Poutník srdcem, Duší a po hvězdách - představení stránek
Roman Přikryl

Prolog: Patřím svým věkem mezi ty Čechy, pro které bylo ještě zcela normální zajet si o dovolené na Slovensko, aniž je někdo obtěžoval kontrolou pasu při překročení hranice. Mám na Slovensku několik opravdu výborných přátel. A jak se zdá, našel jsem prvního zahraničního partnera i pro Duši.

www.putnici.sk

Úvod:

Pútnici jsou mému srdéčku nejbližším tematicky spřízněným slovenským serverem. Ze všech stránek na mne dýchá taková ta příjemná domácká čistota. Jako když se obujete do vlastních, důvěrně známých, bot.

Je skutečně znát, že ochranná křídla nad nimi drží veleúspěšná firma Boxnetwork. Že ji neznáte? A o vyhledávači Astalavista už jste slyšeli? Pokud ne, budiž Vám omluvou, že pravděpodobně internet není Vaším šálkem čaje. Skoro bych si dovolil tvrdit, že Astalavista už dnes bude ve světě známější než Žigy Pálfy - slovenský hokejový reprezentant numero Uno. Pútnici se věnují převážně tématům příbuzným naší Duši. V devíti kategoriích (aktuality, cvičení a praktiky, náboženství a duchovno, duchovno, léčení, magie a okultismus, alternativní vědy, paranormální jevy, věštění) je úhledně srovnáno šest stovek článků. Celé to kvantum samozřejmě nelze pojmout naráz, avšak podle toho, co jsem za poslední tři týdny při svých návštěvách přečetl, hodnotím kvalitu textů nadprůměrně.

(Sophianne "pod čarou": Souhlasím - jak jsem tak listovala po tomto serveru - stala se Poutníkem na Pútnikách J - měla jsem chuť zhasnout všechna světla v místnosti, zapálit svíčky a vonné tyčinky, do věže dát cédéčko s mystickou hudbou - a už jen labužnicky vychutnávat pohodu, která dýchá ze serveru i z článků.)

Služby navíc:

Co považuji za největší sílu serveru je možnost publikovat vlastní články. Já se o to tedy nepokoušel J, ale mám zato, že stačí provést registraci vlastní osoby, "nalít" text do připraveného formuláře a po kontrole redakcí si vaše na vašem dílku mohou pochutnat čtenáři. Ideální pro naši grafomanku Sophianne J kdyby neměla tolik práce s Duší J
Diskusní fórum a rozcestník jak se zdá jsou na info serverech již skutečným standardem. Zajímavá je debata o tom zda zavést na duchovně orientovaném webu chat. I já jsem o něm v první fázi přípravy nového designu Duše uvažoval. Dnes jsem však přesvědčený, že nemá-li server alespoň 5000 unikátních návštěvníků denně tak je chat ztrátou času i peněz za naprogramování aplikace. Diskusní fórum jej do této hranice plně nahradí.

(Sophianne "pod čarou": Já a grafomanka? Nerozumím - a nechci rozumět! Ne, to musel myslet nějakou úplně jinou Sophianne…;-) Přidávání článků na net samotnými autory mi nepřijde jako šťastné řešení. Ze zkušeností s prací na Duši mohu říci, že tak 90 % článků, které nám autoři posílají jsou kvalitní a bez zaváhání je zveřejníme na našem serveru - ale těch 10 % - no, jak to říct - ne každý je nadán publikovat své myšlenky. A přitom někdy stačí těmto autorům vysvětlit zepár základních principů a napodruhé už není problém a hle - je tu článek.)

Design:

Pútnici jsou natolik poplatní designu webů Boxnetwork až je mi hloupé tuto celosvětově úspěšnou strukturu hodnotit. Nicméně u dvou atributů bych se rád zastavil. Tím prvním je navigace. Vzhledem k všeobecné uvyklosti hledat hlavní nabídku serveru buď v levém sloupci a nebo nahoře v hlavičce, kde alespoň základní kategorie webu člověk najde přehledně vypsány se mi jeví jako méně šťastný nápad umístit kompletní navigaci sice nahoře, ale pouze v rolovací roletce. Podle mého názoru to ubírá na uživatelské přítulnosti. Ovšem na druhou stranu pokud si člověk na tuto méně tradiční variantu zvykne bude mu pravděpodobně vyhovovat.

Druhou věcí kterou bych rád propral je černý podklad s bílým písmem a zelenými prvky. Přiznávám bez mučení svoji averzi vůči černobílým či černorudým prvoplánovým barevným kombinacím v rámci duchovních webů. Přijdou mi takové laciné a bez nápadu. Je však pravdou, že Pútnici jsou prvními stránkami na kterých jsem tuto kombinaci přivítal. Ani nevím čím to je. Snad charismatickým logem decentně umístěným v levém horním rohu či snad naprostou přehledností layoutu. V každém případě mé oko na těchto stránkách spočinulo s potěšením.

