Tantra a její přístup k životu I.
John Hawken

Myslím že první věc, které je třeba rozumět je, že v Tantře vědomě vybuzujeme a umocňujeme energii. Nejdříve vytváříme energii, abychom jí měli více. Abychom měli ve svých tělech více proudění, než jsou zvyklá. Učíme naše těla být nádobou pro více a více životnosti. Když vybudíme a zvýšíme svou energii, což jsme dělali v první polovině týdne, povyšujeme ji i v úrovni vibrací tím, že ji přenášíme z první a druhé čakry vzhůru do vyšších sfér. Do sfér vibrací srdce, třetího oka, korunní čakry.

Když toto děláme, tak zažijeme fyzické hranice, limity našeho těla. Zároveň ale čím více pozvedneme svou energii, tím více neřádu vyleze na povrch. Tantra má tendenci vynášet na povrch naše staré nemoci, třeba nemoci z dětství. Například já jsem měl na svém výcviku osm dní astma, což bylo vyjádření pozůstatků z mého dětství, toho, co se tehdy se mnou dělo. Emocionální problémy vylézají ven proto, abychom se jich zbavili a mohli se tak rozšířit za hranice našich omezení. Je to vyplavení negativních forem energie. Našich démonů, našich nemocí, problémů, které sedí v našem těle, našich mentálních omezení. Toto všechno bývá vyneseno na povrch, aby to bylo vyčištěno. My na to máme krásné anglické slovo stuff, jehož přibližný významu je něco jako bordel. Toto slovo je dobré, protože pomáhá k tomu, že se s tím neztotožníte. Cítíte, že je to něco odděleného od vás.

Ke zvládnutí starých problémů je třeba mít posilující přístup, takový, který nám dá sílu. Přístup, že tuto zkušenost jsme si sami zvolili na vyšší úrovni. Jako energetické bytosti máme svobodnou volbu jak jsme vtěleni, inkarnováni. Naše současná forma reprezentuje naše karmické lekce, naše karmické učení. Zvolili jsme si naše rodiče i naši společnost. Nejsme obětí, přišli jsme sem a zvolili jsme si svou současnou formu pro nějaký účel. Tím účelem je setkání s výzvami, které nás mají něco naučit. Naučit to, co potřebujeme vědět, abychom naplnili náš účel, náš smysl. Když pracujeme s tématy z naší minulosti nebo s vtisky v našem těle, jako je například přístup našich rodičů k sexualitě nebo vzpomínky na zkušenost se zneužitím, tak jsou to většinou příležitosti, které nám mají pomoci na naší cestě. Takže pokaždé když narazíme na nějakou takovou skutečnost, jako například psychosomatickou nemoc, berme to jako příležitost něco zvládnout.

Podle starých schémat je to posvátné, božské a mocné tam nahoře a my jsme tady dole. Takový přístup budí strach z toho, že si "Oni" s námi mohou dělat co chtějí. Že si musíme zvyknout na myšlenku, že jsme impotentní, bez moci, že musíme zápasit a trpět.

Protože naše posvátné potěšení v těle nám bylo zakázáno, naučili jsme se hledat potěšení v jiných formách intenzivního prožívání. Jejich součástí je zápas, utrpení a drama. Zápas. Krev, pot a slzy. Sturm und Drang. Bouře a výboj. Dává vám iluzi života tím, že vytváří dramatické napětí. Dává to pocit heroičnosti, hrdinství. "Vy sami proti celému světu." Nebo - "Jste ten ubohý trpící mučedník a nikdo vám nerozumí", "Nikdo neví jak moc trpíte". Toto perverzní potěšení má vždy základ v izolaci, v nějaké formě odlišnosti. Celá naše fascinace tragedií se zakládá na tom, že se nevnímáme jako svaté a božské bytosti.

Což nás odvádí od naší skutečné touhy být harmonii a v propojení, být v jednotě s Vesmírem. Ve skutečnosti naše sexualita touží po splývání, spojení, jednotě, rozšíření, propojení. Tím jsme si vyrobili problém. Naše sexualita, naše sexuální vzrušení se stalo způsobem, jak vyjádřit naši individualitu, naši odlišnost, místo aby bylo vyjádřením naší jednoty, našeho spojení. Toto vše je v kontextu, že toto vzrušení v podstatě není správné. Abychom byli v tomto vzrušení dlouho, tak musíme být proti. Proti morálce, proti něčemu svatému, proti přání společnosti. Takže sexualita se stane způsobem jak vyjádřit naši individualitu, naši vzpouru v této protiextatické společnosti.

V důsledku toho je vlastně každé sexuální vzrušení zakázané ovoce. Skutečnost, že je to zakázané, tomu dává nějaký náboj a ten náboj začne být návykový. Pak se dostaneme do bodu, kdy si říkáme: "No tak jakmile mám toto vzrušení dovolené, tak mě to nezajímá." Navykneme si na tu část toho antivzrušení.

(text je volným přepisem proslovů pronesených v rámci semináře ve Skřidlech - léto 2000)

Uvedeno ve spolupráci se serverem www.tantra.cz