Stará křesťanská velikonoční liturgie
Sofie Danae

Velikonoční svátky jsou v křesťanském kalendáři jednoznačně nejvýznamnějším datem. Kristovo zmrtvýchvstání je vnímán jako důsledek dobrovolné oběti na kříži, jež představuje splnění jeho úkolu. Jak tento svátek slavili staří křesťané?

V rané církvi začínala liturgie zmrtvýchvstání o půlnoci mezi Bílou sobotou a Hoden božím velikonočním. Protože to byla také doba zasvěcení do křesťanského mystéria, kandidáti křtu, tj. katechumeni, oblečeni v bílém, se před půlnocí shromáždili v kostele na závěrečné přezkoušení své víry.

Než začnou obřady, je v kostele naprostá tma. Před hlavní vchod do chrámu se dostaví kněz s jáhnem, podjáhnem a akolyty. Přinesou s sebou křesací kámen a troud, svěcenou vodu, pět kadidlových zrn v podobě voskových hřebů, trojramennou svíci zvanou triangl a kříž. Začíná první velikonoční obřad svěcení ohně.

Kněz vykřeše jiskru a zapálí troud. Nad novým ohněm se modlí k Bohu, aby posvětil oheň a "aby při této velikonoční slavnosti byli rozníceni nebeskými tužbami a došli s čistou myslí k slavnostem jasnosti věčné."

Pak žehná pět kadidlových zrn a posvěcuje je, aby zapudili zlobu "ďábelské lsti". Nato vejdou všichni dovnitř kostela, na chvíli pokleknou, jáhen rozsvítí jedno rameno trianglu a zpívá Světlo Kristovo. Průvod se k němu přidá velebením Boha. Pak postoupí doprostřed kostela, kde zapálí druhé rameno trianglu a jáhen opět zpívá Světlo Kristovo, sbor se opět přidá. Když dojdou před hlavní oltář, rozsvítí se třetí rameno a zpěv se opakuje potřetí.

Před hlavním oltářem na evangelijní straně je velká silná velikonoční svíce známá pod jménem paškál, která pak bude hořet čtyřicet dní od velikonoc do Nanebevstoupení Páně jako symbol pobytu vzkříšeného Krista na zemi. K ní donese jáhen rozsvícený triangl a začne zpívat tzv. Praeconium paschale - velikonoční chvalozpěv. Tato modlitba je patrně nejstarším křesťanským zpěvem (připisovaným Augustinovi).

Když jáhen vyzval k radosti celou církev a všechny přítomné zpívá velikonoční chvalozpěv. Pak zasadí jáhen do paškálu v podobě kříže pět kadidlových zrn, připomínajících pět ran a pět smyslů, jimiž je Kristu ukřižován k světu. Za zpěvu zapálí knot paškálu trojramennou svící. Apokalypté pak přenesou oheň na svíčky na oltáři i jinde, takže se celý kostel rozzáří.

Po velikonočním chvalozpěvu následuje dvanáct proroctví ze Starého zákona. Pak se sejme paškál ze stojanu a odnese v průvodu ke křtitelnici, zatímco sbor zpívá žalm. U křtitelnice pak kněz světí křestní vodu, přičemž zpívá invokaci, která se slovy i melodií podobá velikonočnímu chvalozpěvu.

Jako Bůh rozdělil vody chaosu na počátku času, tak kněz rozděluje rukou vodu v křtitelnici znamením kříže. Jako jedno tělo nebo jedno světlo, ač děleno, neubývá, tak i zde v obráceném postupu se lidé "rozlišeni tělesně i věkem" sejdou v "jednom dětství". Dítě znamená stálou novost věčného života, který jako novorozeně nemá minulost. Když vyslovil exorcismus proti úkladům temných mocností, požehná kněz vodu.

Opět ji rozptýlí na čtyři světové strany. Přitom třikrát na vodu dýchne, jako na ni na počátku dýchl Duch boží. Pak vezme paškál, ponoří ho třikrát, pokaždé hlouběji, do křestní vody a přitom zpívá vždy o tón výše. Pak na ni znovu třikrát dýchne. Nakonec vyjme paškál z vody.

Posvěcenou velikonoční vodou se pak kropí přítomní věřící. Kněz potom vezme nádobky s dvěma svatými oleji, křestním olejem a křižmem a přidá do vody nejprve trochu křestního oleje a pak trochu křižma.

Nyní je vše připraveno k zasvěcení katechumenů, pro které byla až dosud celá liturgie určitým závěrečným poučením o tajemstvích víry.

V rituálu jde o symboliku neobyčejně složitou, neboť voda představuje zároveň panenské lůno, pralátku světa, čistotu a prázdnotu, na níž minulost nezanechává stopy, a hlubiny, do kterých neofyt sestupuje s umírajícím Kristem a n nichž vychází s Kristem vzkříšeným. Celkově vzato, představuje křest involuci a evoluci Ducha, přičemž ponoření a vynoření z vody symbolizuje celou "hru" boží, v níž se Bůh rozděluje a zase sjednocuje, "umírá" do mnohosti věcí a zase "vstává z mrtvých" do původní Jednoty.

Křest je působivý obřad; zahrnuje nejenom pomazání bran smyslů - očí, uší, chřípí, rtů, rukou a nohou - posvátným olejem a "sůl moudrosti", která se klade na jazyk, ale původně i skutečné ponoření křtěnce do vody. To bývalo trojnásobné i s hlavou a kněz přitom dával křtěnci nové jméno, jméno Kristovo, které spojoval s jménem svaté Trojice. Po ponoření do vody se "noví Kristové" opět oblékli do bílého šatu a dostali svíce zažehnuté novým ohněm.

<br
Použitá literatura: Mýtus a rituál v křesťanství, Alan W. Watts, vyd. nakladatelství Tomáše Janečky 1993