Co mi vyprávělo tyrkysové hedvábí
Ria Fabry

Stávají se vám v životě zvláštní náhody? Setkáte se s člověkem, který vás přitahuje, je vám sympatický, jste možná v očekávání nových, příštích situací, které zdánlivě nepřicházejí, zda se vám, že žádný nový proces neprobíhá, ale přesto, když se znovu setkáte, cítíte se obohacení?

Tak nějak jsem prožívala setkání se ženou, jejíž život byl a vlastně stále je, neobyčejný. Je neobyčejný v tom, že nežije pasivně, nespokojuje se s tím, co si život jen tak mimochodem přinese, nebo odnese, ale umí si darovat i skryté životní drahokamy, které jsou pasivnímu člověku skryté. Jen hledajícímu se objevují tajemství, která nachází, avšak již samotný proces hledání člověka nesmírně obohacuje překrásným poznáním.

Naše cesty se zdánlivě rozešly, paní odletěla za manželem, který pracuje v cizině. Přešlo mnoho měsíců a také já jsem došla ve svém životě k výrazným změnám. Občas jsem si na ni vzpomněla, ale nepátrala jsem po ní, nepovažovala jsem to za důležité. Později přišla chvíle, kdy jsem zalistovala starším zápisníkem a našla jsem její e-mailovou adresu. Ten nález mne potěšil, připomněla jsem si naše první setkání, a pak další a další, a najednou jsem dostala chuť a napsala jsem jí. Odpověděla okamžitě a psaly jsme si o všem možném.

Napsala mi, že byla na semináři o hedvábí, psala mi o tomto materiále a jejich kombinacích, které zásadně změnily můj život. A pak mi jednoho dne došla větší obálka, ve které jsem našla složený kousek hedvábí v tyrkysové barvě s tím, že je to dárek pro mne. Stačilo hedvábnou látku zaobroubit a bude z ní nádherná šálka, lehounká jako dech, mazlivá a něžná k jemné pokožce na mém krku. V obálce byl přiložen dopis a paní mi doporučovala s látkou se mazlit, meditovat s ní, přikládat si ji na tvář a prociťovat hebkost a energii nádherného kousku hedvábí.

Byla jsem tou jemností okouzlena, nemohla jsem se nabažit pocitů něhy a lehkosti, které mi dotyk hedvábí přinášel. Opatrně jsem vytahovala z ustřižených krajů nitky, které jsem navíjela na špulku a drobnými stehy jsem ručně začišťovala okraje hedvábí. Kousek po kousku jsem navlékala vytahané nitky, navlékala do jehly a byla jsem do té práce tak vtažená, že jsem si až po chvíli uvědomila, že se šití stává meditací, do které jsem se ponořila. Tyrkysová barva mě dovedla k moři, pod jeho hladinu, kam dosahovaly sluneční paprsky a projasňovaly ji, takže jsem mohla pozorovat podmořský život.

Nejprve jsem si všimla dlouhých trav, které vlály v podmořských proudech lehce a volně, protože ony věděly, že jim nic neuteče. Okouzleně jsem se dívala na pohyb medúzy, která pohybovala svým kloboučkem. Plula a vypadala jako roztomilé paraplíčko s třásněmi. Vůbec si mě nevšímala, skoro jsem měla pocit, že mě nevidí. Dívala jsem se a obdivovala její ladné pohyby, ale než jsem se stačila více soustředit, odplula do temného místa, které ji skrylo mým očím. Občas připlula menší či větší ryba, zastavila se a svým okem jako by prozkoumávala místo, kde se právě nacházela. Za chvíli se pomalu a důstojně otočila, mávla ocasem a byla pryč.

Někdy to ve vodě zašvitořilo, to když malé rybky ve větších hejnech dovádivě proplouvaly mezi vodní trávou. Pak najednou, aniž by byl dán zřejmý signál, se všechny najednou jako střely mihly a byly pryč. Vychutnávala jsem vůni vody, její pohyb a vlnění prosluněné teplými slunečnými paprsky. A jak jsem se jen tak dívala, uviděla jsem, jak se z podmořské hlubiny něco pomaloučku přibližuje. Byl to mořský koník. Pohyboval se se svým tělíčkem pomalu a rozvážně, nespěchal. Spíše si dovádivě pohrával s podmořským proudem. Vzápětí za ním se vynořila mořská dívenka, malá mořská víla, vodní holčička.

Měla delší nazelenalé vlásky, ve kterých probleskoval sluneční jas. Koníček, když vodní holčičku spatřil, se zastavil a bylo vidět, že má z její přítomnosti velikou radost. Mořská víla si na koníka sedla a pohyb jeho tělíčka byl energičtější a radostnější. Nechávali se unášet podmořskými proudy, vlásky mořské holčičky vlály, jako by jí do nich vál vítr a já jsem užasle pozorovala podvodní scenérii, až mi oba zmizeli v temné hloubce moře, které jsem stále prociťovala s jeho tyrkysovou vůní. Jakoby mě tyrkysová barva zabalila a konejšila.

