Lenka Holas Kořínková: Austrálie je můj přístav klidu
Sofie Danae

Tvář a hlas známých osobností poznáme po pár vteřinách shlédnutí, resp. poslechu. Protože ty známe dobře. Jinak je to s duší. Tu vám ukáže málokterá osobnost, protože je příliš křehká a zranitelná. Z Austrálie o Austrálii, ale také o duši, i o té své, nám píše Lenka Holas Kořínková.

Austrálie, Váš staronový domov, má mnoho tváří. Moderní velkoměsta i takřka neprobádané panenské končiny a domorodí přírodní lidé. Nekonečné moře i nepřehlednou buš. Která část Austrálie nejvíce zapůsobila na Vás a proč?

Austrálii jsem moc neprocestovala, rozhodně ne její vnitřní část, takzvaný "out back". Nebyla k tomu příležitost, ani mne to tam obzvlášť netáhlo. Pořád ještě mne víc táhne civilizace - potřebuji pochopit, o čem lidé jsou, potřebuji si ujasnit, proč určité "výplody" civilizace chci a proč jiné vyškrtávám ze svého života. Pracovně jsem navštívila hlavní města všech australských států - to když jsem zde v 80. letech pracovala jako zpěvačka a klávesistka. Stále se mi nejvíce líbí Sydney - je variabilní, vizuálně nádherná, "barevná", hodně australská, je to velkoměsto i příroda v jednom. Miluji teplo, svěžest vzduchu a slunce, a toho je zde přehršle, miluji moře a mám je za rohem. To mi spirituálně vyhovuje.

Snažíte se proniknout do lidské duše a pochopit ji? Příroda a celkové prostředí, o kterém mluvíte, Vám má pomoci nalézt klid Vaší duše k meditaci nebo lidé v Austrálii mají v sobě něco, co Vám usnadní nalezení odpovědi na Vaše otázky?

Pochopit lidskou duši jsem se snažila odjakživa, bez ohledu na to, kde jsem zrovna žila či byla. Austrálii jsem si vybrala jako přístav klidu, kam se můžu kdykoliv odkudkoliv vrátit a žít jakkoliv se mi zrovna zachce. Je to země velmi klidná - na mne tak alespoň působí. Hodně podstatnou věcí je pro mne zdejší strava - snadná dostupnost čerstvého a vysoce kvalitního jídla, svěží zeleniny a ovoce, variabilita surovin a potravin všeho charakteru, to je další důvod, proč jsem ráda, že jsem zde doma. Strava je zdrojem nejrůznějších druhů energií a nesmírně ovlivňuje nejen tělo, ale i myšlení člověka - a tím i jeho duši. Austrálie mi dává možnost jíst to, co chci a potřebuji k plnohodnotnému rozvoji mé osobnosti.

Takže kombinace typicky australské stravy s českou kuchyní? Jak to vypadá v praxi, když se k tomu přidá známá kombinace potravin podle SPLK (Stravování podle Lenky Kořínkové)? Jaké je Vaše zamilované jídlo a které naopak strašně nerada vaříte?

Já českou kuchyni vůbec nejím, nikdy mi nevyhovovala, už jako malé dítě jsem se ji v mnohém bránila. Když jsem se v 80. letech přistěhovala do Austrálie, okamžitě jsem přesedlala na zdejší styl stravy - hodně zeleniny, ovoce, variabilita surovin… bylo mi to nesmírně příjemné a od začátku jaksi samozřejmé. Počátek devadesátých let v Čechách byl pro mne z hlediska stravy utrpením, vlastně i díky tomu se narodilo S.P.L.K. Dle S.P.L.K. jím stále, tedy už dvanáctý rok. Moje zamilované jídlo jsou všechny možné dobroty Thaiské kuchyně, a čerstvé zeleninové a ovocné saláty - ty jím denně. S mým partnerem vaříme doma, ale také jíme hodně venku - v Austrálii je to běžné. Nerozumím, proč se ptáte, které jídlo strašně nerada vařím. Nevařím nic, co nejím ráda. Proč bych to dělala?

O S.P.L.K., jež se stalo jednou z nejpopulárnějších "diet" (resp. způsobu životního stylu, jež vede k trvalému snížení váhy) v ČR, vyšlo několik knížek včetně kuchařek, a na základě nich se k Vám přidaly tisíce čtenářů. Jaký byl největší váhový úbytek?

Pokud je mi známo, nejvíce zhubla jistá Romana Mrázeková, a to z původních 120 kg na 70 kg, to vše za 18 měsíců. Váhový úbytek tedy činil rovných 50 kilogramů. Fotografie, které to dotvrzují, spolu s několika dalšími, kteří úspěšně upravili svoji hmotnost, jsou ke shlédnutí na www.splk.cz .

V předchozí odpovědi jste se zmínila o energiích. Nemohu si pomoci, abych se Vás nezeptala na jednu věc. Mnoho esoterních nauk je přesvědčeno o existenci čtyř lidských těl - lidská schránka (neboli hrubohmotné tělo), aura (řekněme energetické tělo), duše (tedy to vnitřní JÁ) a duch (tedy jemnohmotné tělo). Máte Vy k těmto věcem nějaký osobnější vztah či alespoň názor?

