Jak se dožít 140 let XXXIII.
Stanislav Brázda

Tvrdím, že se většinou díky "modelu" partnerství našich rodičů - zakódovaného z dětství do našeho podvědomí seznamujeme na nevědomé úrovni (podvědomě nás přitahuje partner, který je vlastnostmi, podobou, schopnostmi, zlozvyky, povahou, atd. podobný jednomu či oběma rodičům (pokud jsme je neměli, tak třeba vysněnému nereálnému ideálu), čím více se jim podobá, tím více nás přitahuje!, i když rozumově chceme opak.

Pokud nám jeden či oba rodiče chyběli, hledáme spíše chybějícího rodiče než milence a partnera. Proto si rozumem mnohdy dokážeme zdůvodnit, jak ten náš partner není nás vhodný a rovněž z tohoto důvodu většinou zvítězí cit (program v podvědomí) nad rozumem. Proto většina pohlavně zneužívaných v dospělosti rovněž pohlavně zneužívá (nebo je přitahují lidé, kteří je zneužívají) - tato úchylka je v jejich podvědomí rovněž ve formě "programu" zakódována. Většina poškozených si říká, že nebude opakovat chyby rodičů, ale opakuje je, protože jsou tak "naprogramováni"!

Dále si budeme opakovat, že již budeme potkávat jen vhodné partnery, kamarády a pracovní příležitosti, ty nevhodné budeme míjet, negativní signály se nedostanou do našeho podvědomí, že si budeme vážit sami sebe i druhých, přestaneme být závislí na komkoli a čemkoli.atd.

Mám zajímavé zkušenosti s tím, jak pracuje naše podvědomí. U koho jsem zjistil, že jeden, případně oba rodiče nejsou "praví", nebo si matka není jistá (30% matek podle mé teorie si není jistých, s kým dítě mají, 10% lidí má skutečně jiného otce, než je předkládán!), či hrozilo umělé přerušení těhotenství, má v hlavě chaos, který si neumí vysvětlit a většina takových lidí má horší partnerské vztahy. Jedné klientce jsem zjistil, že je adoptovaná a ta skutečně nebyla schopna partnerského života. Když si mojí informaci ověřila, trochu se jí ulevilo, protože odhalením pravdy se zbavila břemene.

Když přijde klientka a ptá se, zda je ten a ten pro ni vhodným partnerem, tak většinou dopředu říkám že ne, jinak by se neptala, ale ona je zklamaná, protože to "cítila", nechtěla tomu věřit, nechtěla si to přiznat a ode mne chtěla spíše slyšet lež, že je vhodným partnerem. Kdyby byl dobrým partnerem, nemusela by se chodit ptát! Bohužel, pravda je dost často krutá a tvrdá, mnozí raději žijí ve snech a lžích, život si idealizují, než by něco měnili, hlavně sebe.

Dokud nezměníme sebe, nemůžeme chtít změnu u druhých. Je jednodušší změnit sebe, tím snadno docílíme změny u druhých, protože svým změněným chováním donutíme ke změně partnera, okolí, atd. Rovněž platí, že je nejdříve fáze přání, druhá je fáze chtění a třetí je fáze činu. Pokud něco chceme dokázat, je nutné být ve fázi činu. Mnoho mých klientů by rádo zhublo, přestalo kouřit, atd., ale toho lze docílit až z fáze činu a v konkrétních případech jsem zjistil, že jsou lidé pouze ve fázi přání, či snění.

U mnoha dalších klientů jsem se setkal s tím, že nebyli kompatibilní v oblasti komunikace se svými adoptivními rodiči, nebo s tím, který nebyl jejich skutečným rodičem. Jedna klientka měla ve 20ti letech sen, ve kterém "viděla", že její rodiče nejsou pravými rodiči a tak dlouho pátrala (čtyři roky), až pravé rodiče, i díky porady u mne, našla (po dalších šesti měsících). Bylo to komplikované tím, že skuteční rodiče byli Španělé, kteří zde pracovali na vyslanectví. Tato příhoda byla popsána v časopise Tina. Po té za mnou začali chodit lidé, kteří se ptali, zda jsou jejich rodiče jsou pravými rodiči. Zvláštní bylo, že u většiny dotazujících jsem zjistil (což postupně ověřovali), že buď jeden, či oba rodiče nejsou pravými rodiči.