(Sophianne "pod čarou": Ano, tak na toto jsem se těšila. Černý nebo tmavý podklad webu - ať už duchovního či jiného zaměření - to je věčné téma našich sporů s mou drahou polovičkou Romanem Přikrylem. Na jedné straně - pevně věřím, že (nejen) díky tomu si i ve stáru budeme mít stále o čem povídat - na druhou se ve mne opět bouří ten profesionální grafik. Nemyslím, že nějaká barva je méně či více vhodná než jiná. Jde o to jak se použije, jak jsou do té barvy včleněny grafické prvky, nakolik je čitelné písmo a přehlednost webu celkově. Světlé weby, nejlépe s bílým pozadí jsou nepochybně graficky "čisté", na druhou stranu moderní dynamický trend jsou barvy tmavé, tón v tónu. Pútnici mají tmavý design nikoliv v tom moderním stylu, ale takovém tom "klasicky mystickém" - které prostě splňuje očekávání většiny takto zaměřených lidí. Střední rámeček - jak já ráda říkám "bříško" - je o pár tónů světlejší s orámováním ještě o stupínek světlejší - což z jednoduše černého webu dělá tmavý, přívětivě mystický koutek. Jediná moje připomínka - ten obrázek vlevo nahoře vypadá nahoře jakoby useknutý.)

Závěr:

Jen těžko lze nalézt ve slovenských internetových luzích a hájích byť jen vzdálenou konkurenci webu Pútnici.sk. Ať již z informačního hlediska nebo stran zaujetí pro věc svým realizačním týmem. Milá Katko, děláte to dobře…

Minirozhovor s Katkou Bednářovou, provozovatelem Pútnici.sk:

R.P. - Jaké důvody Vás vedly k založení serveru Pútnici.sk?
K.B.. - Prevádzkovateľom je Boxnetwork. s.r.o a šéfa firmy zaujala moja ponuka. Mňa osobne, ak sa pýtate na obsahové zameranie serveru, tak hľadanie. Všetci sme totiž tak trochu pútnikmi na ceste životom a cesta - to je dobrodružstvo i keď na druhej strane aj občas zdanlivá nuda každodennosti. Asi aj všetci chceme by šťastní ale niektorým jedlo, pitie, spánok, majetok či sex k spokojnosti nepostačia, a tak sa pustia do hľadania toho čo im vlastne chýba. Ono je to tak, že v živote toho prežijeme síce príliš veľa ale zasa i príliš málo na to aby sme naplnili svoju túžbu po poznaní vlastnou skúsenosťou, upokojili dušu, nasýtili zvedavosť, objavili zmysel vlastnej existencie a preto sa pýtame - tých usilovnejších, zdatnejších, lepších v danom obore. Pravý pútnik a to je ďalšia vec, o ktorú sa na našich stránkach snažíme, nevstupuje na scénu života, aby v ňom zohral dramatickú úlohu, ide pomaly a hľadá, pričom hľadanie môže byť dôležitejšie ako objav. Objav totiž často stratí v čase svoju váhu ale priestor na hľadanie je nekonečný.

R.P. - Co považujete za svůj smysl života?
K.B. - V prvom momente mi napadlo - život sám ... ako príslušník ľudstva, riadiť sa na jeho ceste humanizmom. Pokúsiť sa skĺbiť lásku k živému s etikou. Potom je tu ono hľadanie dúfajúc, že ním niekomu pomôžem. Snažím svoje názory nevnucovať, sú možno čitateľné z otázok a preto je práve rozhovor najfrekventovanejším žánrom.

R.P. - Co bylo pro Vás největším překvapením z hlediska provozování tohoto serveru - ať už pozitivním či negativním?
K.B. - Ak som vravela o nedramtičnosti a najmä nepózerstva, tak potom ma trochu prekvapuje netolerantnosť a neznášanlivosť medzi rôznymi prúdmi duchovna. Oháňanie sa demokraciou alebo pokorou a - nadnesene povedané - s nožíkom v ruke vydávať svoju pravdu za jedinú. A množstvo reklamy zaodetej do duchovna je pre mňa niekedy mora :-) Veľmi milo ma prekvapila spolupráca s českými astrológmi pánmi Ing. Stříbrným a Baudyšom jr. a samozrejme s Jirkom Maškom - šéfredaktorom www.osud.cz

R.P. - Připravují Putnici.sk pro své návštěvníky nějaké novinky?
K.B. - Myslím, že novinkou by mal byť aspoň jeden článok na stránke, ale chystáme anketu, z ktorej sa dozvieme čo by naši spolu pútnici radi nájsť a som presvedčená, že môj kolega administrátor a výborný grafik Ing. Frajt do "závitov" šedej kôry mozgovej niečím kvalitným prispeje.

R.P. - Pokud by jste měl k dispozici 500 000.-Kč nač by jste je věnoval?
K.B.. - Asi tunajšiemu onkologickému oddeleniu v starej nemocnici. Nie je to zas tak veľa peňazí , ktoré by chorí a nielen onkologickí pacienti u nás potrebovali, ale azda by tieto prostriedky aspoň trochu pomohli zútulniť jestvujúci interiér. Kvalitné postele, pestrofarebné obliečky, ja neviem, možno televízia, slovom aby izby mali aspoň trochu domáckejšiu atmosféru... veď niektorí pacienti tam trávia posledné hodiny života.

No a keby som bola veľmi bohatá určite by som založila aj penzión pre opustené zvieratá. My vieme svoj osud nasmerovať k pozitívnejšiemu, ale ony sú odkázané len a len na nás.

R.P. - Děkuji za rozhovor