Zdá se, že tyto věci jsou pro mne naprosto samozřejmé odmalička. Už jako malá holčička jsem přemýšlela o tom, že člověk určitě není jenom tělo, že to určitě není tak, že se narodí, žije, umře a tím to všechno skončí. Všemi aspekty člověka jako celku, které ve své otázce jmenujete, se zabývám, všechny považuji za stejně důležité, o všechny se snažím starat, tj. zajímá mne, v jakém jsou stavu a v jakém směru potřebují z mé strany lepší péči; všechny je respektuji a považuji za samozřejmou součást svého já. Myslím, že tento můj "přístup k věci" je nejvíc patrný z mé třetí knihy "Dieta? Všechno se vším souvisí…"

To je trošku všeobecné, ale uznávám, že ani má otázka nešla do hloubky. Praktikujete nějakou konkrétní duchovní činnost - ať už jógu, meditační cvičení či třeba tantru pro očistu těla i duše a načerpání energie z vesmíru? Skoro bych se nedivila, kdybyste si i tady vymyslela vlastní metodu… J

Ano, našla jsem si své vlastní způsoby meditace, ale toho je schopen každý. I takové způsoby meditace, které znějí méně "cizokrajně" a mysticky, než například tantra nebo jóga, mohou být hlubokými meditacemi - třeba hledání hub, nebo pití alkoholu o samotě… to všechno jsou v jistém slova smyslu meditace. Meditace je vlastně cokoliv, co nám poskytuje hlubší uvědomění si sebe sama, kdy prožíváme intenzívně pocit vlastní existence, pocit bytí. Není to nic víc a nic míň. Meditace se nedá nacvičit, k té musí člověk dozrát, musí ji chtít… Není to nic nadpozemského, ani mystického, ani okultního, je to prostě přirozenost člověka - mít potřebu se zastavit a uvědomit si sám sebe. Každá meditace je velmi očistná, alespoň pro mne. Je to duševní lázeň, kdy prostě jenom jsem a uvědomuji si, že jsem. Uvědomuji si intenzívně sama sebe, svou jedinečnost, neopakovatelnost. Je to krásné.

Zatím mám z Vašich odpovědí silný dojem, že jste velmi "pocitová". Věci kolem sebe nevnímáte pěti "běžnými" smysly, vše vnímáte spíše srdcem. Takové lidi jejich okolí většinou těžko chápe, protože často jednají v naprostém rozporu s "životním náboženstvím konzumního průměru" naší populace. Chtějí-li v této společnosti přežít, vytvoří si mimikry plytkosti a povrchnosti, aby unikli pozornosti. Ale to Vy neděláte, tím jste známá. Jak to děláte, že z tohoto boje vycházíte bez šrámu na dušičce?

Šrámy byly, a veliké. Díky nim jsem si uvědomila, jak dál, chci-li žít, ne přežívat, to znamená chci-li si zachovat podstatu člověka, která je o tom být zcela sám sebou a jako takový plně realizovat svou osobnost a jedinečnost se všemi jejími prvky. Vyšlo z toho jednoduché řešení a jednoduchá definice pro jiné, jak se mnou zacházet a co ode mne očekávat: Ber, nebo nech stát! Jinými slovy, buď mne lidé přijmou takovou jaká jsem a budou na tom stavět, nebo odejdu. Od té doby, co takto jednám, cítím se vnitřně velmi svobodná. Udržet si vlastní integritu a hrdost je pro mne v životě klíčovou záležitostí. Myslím si, že je to klíčové pro každého jedince, ale ne každý této potřebě vyhoví. Duše potom trpí a člověk například onemocní. Je to celkem jednoduchá matematika.

V našem středoevropském podnebí se pomalu ale jistě blíží jaro. Lidé tu už přemýšlí o své dovolené. Vy jste se k moři a sluníčku odstěhovala. Kam teď budete jezdit, abyste unikla každodennímu kolotoči všedních dnů a pročistila duši i mysl?

Svoji duši a mysl pročisťuji právě těmi zmíněnými meditacemi, k čemuž nepotřebuji jezdit vůbec nikam. Ale vím, co máte svou otázkou na mysli. Já nežiji pravidelností, ani pravidelně plánovanými aktivitami jako je třeba dovolená. Pravidelnost mi nedělá dobře, čehož jsem si všimla už jako teenager - proto jsem se taky rozhodla pro svobodné povolání. Poslední tři roky v Čechách jsem bydlela v lese za Prahou, tady bydlím u parku a u zálivu (v budoucnu chci bydlet u moře za městem) - takže zase napůl v přírodě, to mi ke klidu stačí. A všední dny? Jakmile mi začnou připadat mé dny všední, vím, že se to nespraví "dovolenou". Většinou potřebuji změnit něco zásadního ve svém každodenním životě - třeba práci, nebo místo, kde žiji. A taky to vždycky udělám.

Děkuji za rozhovor

Dovětek: První jarní den je za námi a léto už také netrpělivě čeká na svou příležitost. Je čas, něco udělat s kilíčky, kterým se u nás přes zimu zalíbilo. Jsem si vědoma toho, že mé otázky ohledně hubnutí podle S.P.L.K. vás, čtenáře, zdaleka nemohly uspokojit a slavnostně na tomto místě slibuji, že se k tomuto tématu brzy vrátíme v dalším rozhovoru. Aby článek svou délkou nenarušil čtivost rozhovoru, byla jsem nucena ho v nejlepším "utnout". Uvědomuji si svůj dluh, a ten brzy splatím.

Sophianne