Vymazání nevhodného programu z podvědomí a nalezení vlastní identity I.
Stanislav Brázda

Zbavení se problémů (nejenom z dětství) jsem nazval AKTEM odpuštění rodičům a nalezení vlastní identity. Jde vlastně o meditaci, při které je možné najít vnitřní rovnováhu systémů těla i duše.

Tvrdím, že jsme všichni emocionálně poškozeni, jen někdo méně, citlivější lidé více. Poškozováni jsme od početí do 11 až 16 let, kdy jsme trvale v nižší hladině vědomí, ve které jsme snadno ovlivnitelní a snadno "programovatelní" vším okolo nás. Ovlivňují nás nejvíce rodiče, vychovatelé, prarodiče, příbuzní, škola, kamarádi, společnost, média, atd. Proto jsme, ať chceme či ne, malými "naprogramovanými roboty". Tím, že jsme v dětství v nižší hladině vědomí, do našeho podvědomí se snadněji dostávají negativní zážitky a zůstávají jako "program", kterého se tak snadno nezbavíme.

Pro zbavení se problémů z dětství je potřeba provést níže popsaný rituál, ve správném čase, na správném místě, po správně dlouhou dobu, alespoň 6x, v nižší hladině vědomí. Emocionální poškození je i nesebedůvěra (nesebedůvěra +nevážení si sama sebe = žárlivost), neposlouchání intuice, závislost, plachost, stranění se kolektivu, koktání, zadrhávání, fobie, nevážení si sama sebe (kouření, alkoholismus, braní drog, provozování riskantních sportů, riskování např. i za volantem, neléčení se z nemocí, myšlenky na sebevraždu, vraždu), neobvyklá míra sex. úchylky (které máme všichni, ale většině stačí jen představa nebo náznak jejich provozování (není úchylka homosexualita a bisexualita - viz kapitola "Sexuální orientace" z knihy O magii, lásce, sexu), duševní poruchy, atd., posléze i těžké nemoce.

Poškozeni můžeme být hlavně ve dvou základních rovinách :

- partnerství, protože "kopírujeme" podvědomě partnerský model rodičů ( dětí z dětských domovů "kopírují chaos". Proto většinou zvítězí cit (program z dětství) nad rozumem.
- práce a podnikání, když naši rodiče dobře neodhadnou, jaké máme mít vzdělání a v jakém oboru,abychom se později dokázali v pracovní oblasti seberealizovat (nebo když jsme k tomu správnému vzdělání neměli z různých důvodů příležitost).

Další poškození již není tak časté a týká se lidí, kteří byli šikanováni, týráni, pohlavně zneužíváni, byli rodiči "odstrčeni", zažili smrt rodičů, příbuzných, autohavárii, požár, povodně, operaci, válku, atd. V těchto případech je nutné AKT provádět alespoň 8x.

Rovněž je emocionálně poškozeno 45% populace, která je bisexuálně či homosexuálně zaměřena, protože mlčící většina (55%) považuje za obvyklou pouze heterosexualitu. Podle mne je 35% bisexuálů a 10% homosexuálů, u těchto skupin neplatí, že k ženě patří jenom muž a obráceně. Protože je však tento "program" do nás od narození vkládán, je u těchto skupin lidí nutné tento "nevhodný program vymazat", protože tito lidé cítí v dospívání něco jiného a mnohdy nejsou schopni unést, že jsou homosexuálové či bisexuálové (což nezřídka končí duševní poruchou, v horších případech sebevraždou). V případě bisexuality není ani tak problém v sexu, jako v nižší schopnosti být spokojen ve vztahu s partnerem opačného pohlaví. Proto se bisexuálové musí o to více seberealizovat v práci, o co méně se jim to daří ve vztazích.

Tvrdím, že všechny negativní zážitky (programy, protože jsou v podvědomí) lze "vymazat", ale jen ve správném čase, na správném místě, po správně dlouhou dobu, a to důležité - opět v té hladině vědomí, ve které jsme byli poškozeni, ve které byl "program" do nás vložen, tj. v nižší hladině vědomí, do které se již po patnáctém roce života musíme uvést autohypnózou uměle. Neměl by to být problém, protože se do nižší hladiny vědomí uvádíme, aniž si to uvědomujeme např. když čteme knihu, když se učíme, když spíme, když přemýšlíme. Proto nám mnohdy neefektivně pomáhají odborníci, protože nepracují s podvědomím ve správný čas, správně dlouhou dobu, správně-krát, ve správných časových odstupech, atd. Tím, že program "vymazáváme" sami, nemůže nás nikdo nevhodně ovlivnit a znovu - jako v dětství "naprogramovat", což v hypnóze či nižší hladině vědomí lze snadno.

Při provádění AKTU je nutné se ve 12.00 hodin zimního času (13.00 letního času) dostavit do prostředí, kde chceme akt "vymazání špatného programu" a "vložení nového programu" provádět. Je dobré chodit stále na stejné místo, na které se již potom vracet nikdy nebudeme, protože tam zůstane náš problém.

