Jste zde

Esoterika
>>
Astrologie

Esoterní základy astrologie - nejhlubší kořeny a souvislosti III.
Petr Trnka

    Velmi důležitým úkolem ovšem bylo zjistit, která z oněch sedmi bloudivých hvězd na obloze představuje který princip. Nesmírně naivní jsou představy mnoha dnešních odpůrců astrologie, kteří tvrdí, že planeta Mars byla pojmenována po bohu války, protože jeho červená barva připomínala krev, nebo že planeta Venuše se stala symbolem krásy a harmonie, protože byla na obloze velmi jasná. Takhle si to naši předkové skutečně nezjednodušovali.

    To, že ona jasná hvězda, která se na obloze objevovala jednou jako Jitřenka a jindy jako Večernice, se stala symbolem krásy, umění a harmonie, a že dostala jméno Venuše, to bylo výsledkem celá staletí trvajících pozorování a měření. A stejně tomu bylo i u ostatních planet. Jejich jména a astrologické charakteristiky úzce souvisejí s jejich pohybem po obloze a se vzájemnými poměry těchto pohybů, z jejich číselně vyjádřených vztahů. Právě z nich totiž byla jejich jména a charakteristiky ve starověku odvozeny.

    Zástupci oněch sedmi základních idejí v rovině "obloha" se tedy stalo sedm astrologických planet, pojmenovaných Slunce, Měsíc, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn. O tom, který princip v tomto esoterním systému která planeta vyjadřuje, tedy o jejich astrologických charakteristikách, budu podrobněji hovořit v dalších pokračováních, takže teď pouze pro informaci: onen aktivní, mužský princip energie a činorodosti, který je v rovině zvířat zastoupen vlkem, v rovině rostlin bodlákem atd., představuje v rovině oblohy planeta Mars, pasivní, ženský princip, který v rovině rostlin zastupuje lilie a růže, je v rovině oblohy představován Venuší.

   Je-li některý z čtenářů alespoň v základních obrysech s astrologií už obeznámen, může teď vznést dvě zcela oprávněné námitky. První z nich se zřejmě bude týkat faktu, že dnes astrologie už dávno nepočítá pouze se sedmi planetami, ale s deseti - od druhé poloviny 18. století přibyly do astrologického instrumentáře Uran, Neptun a Pluto. Jak tyto nově objevené planety zapadají do uvedeného esoterního schématu? Odpověď by mohla být stručná: Uran s Neptunem dokonale! Jak si ukážeme později, Uran má takovou oběžnou dobu, že je možné považovat jej za jakousi vyšší oktávu Merkura, Neptun pak zase číselně ladí s Venuší a je považován za její vyšší oktávu. Pouze u Pluta je věc trochu složitější a ne tak jednoznačná, ale o tom také bude řeč dále.

    Druhá, stejně oprávněná námitka by se mohla týkat zvěrokruhu. Znamení přece není sedm, ale dvanáct - jak tato skutečnost ladí se sedmi esoterními principy? Neměla by být za ony základní ideje považována spíše znamení? I tady však může být odpověď velmi jednoduchá: zvěrokruh vlastně representuje oblohu, a je tak de facto pouze další z onoho nekonečného množství rovin existence. Souvislost mezi sedmi prapůvodními idejemi a zvěrokruhem, jejich vzájemné prostupování, je vyjádřena v dokonale kompaktním systému starých planetárních vládců, jak o něm rovněž bude podrobně hovořeno později.

    Můžeme tedy vše dosud řečené shrnout do několika zásadních pravidel:

    1. Astrologie je esoterní nauka, postavená na myšlence sedmi prapůvodních idejí, které jsou         základními stavebními kameny skutečnosti ve všech existujících podobách.

    2. Těchto sedm prapůvodních idejí (principů, archetypů) prostupuje v kolmých řetězcích analogií         rovinami všech vyskytujících se forem existence.

