Tajné dějiny jezuitů V.
Edmond Paris

Na takovou hromadu důkazů, které svědčí o vině Vatikánu a jezuitů, nemohou odpůrci nalézt žádný pádný argument. Jejich "pomoc" byla hnací silou v pozadí bleskového vzestupu Hitlera, který spolu s Mussolinim a Francem nebyl navzdory svému panovačnému vystupování ničím jiným než válečnou figurkou v rukou Vatikánu a jezuitů.

Obřadníci Vatikánu musí hanbou sklánět hlavu k zemi, když v parlamentu zaznívá volání: "Papežovy ruce jsou prosáklé krví skrze naskrz." (Projev Laury Diazové, členky parlamentu za Livourne, pronesený v Ortoně 15. dubna 1946). Podobně i studenti Cardiffské univerzity si zvolili pro svou konferenci téma: "Měl by být papež postaven před soud jako válečný zločinec?" Na konferenci zaznělo jednoznačné: ANO, určitě! (La Croix, 2.4.1946)

Jak však celou válečnou situaci a éru druhé světové války zhodnotili přední zpěváci Kristova evangelia? Poslechněme si hlasy dalších papežů z 60. let našeho století, tedy již dlouho po válce:

Uvádíme svědectví, jak se vyjádřil o jezuitech papež Jan XXIII.: "Vytrvejte, drazí synové, v činnosti, která vám již vynesla proslulé zásluhy ... Tímto způsobem budete obšťastňovat Církev a dál poroste vaše neúnavná horlivost; cesta vaší spravedlnosti je jako jitřní světlo ... Nechť toto světlo sílí a osvěcuje formování dospívající mládeže ... Tímto způsobem nám pomůžete uskutečnit naše duchovní touhy a zájmy ... Celým svým srdcem udílíme své apoštolské požehnání vašemu nejvyššímu generálovi, dále pak vám a vašim pomocníkům a vůbec všem členům Tovaryšstva Ježíšova." (L´Osservatore Romano, 20.10. 1961)

A co říká papež Pavel VI:

" Od té doby, kdy došlo k obnově, těší se tato zbožná rodina z laskavé Boží pomoci a velmi se obohatila tím, jak jde rychle kupředu ...členové tovaryšstva provedli mnoho důležitých činů, a to vše ke slávě Boží a k prospěchu katolického náboženství ... církev potřebuje neohrožené Kristovy vojáky, vyzbrojené neochvějnou vírou, připravené čelit nesnázím ... proto máme velikou naději na pomoc, kterou nám přinese vaše činnost ... kéž nová éra najde tovaryšstvo na téže počestné cestě, po které se ubíralo v minulosti ... Toto bylo proneseno v Římě v blízkosti chrámu sv. Petra 20. srpna 1964 v druhém roce pontifikátu papeže Pavla VI." (L´Osservatore Romano, 18.9. 1964)

29. října 1965 oznámil deník l´Osservatore Romano: "Velectěný otec Pedro Arrupe, generál jezuitů, celebroval 16. října 1965 svatou mši za Ekumenickou radu."

K tomu uvádíme zbožnění "papežské etiky" - oznámení plánu na blahořečení Pia XII. a Jana XXIII. od papeže Pavla VI.: "Abychom se posílili v úsilí o duchovní obnovu, rozhodli jsme se začít kanonické postupy vedoucí k blahořečení těchto dvou velikých a zbožných pontifů, kteří jsou nám tolik milí."

papež Pavel VI.
(L´Osservatore Romano, 26.11. 1965)

Kéž tato kniha všem, kteří ji čtou, zjeví pravou podstatu tohoto římského "Mistra", kterého si cení a uznává celý svět jako hlasatele míru, lásky a pokoje, ale jehož slova jsou stejně tak medová, jak zrůdné a hrůzostrašné jsou jeho tajné činy.

Kapitola 3

Založení tovaryšstva

3.1 Rok 1534 - přísaha tovaryšstva - pochod na Izrael

Dne 15. srpna roku 1534, tj. na svátek nanebevzetí Panny Marie, kdy bylo v chrámu Notre Dame na Montmartre Tovaryšstvo Ježíšovo neoficiálně založeno, bylo Ignácovi 44 let. Svět okolo sebe však nevnímal úplně reálně. Národy byly ve válečném stavu, probíhaly války (např. v roce 1521 Turci pod velením sultána Suleimana dobyli Bělehrad, v roce 1527 španělská armáda vydrancovala Řím a Vatikán).

Loyolu však války nezajímaly, ani ho nezajímaly sociální podmínky evropských obyvatel. Soustředil se na válku proti Luciferovi, vůdci padlých andělů, který usiluje o všeobecnou zkázu. "Proto Ińigo vycházel z hlavní zásady: Quo universalius, eo divinius. Čím všeobecnější je tvá činnost, tím víc je božská. Uvědomoval si, že pokud chce dosáhnout jednotného tažení, potřebuje tým shodně smýšlejících lidí, směřujících ke stejným cílům jako on sám, ovšem po celém světě ... Měl dojem - pokud chcete, říkejte tomu instinkt - který mu našeptával: Musíš si podmanit a přetvořit rozum, náboženské přesvědčení a sebehodnocení každého člověka, jeho vnímání světa a všechna jeho přání. Musíš to udělat podle svých vlastních představ o Kristově království a o boji, který vede za svoje království. Jedině tímto způsobem budou lidé vykonávat potřebnou, láskyplnou službu. ...

Válka, do které se Ińigo pustil, byla válkou výhradně o vlastnictví duší a byl v sázce duch každého muže a každé ženy na světě. Jedinou zaručenou zbraní v této válce byl Kristův živý osobní zástupce na Zemi: římský papež. Proto si Ińigo stanovil druhou zásadu: pracovat přímo pro římskokatolického papeže a pod ním. Čím přesnější a užší bude jeho spojení s papežem ... tím účinnější bude jeho činnost v této všeobecné, nekončící válce." (Malachi Martin: ,The Jesuits, str.159-160)

Po svátosti přijímání tento animátor a jeho společníci slavnostně odpřisáhli, že ihned po ukončení studií půjdou do Svaté země, aby podle všeobecně známých plánů papeže obraceli nevěřící na katolickou víru, a to hlavně muslimy. Pak následovalo již dříve zmíněné putování Ignáce po rodném kraji ve Španělsku a po Itálii, kde Ignácovi tovaryši získali od papeže povolení k vysvěcení na kněze.

3.2 Rok 1537 - cesta Loyolovy skupiny do Izaele

Po vysvěcení na kněze 24. června 1537 v Benátkách chtěla Loyolova skupinka odplout podle přísahy do Palestiny. Ale z přístavu už nevyplula do Svaté země ani jedna jediná loď, neboť mezi Benátskou republikou a Tureckem vznikl válečný stav, který se vyostřil 13. září 1537, protože Benátky uzavřely spojeneckou smlouvu s papežem, a tím se ocitly v přímém válečném konfliktu s Turky.