Náboženské směry - Keltské náboženství

Keltové patří k indogermánské jazykové skupině. Usadili se v 1. tisíciletí př. Kr. v západní a střední Evropě. Nábožensky a jazykově příbuzné keltské kmeny nemohly odolat vojenské moci Říma a postupu Germánů.

Sjednocení keltských kmenů pod Vercingetorixem nezabránilo porážce a následné asimilaci. Znalosti o keltském náboženství se opírají o ikonografii a archeologické nálezy i o svědectví řeckých a římských autorů (např. Julius Caesar v díle De bello gallico, VL13). Keltské motivy se zachovaly v pověstech a bájích Irska a Walesu. V nich se vyskytuje velmi mnoho jmen bohů. Keltové uctívali prameny, řeky, stromy a zvířata. Slunci, měsíci, moři a větru přičítali zvláštní moc.

Někteří bohové, např. ženská božstva (matronae matres) vystupují ve skupinách po třech. Lug byl uctíván v Galii, hlavní místo jeho kultu bylo Lugdunum (dnešní Lyon). Patřila mu ochrana obchodu a pocestných. V Irsku uctívali Dagdu, dárce hojnosti, jehož kotel mohl poskytovat nevyčerpatelné potraviny. Oema byl ochráncem učenosti a vynalezl prý písmo ogam. Manannan Mac Lir měl ochraňovat námořníky. V Caesarově době měli význam především tři bohové: Taranis - bůh nebe, Teutatés bůh války, ale i obchodu a lékárníků, a Esus - bůh bohatství. Birgit byla ochránkyní básníků. Na pevnině působily Epona, znázorňovaná na koni, a bohyně lovu Arduinna. Neurčenou roli měl Cernunnos, zobrazovaný s jelením parožím.

Jméno kněžské třídy druidů se odvozuje od indogermánského slova "dra" (strom). Známá je představa druidů žnoucích v bílých oděvech zlatými srpy jmelí, protože to roste na stromech a nedotkne se nikdy země. Autorita druidů se zakládala na obsáhlém vědění které bylo předáváno ústně a obsahovalo historickou tradici i mantické znalosti. V Galii je prokázán jednoroční konvent všech druidů, v jehož čele stál velekněz. Druidové byli rádci králů. Ideální obraz keltského panovníka ztělesňuje král Artuš, jemuž po boku stál moudrý Merlin. Kultovní místa byla v hájích na otevřených místech; zde se konaly náboženské slavnosti a přinášely oběti. Byla rozšířena víra v posmrtný život a konec světa. Z bájí je znám ostrov Avalon, kde vládnou rajské poměry a věčnost.   

Zpět