Náboženské směry - Modernismus

O to, aby se v katolické církvi zmenšila rostoucí propast mezi vírou a teologií na jedné straně a vědou a kulturou na straně druhé, usilovalo více teologů na počátku 20. stol.

O dorozumění se snažili používáním historicko-kritické metody i v teologické vědě. Nejznámější jsou anglický jezuita Georg Tyrrell, italský kněz Ernesto Buonaiuti a francouzský abbé Alfred Loisy, v Německu profesoři teologie Josef Schnitzer, Franz Xaver Kraus, Albert Erhard, Herrmann Schell, Josef Wittig a Sebestian Merkle. Římská kurie za papeže Pia X. reagovala paušálním odsouzením těchto snah, aniž rozlišovala mezi víře nepřátelskými modernisty a dobovými reformními katolíky, v dekretu Lamentabili sane exitu (O žalostném konci) ze 3. 7. 1907 (v něm je uvedeno 65 omylů) a encyklikou Pascendi Dominici gregis (O pasení stádce Páně) z 8. 9. 1907, která pranýřuje modernismus jako "nádrž všech bludů". Kdo chtěl působit v duchovní správě nebo v učitelském úřadě, musel od r. 1910 předtím složit přísahu proti modernismu. Tato přísaha byla r. 1976 zrušena. Z českého katolického modernismu vzešla Československá církev husitská.  

Zpět