    3. Změna jakékoliv z prapůvodních idejí a také jakákoliv vzájemná interakce mezi nimi (což je         obzvláště v astrologii nesmírně důležité, jak uvidíme) se musí nutně projevit ve všech jí         příslušejících rovinách.

    4. Pomocí analogického uvažování lze sledováním jedné roviny učinit závěry týkající se libovolné         jiné roviny.

    5. Výchozí rovina pro pozorování může být libovolná (všechny roviny jsou rovnocenné).

    6. Vztažnou rovinou astrologie je obloha.

    7. Prapůvodní ideje (principy) jsou v astrologii představovány planetami, jejichž jména jsou Slunce,         Měsíc, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn.

    8. Mezi planetami a různými rovinami skutečnosti neexistují žádné příčinné (kauzální) vztahy         působení, veškeré takové vztahy jsou pouze analogiemi (podobenstvími).

    Z těchto osmi pravidel, a obzvláště z posledního, osmého pravidla, vyplývá několik zcela zásadních důsledků. Především je z vlastní esoterní podstaty astrologie zřejmá nesmyslnost všech snah o jakési "zvědečtění" této prastaré nauky.

    Obzvláště ve 20. století se vyskytlo nemálo astrologů, kteří se snažili vyhovět námitkám astronomů, kteří tvrdili, že by astrologie měla objasnit, jakým způsobem planety na život a dění na Zemi působí. Pokoušeli se proto ztotožňovat astrologické působení se zářením, gravitací, elektromagnetickými poli nebo s nějakými tajuplnými paprsky, tedy v podstatě fyzikálně. Že o symbolické podstatě astrologie nic nevědí materialisticky orientovaní přírodovědci, to se dá ještě pochopit, že si však její analogickou, esoterní podstatu neuvědomují ani sami astrologové, to je skutečně smutné.

    Vždyť kdo jiný než oni by měl vědět, že hovoří-li astrolog o "vlivech" nebo "působení", že se vždycky jedná o obrazné vyjádření, které s nějakým příčinným, fyzikálním vlivem nemá vůbec nic společného! Konec konců vždyť i sami astronomové mluví například o "černých dírách", ačkoliv dobře vědí, že o žádnou "díru" se ve skutečnosti nejedná, že jde pouze o velmi masivní, gravitačně zhroucené těleso a jedná se tudíž o obrazné vyjádření. A právě tak fyzikové, kteří se zabývají elementárními částicemi, hovoří-li o kvarcích a používají přitom pro jejich popis výrazy jako barva, vůně nebo půvab, jsou si velmi dobře vědomi, že se jedná pouze o obrazná, svým způsobem možná i poetická rčení, která není možné brát doslova. Stejně obrazný jazyk zkrátka využívá i astrologie, a je tedy velkou chybou brát taková obrazná rčení doslova a pokoušet se vysvětlovat astrologické "vlivy" a "působení" nějakými fyzikálními příčinami.

    Další důsledek uvedených esoterních pravidel je dalo by se říci metodický. Neexistují-li totiž přímé, kauzální, fyzikální vztahy mezi planetami a děním na Zemi, pracuje-li astrologie výhradně s jejich symbolickými významy, které vyplývají z prastarého esoterního principu sedmi prapůvodních idejí, stávají se z tohoto hlediska zcela pochybnými snahy některých astrologických škol zavádět do horoskopu například Chirona, Černou Lunu nebo třeba kvasary. Chce-li někdo zavádět do astrologie jakýkoliv nový prvek, měl by si především zodpovědět zcela zásadní otázku: jak tento prvek zapadá do uvedených esoterních pravidel? Co se týká Urana a Neptuna, to jsou planety, které do tohoto systému zapadají dokonale, jak už jsem se zmínil výše a jak se s tím také později podrobně seznámíme. S Plutem už je to horší, a nevím prozatím o nikom, kdo by se alespoň pokusil prozkoumat z tohoto esoterního hlediska Chirona, Černou Lunu nebo kvasary.

(Z chystané knihy "Základy moderní astrologie")