Zdrojem rozporů při jinak bezporuchovém průběhu sexuálního styku a normální sexuální funkci obou partnerů bývají odlišné požadavky partnerů na frekvenci styku, na jeho místo, čas, formy a variace. Uplatňuje se rozdílná apetence, vzrušivost a orgastická schopnost i potřeby a možnosti týkající se trvání styku, jeho přípravy a dohry.
Rozpory bývají v požadavku na častost sexuálního styku. V mladých manželstvích se častěji setkáváme s většími požadavky muže, kdy muž chce např. styk denně a ženě by styk vyhovoval jednou za týden. Nejde o patologii, oba požadavky jsou v normě, ale rozdíly mezi nimi se mohou stát zdrojem značného napětí.
Především je třeba vést oba manžele k pochopení partnera, aby jeho požadavky přestali považovat za schválnost nebo sobectví. Partner, jehož apetence je nižší, se může snažit vyhovět, ale riskuje, že při častém nucení se k výkonu, k němuž se spontánně necítí disponován, bude jeho potěšení klesat; může narůstat nechuť až odpor ke styku. To má především pochopit partner s větší apetencí. Vyplývá z toho také požadavek zastávaný některými autory, že ke styku má docházet jen tehdy, mají-li oba manželé chuť, a frekvence styku se tedy má řídit podle partnera, který má nižší apetenci.
Na druhé straně se partner s vyšší sexuální apetencí může za takových okolností dostávat do tenze. Má-li lůžko vedle svého manželského partnera, cítí-li se jím sexuálně přitahován, vzrušuje-li se, dochází-li dokonce k něžnostem, které méně vzrušivý partner často rád přijímá nebo i vyžaduje, sexuální pochody se rozbíhají a bývá někdy obtížné je zabrzdit a zachovat si při tom dobrou pohodu. Neuspokojená sexuální touha se v manželství nezřídka mění v pocity agrese vůči partnerovi; vzrušený manžel si nedokáže jen tak "lehnout a usnout".
Takové situace vedou u muže někdy k ventilu v onanii (což lze schválit, kupodivu to však řada manželek, pokud se o tom dozví, napadá jako nemravnost, zvrhlost či sexuální úchylku partnera) anebo k nevěrám se všemi možnými riziky pro manželství.
Místo jednoznačného přizpůsobení se méně vzrušivému partnerovi doporučujeme proto podle možností raději kompromis ve směru střední cesty.