Náboženské směry - Novokřtěnci

Zastánci křtu dospělých představovali rozruch budící průvodní jev reformace, byli obětí rozhořčeného pronásledování ze strany katolické i protestantské. Protože zavrhovali křest dětí a vyžadovali případně druhý křest, nazývali je také "novokřtěnci".

Jejich první obec vznikla r. 1524 v Curychu; skládala se hlavně ze stoupenců Huldrycha Zwingliho, který se ovšem od novokřtěnců distancoval. Hnutí zasáhlo kromě Švýcarska zprvu Rakousko a odtud Moravu, kde jednotně vystupovali zvláště habáni (hutteriáni) a vytvářeli komunity se společným majetkem. I v Sasku pracovaly už záhy skupiny křtěnců, mezi nimi "cvikovští proroci", k nimž se připojil i Tomáš Müntzer a jež Martin Luther považoval za nebezpečné blouznivce. Luther pro ně také navrhoval trest smrti; ten byl schválen na říšských sněmech ve Špýru (1529) a Augsburku (1530).

Extrémní podoby nabylo novokřtěnství v Münsteru, kde fanatická skupina r. 1535 zřídila "tisíciletou říši Boží" a připravovala obyvatelstvo terorem na bezprostřední nový příchod Kristův. Podobné aktivity se rozbíhaly několik let předtím ve Štrasburku, aniž však dosáhly podobného účinku. Münsterská kampaň skončila pouličními bitvami, zbavením moci, popravou a veřejným pranýřováním vůdců. Křtitelé se všude stali terčem nenávisti. Na tom nic nezměnilo, že značná část hnutí prodělala vnitřní proměnu a působila nenápadně. Myšlenky novokřtěnců přežívají ještě dále u mennonitů a baptistů.  

Zpět