Jdi do toho naplno II.
Osho

Ale ta fiktivní láska není dost silná. Dokáže milovat jen ženu na filmovém plátně. Dokáže milovat jen ženu z románu. Dokáže milovat jen ženu z básní. Může milovat ženu jen jako vzdálenou nedostupnou hvězdu. Může milovat jen ženu, která není skutečná.

Láska je úplně jiná dimenze. Jde o zamilování se do reality. Ano, skutečnost má nedostatky, ale ty nedostatky jsou příležitostmi k růstu. Každý nedostatek je výzvou k jeho překonání. A když se dva lidé skutečně milují, pomáhají si růst. Dívají se jeden na druhého, stanou se navzájem zrcadly: odrážejí jeden druhého. Pomáhají si, podporují se. I dobrých časech i v časech zlých, jsou spolu ve chvílích štěstí i ve chvílích smutku, angažují se - to je přesně to, co znamená zapojit se.

Pokud jsem s tebou, když jsi šťastný, a nejsem s tebou, když jsi nešťastný, není to zapojení, je to vykořisťování. Pokud jsem s tebou, když se vznášíš, a nejsem s tebou, když se nevznášíš - nejsem s tebou vůbec. Pak tě nemiluji, miluji jen sebe a své potěšení. "Dokud mi přinášíš potěšení, fajn, až mi začneš působit bolest, vyhodím tě." To není láska, to není angažovanost, to není oddanost. To není respekt k tomu druhému.

Je snadné milovat manželku někoho jiného, protože on musí snášet skutečnost a ty si užíváš fikci. Je to velmi dobrá dělba práce. Ale je to nelidské. Lidská láska je obrovské setkání. A láska je, pouze pokud z ní pramení růst - co je to jinak za lásku? Milenci se nezájem přivádějí na vyšší úroveň - ve všem. Milenci spolu dosahují větších výšek štěstí a také spolu dosahují do hlubších hlubin smutku. Jejich rozsah štěstí a smutku je nesmírný - to je láska. Když pláčeš sám, nemají tvé slzy velkou hloubku. Sledoval jsi to někdy? Když jsi sám, jsou mělké. Když pláčeš s někým společně, mají tvé slzy hloubku, novou dimenzi. Můžeš se smát, když jsi sám, ale ten smích bude mělký. Vlastně bude trochu bláznivý - jenom blázni se smějí sami. Když se směješ s někým společně, je v tom hloubka, je v tom zdravá duše. Můžeš se smát sám, ale smích nepůjde příliš hluboko,nemůže jít. Když se směješ společně s někým, dotýká se smích samotného jádra tvého bytí.

Dva lidé spolu, spolu v každém počasí - ve dne v noci, v létě i v zimě - ve všech náladách, rostou. Strom potřebuje všechna podnebí a všechna roční období. Ano, potřebuje rozpálené léto a potřebuje ledovou zimu. Potřebuje denní světlo, sprchu slunečních paprsků, a potřebuje ticho noci, aby se mohl uzavřít do sebe a tvrdě spát. Potřebuje klidné, veselé a spokojené dny, potřebuje také ponuré zamračené dny. Roste díky těmto protikladům.

Láska je protiklad. Když jsi sám, nemůžeš růst. Vždycky si pamatuj: když jsi zamilovaný, nebraň se oddanosti, nebraň se závazku. Jdi do toho naplno. Nestůj jen tak na okraji, připravený, že utečeš, když to bude moc problematické.

Láska je také oběť. Musíš obětovat hodně... své ego. Musíš obětovat svoje ambice, Musíš obětovat své soukromí, Musíš obětovat svá tajemství, Musíš obětovat spoustu věcí. Takže jenom být romanticky zamilován nevyžaduje žádné oběti. Ale když nejsou žádné oběti, nic neroste.

Láska tě změní téměř úplně: je to nové zrození. Už nikdy nebudeš tím stejným člověkem poté, co jsi miloval muže nebo ženu. Prošel jsi ohněm, jsi očištěn. Ale je k tomu třeba odvahy.

Ptáš se: "Proč mě vždycky zaujmou vdané ženy?" Protože nemáš odvahu. Chceš se vyhnout odevzdání se. Chceš to levně, nechceš platit tu cenu.