Nemusí to být kostel, chrám, i když je to ideální prostředí (protože v těchto místech jsou positivní zóny, ve kterých se lépe cítíme a jsme schopni se lépe odreagovat, uvést do nižší hladiny vědomí), může to být les, louka, moře atd., ale když je to jen trochu možné tak ne doma, protože bychom si ten problém "nechali" doma. Pokud "akt" provádíme doma, je nutné si zapálit několik svíček, abychom negativní energii, které se aktem zbavujeme, "spálili".

Akt je nutné provádět v nižší hladině vědomí alfa, do které se uvedeme odpočítáním se tak, že po příchodu na místo aktu zavřeme oči, představíme si sami sebe v prostředí, kde jsme vyrůstali, ze stolu, kde jsme měli papíry vezmeme papír, pak tužku a vizualizujeme si sami sebe, jak píšeme číslice 333, pod to 222, pod to 111. Nyní si představíme, že na papíře přerušovaně prosvětlují číslice (jako když v kině skončí film) 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1. Jakmile vizuálně "blikne" číslo jedna víme, že jsme se odpočítali do nižší hladiny vědomí alfa a musíme věřit tomu, že v této hladině vědomí jsme. Kdo si myslí, že se nedokáže do nižší hladiny sám uvést, může mít důvěryhodnou osobu, která pomůže, je možné vyzkoušet psychowalkmann. V podstatě totéž dělají kineziologové ( jen ne za všech výše popsaných podmínek). AKT je nutné provádět vždy minimálně 20 minut v jednom kuse.

Akt je nutné opakovat nejdříve za 3 dny, abychom stačili "vymazávání programu" zažít, nejpozději za 7 dní po sobě, aby se neztratila kontinuita "vymazávání" programu. Po uvedení se do nižší hladiny vědomí odpočítáním začneme meditaci připomínáním si zážitků z dětství.

Mnoho lidí si některé problémy ani nepamatuje, protože zážitky byly tak špatné, že si tito poškození "udělali okno"! V nižší hladině vědomí si vše ale připomeneme a oživíme, což je nutné proto, abychom se toho mohli zbavit. Nemůžeme se zbavit něčeho, co si nepamatujeme, v nižší hladině jsme schopni "otevřít okno", které jsme si mohli "zavřít" podvědomě pro špatné zážitky. Proto je ideální se v nižší hladině vědomí "vrátit" do věkové hranice 15ti let (než se"vrátíme" do věkové hranice 15ti let, "vymažeme i zážitky z průběhu života do této hranice, které se také mohou nashromáždit v našem podvědomí- viz příklad uvedený dále), postupně se vracet až do narození, případně do početí a znovu prožívat nepříjemné situace, které se nám v nižší hladině vybaví.

Tím, že se vrátíme až po období početí, můžeme zjistit, zda jsme byli chtěnými dětmi (či kdo jsou našimi skutečnými rodiči), což může rovněž mnoho nevysvětleného objasnit. U jedné klientky s fobií na uzavřené prostory jsem zjistil, že k fobii došlo v jejích dvou letech, kdy jí matka zavřela na půdu do tmavé komory za to, že zlobila, což si nepamatovala. Když se při provádění "aktu" dostala do věkové hranice dvou let, celou záležitost ve své vizi viděla, znovu jí prožila a tím se fobie zbavila.

Těžko se zbavujeme něčeho, co neumíme pojmenovat, nebo co si neuvědomujeme, či si neuvědomíme nebo nepřiznáme příčinu. Nejpohodlnější únik od problému je alkohol, drogy, což považuji za sebeničení, kterého jsou schopni jen ti, kteří mají porušen pud sebezáchovy. Porušený pud sebezáchovy mají i všichni ti (nevážení si sama sebe a proto i druhých) kteří kouří, riskují, atd., což považuji za duševní poruchu.V některých problémech "jedeme" od dětství, takže si např. závislost (= břemeno) na rodičích, později na partnerech, nepřiznáme.

Proto je nutné všechny problémy znovu prožít, uvědomit si příčinu, jinak nemůžeme odstranit důsledek s trvalým efektem. Nyní si stále dokola opakujeme, že již nebudeme kopírovat model rodiny, ze které jsme vyšli, že si najdeme vlastní cestu, vlastní identitu a vlastní model partnera - jedině potom jsme schopni se seznamovat na vědomé úrovni a seznamovat se s vhodnými partnery. Budeme si stále opakovat, že se zbavujeme všeho, čeho se zbavit chceme - závislosti na cigaretách, alkoholu, drogách, hráčství, partnerech, kamarádech, jídle, práci, nesebedůvěry, fobie, žárlivosti, nevážení si sebe sama i druhých, jiných zlozvyků, sexuálních úchylek, atd., že se naučíme řešit problémy a budeme je řešit, že se dožijeme ve zdraví 140ti let, že se zbavíme nemoci, atd. Neřešený a nevyřešený problém je břemeno.

Ukázka z knihy: O magii, lásce, sexu