Náboženské směry - Reformované církve

Tyto církve se odvozují od švýcarských reformátorů Huldrycha (Ulricha) Zwingliho a Jana Kalvína. Velké reformované církve jsou v Evropě ve Švýcarsku, ve Skotsku, Holandsku, Německu a Maďarsku, početně největší církve jsou v Severní Americe.

Často se nazývají podle své církevní ústavy presbyteriáni. Nejnápadnější rozdíl reformované církve proti katolíkům a protestantům je v tom, že kostel je zcela bez ozdob. Důvodem toho je velmi přísný výklad starozákonního zákazu zobrazování. Ve svých bohoslužbách zdůrazňují reformovaní slovo, tedy čtení z Písma svatého, a kázání, založené na bibli. Liturgie zcela odpadá. Nejdůležitějším rozdílem víry je pojetí Večeře Páně. Přítomnost Krista při ní se chápe symbolicky.

Ovšem tento dříve velmi důležitý rozdíl mezi luteránskými a reformovanými církvemi lze překlenout, jestiže se poukazuje na "účinek" Večeře Páně. Že hříchy jsou "účinně" odpuštěny, že Večeře Páně zakládá účinně společenství, je pro protestantské církve společným a smysluplným počátečním bodem ekumenického rozhovoru. Prudké diskuse vyvolávaly dříve reformované úvahy o predestinaci (viz předurčení). Proč lidé přicházejí k víře? Když k víře vede Duch Boží, proč nevede k víře všechny? Je tedy nějaké předurčení vůlí Boží? Avšak toto téma pozbylo v posledních 50 letech na důležitosti.

Protože Bůh chce proniknout všechny oblasti života věřícího, angažují se reformované církve význačně politicky a kulturně. Je to usnadněno církevní strukturou, která zdůrazňuje demokratický prvek: není žádný biskupský úřad, spíše všechna rozhodnutí padají na synodách. Tyto synody jsou na nejrůznějších úrovních a laikové v nich mají většinu. Regálie Účinná úprava výsostných práv biskupů (cla, mince, trh, lov, rybolov a těžba soli) nad statky, které pocházejí z královských dotací, byla nutná pro územně státní spory krále Konráda II. o říšskou církev. Spor o investituru vyvolal pojetí práv o regáliích, které přijal wormský konkordát a které nově upravilo plnou moc biskupa v jeho diecézi; práva odpovídala v raném středověku požadavkům gregoriánské reformy. Ve 12. stol. dostalo právo regálií ve Francii zvláštní formu, kterou uznal 2. koncil lyonský r. 1274. Následky sporu o regálie z r. 1673 - rozšíření nároků regenta na všechna biskupství - byly v platnosti až do Francouzské revoluce.

Zpět