Vyvolený národ
Sofie Danae

Slovem lze někdy ublížit více než holí.

Zřejmě často i vy slýcháte věty typu "To je ale žid!" V bibli se píše, že Židové jsou vyvolený národ. A neřekl to nikdo jiný, než Bůh, kterého uznává větší část věřících Evropy - bůh, kterého jsme si přivlastnili jako křesťanského Boha. Jistě, píše se to v té první, rozsáhlejší a občas dost špatně čtivé či ne tak snadno pochopitelné části svaté knihy - ve Starém zákoně. A většina Křesťanů má tak nějak pocit, že ta první část se jich moc netýká. A zbytek Křesťanů je přesvědčena, že se jich netýká vůbec.

Ne, nechci zde na nikoho apelovat, aby pokud chce číst Bibli, četl ji celou. Bible není kniha jako každá jiná, která se čte od začátku do konce. V jiné knize ale zase nenajdete tu útěchu, nevracíte se k jednotlivým útržkům slov, abyste našli odpovědi...

Tento článek se ale vlastně Bible ani týkat neměl. Je o něčem jiném. O nás, o lidech. Když se ohlédnu zpět do historie (tedy do období, kdy lidstvo již bylo schopno psanou formou zaznamenat to, co zaznamenat chtělo) je těžké národ židovský přehlédnout. A je zajímavé, že byl vždy ostatními národy vnímán tak nějak "níž". Pro Egypt to byli jednoznačně otroci a zřejmě ještě dlouhá staletí kdy Mojžíš svůj národ z této poroby vyvedl ven, jej tak v těchto končinách světa nepřestali vnímat jinak.

Jak se historie přibližovala až k bodu, kde (pokud jsme zvyklí čas vnímat jako osu) se nacházíme dnes, prošli Židé mnoha zkouškami. Pogromy se na mnoha místech staly "národním sportem" a v naší vlasti se do legend výrazně zapsala osoba rabína Jehuda Löw ben Becaléla, když na konci 16. století stvořil v Praze golema (Je Golem jen legendou nebo hlína skutečně ožila?), aby ochránil obyvatele židovského ghetta.

Násilí, páchané na Židech, vyvrcholilo v minulém století. Je mi hrozně smutno a stydím se, když si v mysli vybavím obrázky z koncentračních táborů. A to byly přitom jen střípky toho, co se dělo. To ponižující označení "davidovou hvězdou" a místo na společenském žebříčku hluboko za toulavým vzteklým psem. A mnohem méně práva na život. Šest milionů Židů zahynulo během druhé světové války. Je hrozivým paradoxem, že jako argument nacistům posloužil fakt, že Židé zabili Ježíše Krista. To jim někdo nemohl říct, že také Ježíš byl Žid?!!!

Pak Křesťané, kteří válku rozpoutali, podepsali kapitulaci Křesťanům, kteří válku vyhráli. Zajímalo by mě, zda pohled na ty statisíce bezejmenných hrobů (a pod slovem hrob, milý čtenáři, si nepředstavuj místo pro klidný odpočinek, pečlivě označený, ale prostě díru v zemi, kde jsou naházeny jejich kosti - a měli-li štěstí, tak až po jejich smrti) vyvolal v těchto druhých Křesťanech výčitky svědomí za staletí násilností a ponižování, nebo jen byli zděšeni tím, co se dělo za posledních pár let.

Nicméně učinili gesto a darovali Židům zemi. Zemi, kterou konečně mohou zváti svým domovem, kde bude oficiálním jazykem jejich řeč... Drobný problém nastal v tom, když se zjistilo, že ta země už majitele má...

Co se děje v Izraeli dnes, vidíte takřka denně ve zprávách...
Židovský národ umírá dál.
Národ, jež dal světu víru - tedy alespoň významnému procentu světa - křesťanům, kteří uvěřili v Ježíše, syna židovského boha. Národ, který dal světu magii - protože z židovské kabaly je odvozeno nejstarší magické umění, jež se rozšířilo do celého světa...

Snad dnes, když budeme za pár dní slavit výročí narození "největšího" z tohoto vyvoleného národa, snad mi někdo poví, co vlastně provedli. Čím v nás probudili tu nejhorší "bestii"? Proč, když už se naše Evropa považuje za natolik civilizovanou, že s pogromy se prakticky nesetkáte, proč ještě slovo "žid" nezmizelo ze slovníku nadávek a urážek?

Ano, slovem se dá ublížit více než holí, ale nejvíce se dá ublížit slovem i holí!!!