To je další důkaz, jak pracuje podvědomí, protože kdo výše uvedenou informaci v podvědomí neměl, ten se nezeptal a ti, co se zeptali, "cítili" na nevědomé úrovni problém, který se potvrdil. Impulsem k řešení "problému" byl právě výše popsaný příběh. Po mnoha zkušenostech jsem se zabýval tím, kdy a zda je vhodné to adoptivními rodiči dítěti oznámit. Jsem přesvědčen, že se to má říkat (na 95%) a to mezi 9 až 10 rokem života dětí, protože dříve to nepochopí, později se s touto skutečností nesmíří tak dobře.

Adoptované děti začnou "cítit" problém cca od 11ti do 20ti let a díky tomu se mohou chovat neobvykle (třeba celý život). Je to podobné, jak když jeden z partnerů je nevěrný, druhý to může "cítit" a aniž ví proč, může se rovněž chovat neobvykle, nebo podvědomě stejně. Dříve jsem nevěřil na "uhranutí", až když jsem se začal zabývat vúdú (viz kniha O magii,lásce, sexu- druhé, doplněné vydání pod názvem Jak najít toho pravého a jak si ho udržet) , pochopil jsem, že člověk, který je schopen vúdú je v navenek nevinné formě leckdy provedl, aniž si to uvědomil.

V konkrétním případě za mnou přišla jedna paní s tím, že její sousedka ji uhranula -v nějakém sporu řekla: "Do roka chcípneš"! Poškozená trpěla celý rok a když se blížilo inkriminované období, měla pocit, že opravdu zemře. V tomto případě psychicky silná sousedka svým projevem "uvedla" slabší sousedku do nižší hladiny vědomí a lidově řečeno jí "uhranula" - "vložila" jí svůj projev do podvědomí. Proto se toho poškozená paní neuměla sama zbavit a byl nutný rovněž tento "akt" k "vymazání nevhodného programu" z podvědomí. Když budete svému dítěti neustále opakovat: Jsi blbec a ničeho nedosáhneš, dosáhnete toho. Pokud musíme žít v prostředí pro nás nevhodném, je nutné se "naprogramovat" tak, že nás toto prostředí nebude ničit, že nám nebude vadit, projevy lidí, kteří nám vadí a se kterými musíme žít nás budou "míjet".

Je nutné si opakovat, že nás budou míjet signály a záporné projevy lidí, kteří by nás chtěli ovlivňovat. Tyto signály se budou od nás odrážet zpět k tomu, kdo tyto signály vyslal! Dále si budeme opakovat, že nemineme dobré příležitosti, že je využijeme. Dále si musíme opakovat, že budeme poslouchat intuici (kterou má většina lidí dobrou, jen ji neposlouchá), pokud ji nemáme dobrou, tak budeme poslouchat rozum. Budeme si pořád dokola opakovat, že se nám již bude vše dařit, že se vyléčíme ze všech nemocí, vždy ve správný čas budeme na správném místě.

Že již budeme umět kladně žít a radovat se ze života, že se již budeme umět seberealizovat jak ve vztazích, tak v pracovním procesu i mimo něj. Další podmínkou pro seznámení (ale i pro sehnání dobrého zaměstnání, je být v psychické pohodě, protože jedině tehdy jsme schopni "vysílat a přijímat" ty správné signály, že se chceme seznámit, že chceme být přijati, atd.) je mít vyřešený původní vztah, jinak hledáme "léčitele" a ne partnera. Teprve po výše popsaném AKTU jsme schopni mít reálné představy o partnerovi a proto budeme vědět, koho vlastně hledáme, až když to víme, můžeme jej nalézt. Proto musíme nejdříve "vymazat" partnerský model rodičů z podvědomí tím, že si budeme opakovat, že nebudeme kopírovat model rodiny, ze které jsme vyšli, ale že si najdeme vlastní cestu partnerství, pro nás vhodnou.

To se týká i dětí z dětských domovů, ti podvědomě realizují v partnerství "chaos" (který mají z dětství "naprogramovaný" do podvědomí), i když rozumově chtějí hezký vztah. Nelze realizovat nereálné sny, proto je nutné při Aktu si ujasnit, co vlastně chceme. Co se týká partnerství obecně, podle přísloví - Vrána k vráně sedá, každý sobě rovného si hledá si hledáme takového partnera, jací jsme, ale myslím, ale také hledáme takového partnera, jaký máme v sobě "program" (partnerský model rodičů, kdo byl týrán, hledá partnera, který jej také bude týrat, či sám bude týrat, atd.). Proto pod se jenom jeden z partnerů např. tímto AKTEM změní, vidí již svého partnera "jiným pohledem", bez dříve omezujícího "programu" a proto partner, který Akt neprovede může přestat být přitažlivý.