Schody do nebe
Sgt. Pepper's

1. Žena z Atlantidy - zápis z regrese (očesaný)

Ta paní byla tak trochu plnoštíhlá stejně jako tenkrát v Atlantidě. Velmi brzo jsi vyřešila svoje partnerské vztahy a velmi brzo se vrátila na matčina bříška. Vzpomněla jsi že už tenkrát v porodnice viděla plynou kolem lidí barevné obláčky. Nejvíce obláček červený, který znamená lásku. Ta žena tedy do dnes vidí, že ze srdcí lidí vychází červený oblak lásky a naopak. Takže ji nikdo rohlíkem nenapálí.

Měl jsem sen. Viděl jsem sochy hlav čtyřech americkým prezidentů a vedle nich hlavu Krista. Ten sen mi přikazoval "vytesej sochu Krista z kamene". Začni z poznáním od Mony Lisy a Panenka Marie Ti v tom pomůže.

Tak jsem se dostaly do minulosti přes tu Monu Lisu. Tak ona: "Ano vidím Monu Lisu a malíře, který ji maluje. Mohl by jsi to být ty, ale ten malíř je dost líný maloval ji dost dlouho. Stálo mu na ni modelem více žen. Možná 3 až čtyři". Ptám se : "Maloval i tebe?". Ona odpoví ano maloval, ale já jsem nechtěla, protože jsem byla tlustá, ale pak mne ukecal". Ptám se: "Když se na toho malíře podíváš, co vidíš". Odpoví: "Z jeho srdce vyzařuje láska, Tehdy jsem myslela, že mne nemá rád, ale teď to vidím jinak". Ptám se "Co vidíš dál?". Ona pokračuje: "Vidím tam jednu paní, která tam posluhovala. Pak tam vidím holčičku, která za ním chodila. Její maminka byla prostitutka a nestarala se o ní. Seděla pořád v hospodě chlapům na klíně. Vypadala jako tvoje žena. Mohla by to být tvoje žena".

"Ta holčička chodila za tím malířem a neměla peníze na botičky. On jí ty botičky koupil. On ji měl rád jako vlastní. Né že by k němu chodila žebrat. To ne."."Byl to velmi zvláštní vztah toho starého malíře a té malé holčičky. Učil ji malovat". Ptám se: "Mohla by ta holčička být moje dcera?". Ona odpoví: "Ano je to tvoje dcera". Ptám se :"Co vidíš o 10 let později?". Ona opoví : "Ta holčička je pořád s tím malířem a on se o ní stará". Ptám se "Kde je její matka?". Ona odpoví: "Ta žena tam není". Ptám se: "Kde je ta žena". Odpoví mi "Nevím. Ona tam není. Už jsem moc unavená".

Dál: "Byla jsi někdy v minulosti se svým současným mužem, zkus co se ti vybaví?". Ona rozjímá a pak: "Vidím velké město ten muž je bohatý i já jsem bohatá. Jdeme po nábřeží velkého jezera. V pozadí jsou pyramidy. Potkáme mnicha a on se na mě tak divně dívá. Já jsi říkám ten má ale chlípné myšlenky. Vždyť je přece mnich". Ptám se vidíš ho dál : "Ano zpíváme v kostele či co a ten mladý mnich se na mě pořád dívá". Ptám se : "Mohl bych být já tím mnichem?" Ona odpoví "Ano ty jsi byl tím mnichem a šklebíš se jak teď"

Dál: "Byla jsi ještě někde se mnou. Zkus jsi vybavit něco kolem roku 0". Ona odpoví: "Jsem jakési malé dítě či co a máma mne vede za ruku. Je tam shluk lidí. Ti lidi řvou, a to mi vadí. Vidím tě na kříži a díváš se na mě". Ptám se : "Co jsem cítil". Ona odpoví : "Jsi smutný, že s tím nemůžeš nic dělat.". Říkám :"Vystup z těla a podívej se na sebe jak jsi tenkrát vypadala?". Ona odpoví "Moc mi to nejde. Jé já jsem ušmudlaná. Přesně takovou fotku, kde jsem od bláta mám jako malá. Pak odcházíme".

