Vybudujte si svou osobnost aneb tajemství sebedůvěry
Sofie Danae

Strach ze selhání, pocity viny za to, že byste vlastní potřeby a tužby postavili nad služby a pomoc druhým. Neustálé soutěžení, snaha být lepší než ti druzí, zmučeni vědomím, že stejně prohrajete a uděláte vše špatně! Tichá sžíravá závist vůči těm, kdo se od těchto pocitů oprostili. Nenávist těch, kdož jsou lepší, krásnější, bohatší a oblíbenější než vy. Tak to chcete?

Nejspíš ano. To, co ve svém životě právě teď prožíváme, je vnější manifestací toho, co se děje v naší mysli. Pokud přetrvávají naše pocity nedostatečnosti a bezcennosti, dostavuje se deprese. Neustálé pokusy naplnit naše vlastní očekávání i očekávání druhých vedou k frustraci a úzkosti a konečným výsledkem je velmi nízké sebehodnocení.

Přijměte zodpovědnost za své činy. Nechali jsme si nasadit chomout závislosti na mínění ostatních ať už na naše činy, výtvory či nás samotných. Pokud si neustále říkáme o pochvalu, dáváme přednost úsudku druhých před svým, stáváme se tak závislými. Jestliže se člověku nedostane patřičného uznání, které potřebuje, aby pocítil, že je vnímán jako zcela jedinečné individuum, kterým opravdu je, uchýlí se k honbě za chválou, a tak se stane jejím zajatcem. Raději se vyhýbáme riskantním situacím, protože naše potřeba všeobecného souhlasu je obvykle mnohem větší než naše touha dělat to, co skutečně chceme.

Není naší záležitostí uspokojovat v první řadě druhé, ať už vám to řekl kdokoli. Na první pohled se to může jevit sobecké, ale lidé kolem nás nakonec sami překonají své bolesti a zklamání. Důležité je, že vyhovíme-li nejprve svým vlastním potřebám, získáme nový respekt svého okolí. Pro mnoho lidí je filozofie přednostní služby druhým pouhým únikem před zodpovědností změnit svůj život. Nechce se nám ztratit sympatie vlastní rodiny, přátel, spolupracovníků a známých tím, že uděláme to, co cítíme a o čem víme, že bychom udělat měli. A tak necháváme míjet příležitost za příležitostí ve strachu zaplatit cenu za vlastní svobodu. V duchu závidíme těm, kteří nás předběhli na žebříku kariéry, sousedovi s novým autem, příteli s krásnější a hodnější ženou…

Odmítněme vinu za své činy a rozhodnutí. Vina je dokonalý nástroj pro člověka, který manipuluje svým okolím. Mnoho lidí se nechá vmanipulovat téměř do všeho, cítí-li se dostatečně provinile.

Buďte nejlepší! Je poněkud krkolomné vyjádřit, že by se člověk měl snažit být více než velice dobrý ve všem, co dělá, aniž by se tím automaticky neustále srovnával se všemi ve svém okolí a přijal svou úlohu ve všeobecném soutěžení o to, být lepší než druzí. Potřeba srovnávat se je příznakem nízkého sebehodnocení. Člověk, který se srovnává s ostatními, žije v neustálém strachu. Bojí se těch, o kterých si myslí, že jsou nad ním. Cítí se neschopen stát si pevně za svým, protože věří tomu, že někteří jsou chytřejší a schopnější než on. Obává se také těch, kteří jsou v jeho představách pod ním, protože jej mohou dostihnout. Všechny formy soutěžení jsou nepřátelské. S ostatními soupeříme jen tehdy, když si nejsme jisti sami sebou a svými schopnostmi. Soutěživost je pouhé napodobování. Má svůj původ v raném dětství, kdy jsme se učili napodobováním ostatních. Soutěživý člověk cítí, že lidi kolem jsou lepší než on, a tak se snaží dokázat opak. Sebejistý člověk potřebu soupeření necítí. Nemusí být "lepší než" ten druhý. Usiluje o dokonalost ve svém vlastním životě, protože správně pochopil, jak naložit se svými schopnostmi. Soutěží pouze sám se sebou, aby dosáhl osobního zdokonalení.

Prakticky všechny naše problémy jsou přímým nebo nepřímým důsledkem toho, jak vnímáme sami sebe. Nikdy nemůžeme být lepší, než je naše sebehodnocení! Druhé kritizujeme proto, že buď odmítají náš hodnotový systém, nebo mu nevyhovují. Nejčastěji se nám na druhých nelíbí právě to, co se nám nejvíce nelíbí na nás samotných.

Mysleme tak, jak si přejeme, abychom žili. Existuje něco jako Mentální magnetismus. Jeho princip je jednoduchý: my sami přitahujeme do svého života to, o čem nejvíce přemýšlíme. Nejsme oběti, ale spolutvůrci svých životů a světa kolem nás. Jinými slovy nejsme to, co si myslíme, že jsme, ale co si myslíme, tím jsme. Pokud si myslíme, že jsme smolaři, skutečně nám máloco vyjde ke spokojenosti naší i druhých. Pokud nevěříme, že jsme něco schopni udělat, nesvedeme to. Zatímco víra jak známo hory přenáší, nedůvěra a pochybnosti nás svazují. Jeden známý americký hypnotizér uskutečnil na pódiu pokus. Zhypnotizoval ženu a vsugeroval jí, že naprosto obyčejnou tužku položenou na stole nedokáže zvednout. Pak se publikum velice dobře bavilo tím, jak dotyčná dáma marně bojovala s tak lehkým a jednoduchým úkolem.

Jsme takoví, jací jsme se rozhodli být. Úspěšní, bohatí a spokojení, nebo jen průměrní, ušlápnutí a zamindrákovaní. Volba je jen na nás!