Přestože práce na začištění okraje hedvábí nebylo mnoho, trvalo mi několik týdnů, než jsem byla hotová. Čekala jsem vždy na ten okamžik, který mě k této práci pobídl. Bylo to ve chvílích, kdy jsem byla doma sama, sedla jsem si do zahradního křesílka, připravila šití a čekala. Zahrada voněla horkým sluncem, trávou, vysoké stromy dávaly stín a nádherná modrá obloha byla překrásnou kombinací k zelené přírodě. Pojednou, aniž bych se o cokoliv snažila, byla jsem v podmořské hladině, v místě, které mi samo přicházelo. Setkávala jsem se s mořskou vílou a jejím koníkem. Při jednom z našich setkání jsem k ní pomalu natáhla ruku, protože jsem měla pocit, že mě nevidí, jako bych tam vůbec nebyla. Otočila hlavu směrem ke mně, usmála se a já jsem pohlédla do jejích zelenotyrkysových očí. Měly hloubku moře, ale i moudrost a vědění o životě, a jeho zákonitostech. Měla jsem dojem, že se nedívám do očí malé holčičky, ale ženy, která ví o životě víc, než já.

Došívala jsem zbytek hedvábí a vnitřně jsem cítila, že se s mořskou vílou setkávám naposledy. Byla jsem na známém místě a čekala jsem na ni. Netrvalo dlouho a pohyb koníka jsem vnímala dřív, než se vynořil z podmořské hlubiny. Moje oči hledaly mořskou vílu. Seděla na mořském koníkovi a byla jiná. Hned jsem si to neuvědomila, ale po chvíli jsem si všimal, že měla na sobě lehounké tyrkysové šaty, které byly zakončeny vlajícími šálami, jež splývaly s mořským proudem. Ve vlasech měla několik mořských sasanek, stále se na mě dívala. Jak připlouvala blíž, všimla jsem si, že v ruce držela mořskou sasanku, která měla oproti těm v jejích vlasech růžový střed se stříbrnými třásněmi.

Třásně se chvěly při koníkově pohybu a ladně se vlnily a ovívaly ruku mořské víly. Koník se těsně přede mnou zastavil a já jsem si uvědomila, že i on byl jiný. Předtím jsem si toho nevšimla, ale byl vybarvený temně zelenou barvou, a při pohybu se záhyby jeho těla proměňovaly do modré. Jeho oči se dívaly skrze mne a nic se z nich nedalo vyčíst. Dívaly jsme se jedna druhé do tváře. Její oči byly zkoumavé, kolem jejího těla jsem jen vzdáleně vnímala jemnou zlatou záři. Nedokážu odhadnout jak dlouho ta chvíle trvala.

Věděla jsem, že ji vidím naposledy, ale necítila jsem smutek ani stesk. V mém těle proudil pocit vděku za setkání s touto bytostí a měla jsem pocit, že i moje srdce "otevřelo" oči. Mořská víla pomaloučku zvedla ruku a podala mi překrásnou mořskou sasanku s růžovým středem. Omámeně jsem zvedla ruku, abych si květ od ní vzala a než jsem jí stačila poděkovat, zmizela náhle i s koníkem v mořské hlubině.

Došila jsem a vůbec se mi nechtělo od práce vstávat. Měla jsem zavřené oči, které jsem jen pomaličku otevírala a vracela jsem se zpět. Vzdáleně, jako bych se vracela z veliké dálky, jsem slyšela štěbetat ptáky a současně přišel nový pocit, který mi sděloval, že rozumím řeči květin. Rozhlédla jsem se po zahradě, která byla stále stejná, ale přesto jsem cítila, že všechno vidím jinýma očima. Květiny se k sobě nakláněly a stydlivě si sdělovaly svoje tajemství; měla jsem pocit, že vědí, že jim rozumím.

Již je chápu jako živoucí bytosti. Ještě nevím, jak je oslovit, ale klíč od tohoto tajemství je lehounký jako jemné hedvábí, které stačí lehce poodhrnout. Seděla jsem s rukama v klíně a držela jsem tyrkysové hedvábí, které mi přineslo poznání z mořské hlubiny.

Náhle přišla myšlenka na všechny ženy, které zapomněly snít, na ženy, které by potřebovaly hedvábnou šálu, protože ten něžný a jemný kousek látky je to, s čím se ženy dokáží přirozeně zasnoubit. Rozumět a vnímat. Probudit v sobě intuici. Zahalit se do barvy, která jí přinese tu péči, kterou postrádá a sama si ji nedokáže dát. Žena potřebuje kousek hedvábí, který by ji lehounce pohladil, jako vánek, kterému sama nastavuje tvar, aby cítila jeho lehkost. Žena se opět potřebuje vrátit ke své přirozenosti a najít svoji cestu ke snění, které by obohatilo její duši.

Snění ji dovede k jejímu středu, aby opět zářila jasným světlem lásky, aby prozářila svůj život. Aby byla světlem pro svého partnera, pro děti, pro svoji rodinu. Být jasným světlem v tomto zachmuřeném světě, kde jakoby něžnost neměla místo. Snění pomůže ženě najít svoje ženství a jeho cenu pro sebe a pro muže.

Ženy, můžete si dát dar, zatím jen malý, docela maličký. Stačí jen kousek hedvábí, které vás může dovést na úžasné místo, kde najdete právě to maličké tajemství svého života, které jste ještě neobjevily a nebo je marně hledáte.