2. Dáma v černém aneb Schody do nebe - zápis z regrese (očesaný)

Ta žena měla tmavé vlasy jako tenkrát. Svoje partnerské vztahy ze současnosti jsi vyřešila až při druhém sezení. Nepodařilo se jí vybavit, že byla u matky v bříšku.

Do minulosti ji zavedla až Mona Lisa. Ptám se "Zkus ji vybavit Monu Lisu". Ona "Ano vidím ji je v tom muzeu v Paříži". Odpovím: "Zkus jsi vybavit toho malíře co ji maloval?". On odpovídá : "Ano vidím toho pána jak ji maloval.". Ptám se "Máš tělo". Ona vystoupí z těla a odpoví :"Ne nemám vidím prázdno". Ptám se "Zkus jsi vybavit něco třeba o 10 let dřív". Ona odpovídá : "Ano jsem mladá tmavovlasá žena". Ptám se : "Kde jsi?". Ona odpovídá : "Jsem s ním v posteli a je mi dobře. Je ráno a ten muž vyskočí z postele podívá se z okna a kamsi utíká. Vidím sebe jak stojím u okna a dívám se a marně čekám až se vrátí. Je mi asi 14 až 15". Ptám se "vidíš něco dál s tím mužem posuň se v čase". Ona odpovídá : "Ano jsem starší a ten muž mne maluje ve svém ateliéru. Má tam strašný nepořádek. Mám na ruce nějaké zvířátko". Ptám se "Nemůže to být hranostaj". Ona odpoví : "Ne vypadá spíš jako světlá fretka. Dnes bych ji do ruky asi nevzala." Ptám se : "byl jsem tím malířem a milencem já?" Ona odpoví :"ano byl jsi jím ty"

Dál : Ptám se "Zkus jsi vybavit něco, kde byl tvůj současný muž, kde ti někdo ublížil". Ona odpovídá : "Vidím pole na tom poli pracuje žena. Má černé šaty. Seče trávu". Ptám se "Jsi tou ženou ty?". Odpoví : "Mohla bych to být já". Ptám se : "Co bylo dál?". Odpoví mi : "Já nechci. Je tam něco nepříjemného. Je mi z toho špatně. Bolí mne břicho". Říkám : "Zkus to. Co bylo dál?". Ona odpovídá : "Po cestě jede muž s povozem. Ten povoz je černý. Jede moc rychle. Ten vůz se nakloní a padá na mne. Moc to bolí.". Procházíme abreakce dokola a dokola až bolest přestává. Pak se ptám : "Kdo je ten muž? Poznáváš ho?" Odpoví : "Mohl by to být můj manžel. Ublížil mi. On mne snad zabil nebo co? Nevím jestli je to můj manžel". Ptám se : "Co bylo dál". Žena vypráví dál. "Vidím na té louce schody. Jsou to schody do nebe. Cosi mne láká abych po nich šla. V srdci mám klid. Vyjdu po těch schodech a tam je místnost s dřevěným lavicemi a v té místnosti je muž. Vypadá jako Kristus. Vypadá jako ty. Ten muž říká. Už je klid, jsi v pokoji. Buď tady s námi. Už ti žádné nebezpečí nehrozí. Zůstaň tu s námi a budeš tu s námi hospodařit". Ten muž byla smrt.

Dál: Ptám se :"Kde jsi se setkala s tím mužem z té místnosti s lavicemi?". Ona odpovídá "Vidím je jsem žena. Tmavovlasá žena. Za ruku držím děti. Jsem těhotná. Říkám mu nechoď do toho města čeká tam na tebe nebezpečí. On mi odpoví: Co by se mi mohlo stát a odchází. Slyším hluk lidí. Přicházím, ale nechce se mi. Vím, že mne nečeká nic dobrého. V tom shluku vidím kříž a ni tom kříži tebe. Říkám jsi. Ne to se nemělo stát.". Ptám se "Co odpovídají moje oči". Ona odpoví: "Měla jsi pravdu matko, teď vím, že jsi měla pravdu, neměl jsem do toho města chodit"