Keltský šamanismus - příběhy a poučení z lesa I.
Monika Mikulcová

Karol Dado se zabývá šamanismem sedm let, čtyři roky je členem Občanského sdružení Centrum pro šamanské studie. Zúčastnil se několika seminářů u nás i v zahraničí, zaměřených především na keltský šamanismus. Od listopadu 2002 začal navštěvovat tříletý studijní program šamanského léčitelství ve švýcarském Kientali, který organizuje Nadace pro šamanské studie v Kalifornii. Na Slovensku vedl Dado několik programů a přednášek o šamanismu a v současnosti pracuje na knize s pracovním názvem Gojdelové poznámky. Chce v ní objasnit propojení slovenských a keltských tradic a dokázat, že genetika Slováků je velmi blízká genetice Keltů a Germánů.

Jaký strom je ten váš podle keltského horoskopu?

Šamanem se většinou nazývá člověk, který má kontakt s "jiným" světem a jeho duše dokáže putovat do různých částí kosmu. Vzpomínáte si na nějaký zážitek, který změnil váš pohled na realitu, přinesl vám nové poznání světa a otevřel vám brány k šamanismu?

Kdy jsem měl asi pět let, dostal jsem silný zápal plic. Můj stav byl velmi vážný. Bydlel jsem v Trenčíně a vezli mě sanitkou do Bratislavy. V momentě, když jsme se blížili k hlavnímu městu, vylil se Dunaj z břehů, voda byla všude okolo a řidič i doktor v sanitce se tak lekli, že vyskočili ven z auta. Bylo mi hrozně zle, měl jsem horečky, ale všechno jsem vnímal. Voda nesla sanitku, a když jsem myslel, že je nejhůř, tehdy se voda zhmotnila do nějaké velké postavy. Velkou rukou chytila auto a položila ho do mělčiny ke břehu. Ležel jsem v té sanitce a velmi dlouho čekal, než se objevili řidič s doktorem a nějakým sedlákem s koněm, který vytáhl auto z bahna. Až později jsem zjistil, že matkou Dunaje je velká Dana a když jsem podnikal šamanské cesty, přišel jsem na to, že je to ta obrovská žena, která mě v dětství zachránila.

Další zajímavý zážitek mne čekal v bratislavské nemocnici. Pamatuji se, že mne někam položili, ale já jsem se vznášel ve výšce a viděl jsem sám sebe a lékaře, jak do mě vrážejí nějakou stříbrnou trubici. Zřejmě, abych mohl dýchat, tehdy jsem to ještě nechápal. Utkvělo mi to všechno v apměti a možná to byl impulz, kdy jsem se začal zajímat o "divné" věci. Bral jsem je stále vážněji a vážněji a tak jsem se krůček po krůčku ubíral k šamanismu. Viděl jsem to, co jiní lidé neviděli, ale myslel jsem si, že to tak vnímají všichni. Až po letech jsem zjistil, že to není pro každého přirozené. Proto jsem to začal chápat jako dar, který mám odevzdávat dále a nikdy nezneužít.

Pomáhal vám někdo rozvíjet vaše schopnosti?
V mém pohledu na svět mne utvrdila babička. Původem byla z Kosova, ale vyrůstala v Rumunsku. Žila se mnou v Trenčíně, vychovávala mě a byla mým zdrojem poznávání. Znala množství příběhů, seznámila mne s bylinkami a s jejich účinky. Dnes bychom řekli, že byla čarodějnice, ale v tom dobrém slova smyslu. Dokonce mne upozornila, že ochráncem naší rodiny je orel a když bude nejhůř, že mi pomůže. Později jsem se dostal ke keltským příběhům a byl jsem velmi překvapený, že mnoho z toho, co mi babička vyprávěla, jsem našel i u Keltů. Velmi mně to zaujalo a nevěděl jsem si to vysvětlit asi až do té doby, dokud jsem nepotkal Toma Cowena, učitele šamanismu.

Jaké bylo vaše první setkání se šamanem Tomem Cowenem?
Setkání s Tomem bylo přirozeným důsledkem mého zájmu o šamanismus. Šamanů, kteří se věnují keltskému šamanismu, je jen pár, většinou jsou jen v Británii a na Slovensko nepřicházejí. Pro mne to bylo něco výjimečného, když jsem se dozvěděl, že v rámci naší nadace přijede Tom Cowen přednášet do Evropy. Potěšilo mně, že se s ním mohu seznámit. Od první chvíle jsme si byli velmi blízcí a asi po hodině jsem mu navrhl, jestli by nepřijel i na Slovensko a neoprášil zde staré keltské tradice. On účast přislíbil, bral to jako výzvu poznat naši kulturu. To slovo do roka a do dne dodržel a v srpnu přijel na Slovensko s tím, že chce u nás objevovat stopy Keltů a poslední zbytky šamanismu, které existují.

Má keltský šamanismus nějaké zvláštnosti oproti šamanismu jiných národů?
Naše nadace zkoumá dodnes existující šamanismus, který si odevzdávají po předcích Indiáni v Latinské Americe, Laponci ve Finsku a další. Z toho vymodelovala nějaký kodex šamanismu, který učí o šamanském cestování, o dolním, horním a středním světě, o silových zvířatách, učitelích. Keltský šamanismus se odlišuje tím, že neuznává tyto tři světy, ale říká, že já jsem tu a okolo mě to, co mně obaluje, je náš svět, naše realita a to ostatní je jinosvět, svět, který běžně nevnímáme. Stačí se rozběhnout do lesa a během toho běhu lesem si najednou všimneme, že jsme v nějakém jiném světě. Keltský šamanismus tedy nerozlišuje tři světy a navíc má přívlastek lesní. Keltové žili většinou v lesích, měli blízký kontakt se stromy, zvířaty a potřebovali šamanismus také kvůli přežití. Pro keltský svět bylo typické, že tam neexistovaly privilegia, které se dědí a někdo je má jednou pro vždy dané. U nich se i králové volili a pokud byl někdo úspěšný, nadaný, tak ho uměli oslavit. Naopak, když člověk nic nedosáhl, upadl v zapomnění. Keltové si vážili i obyčejného pastýře, pokud něco dokázal.

Jaký je rozdíl mezi druidy a keltskými šamany?
Druidové se vlastně vyvinuly z šamanů. O šamanismu se mluví jako o matce všech náboženství a všech typů náboženských představ. Druidové začali vznikat asi dvěstě let před naším letopočtem jako vyšší specializovaní šamani. Šaman musel být lékař, rádce, bylinkář a také úspěšný lovec.
Druidové byli typičtí pro severní část britských ostrovů a odtud postupovali a pronikali přes celou Británii dolů do francouzské Gálie, kde je o sto let později poznal Caesar a popsal ve svých pamětech. Proto dnes, když někdo čte o Keltech, dozvídá se, že v jejich čele stáli druidové. Ale oni jsou jen výsledkem určitého vývoje; předtím neexistovali, byli pouze šamani.
Druhou příčinou, proč vznikli druidové, byly zkušenosti Keltů s Orientem. Na výpravách přešli přes celou Persii, Indii, poznali tam jiné duchovní systémy a fascinovali je perští mágové, kterými se nechali inspirovat.

Uvedeno ve spolupráci se serverem www.eugenika.sk

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce