O životě a smrti z pohledu parapsychologie XXVI.
Stanislav Brázda

Příběhů, kdy došlo podle vyprávějících k odpoutání duše od těla bylo a ještě bude napsáno hodně. Jeden takový zážitek mám i já a již jsem jej jednou popsal.

Když jsem se chtěl k tomuto zážitku vrátit v souvislosti s psaním této knihy, jsem přesvědčen, že je tento zážitek ve výsledku porovnatelný s něčím jiným. Živím se věštěním a mnoha klientům jsem řekl zajímavé odpovědi. Uvedu příklad, který mne v souvislosti s některými výše uvedenými příběhy zaujal. Konkrétní klient se mne v mé kanceláři v Praze zeptal, zda bych mu něco neřekl o jeho domu ve Švýcarsku. Tak jsem se rozpovídal a popsal celý dům, včetně základů, prodejní ceny, atd. Na závěr jsem chtěl věštbu trochu odlehčit a řekl mu, že když se dívám na jeho dům ze předu, od vchodu do domu, tak na střeše vpravo ve spodní části střechy mu chybí dvě tašky a touto dírou mu teče do půdy.

On se zarazil a po asi dvou hodinách věštby mi řekl, že teď jsem jej "dostal", protože mu opravdu dvě tašky v tom místě chybí. Když jsem tuto příhodu vyprávěl mému kamarádovi v Praze, kde jsem byl u něj na návštěvě, jen tak se mne zeptal, zda nechybí také nějaké tašky na jeho střeše. Protože se jedná o čtyřpatrový dům ve středu Prahy a není z ulice vidět na střechu, ani sám neznal stav střechy domu. Já odpověděl, že mu chybí šest tašek na střeše. On tam hned poslal správce objektu a ten zjistil, že skutečně chybí šest tašek. Nejenom tyto příhody mne přesvědčili, že i když mé věštění (ani věštění nikoho jiného) by nikdo nespojoval s odloučení duše od těla, ale jak je potom možné, že jsem znal pravdu a na střeše ani jednoho domu jsem nikdy nebyl.

Někdo by mohl namítnout, že stav střechy znali oba majitelé a já jen tuto informaci dostal z jejich podvědomí, jak je tomu u většiny věštění. Ale můj kamarád z Prahy na střeše domu, který vlastnil krátce, také nikdy nebyl. Jediné vysvětlení je, že jedna složka mého JÁ se oddělila od těla a "šla se podívat". Nebyl to sice ten zvláštní pocit, který jsem zažil, když jsem onehdy jakoby "visel" u stropu a díval se na své tělo ležící nehnutě na posteli, ale efekt byl stejný, znal jsem pravdu, kterou nešlo reálně vysvětlit.

Psychosomatické zóny

Psychosomatické zóny jsou podle mé teorie zvláštní zóny, škodící někomu více, někomu méně, což závisí na tom, jak jsme psychicky citliví. V každém případě jsou zjistitelné. Pomocí kyvadla umím "nakreslit" jejich tvar, velikost a změřit jejich sílu. Podle tvaru je možné rozeznat, o jakou zónu se jedná.

Psychosomatické zóny jsem se naučil rozeznávat náhodou a to "kreslením". Zatím jsem objevil tři druhy psychosomatických zón a zarážející je jejich rozdílný tvar, všechny zapadají do sebe jako do mozaiky a jsem přesvědčen, že dohromady tvoří schéma naší duše. Myslím, že naše duše se skládá ze tří částí, je trojrozměrná. I to by mohlo být vysvětlením, proč jsem přesvědčen, že aby se cokoliv stalo (jak negativního, tak positivního), je nutný souběh tří aspektů. Jako př. : aby došlo k námi zaviněné autohavárii, při níž se zraníme, sejdou se tyto nepříznivé aspekty:

1. Špatně se vyspíme a nejsme před jízdou fit.
2. Jsme psychicky "zablokováni" a proto nejsme tak pozorní.
3. Nejsme připoutáni.

Nepříznivých aspektů se může sejít více najednou (nejsou nám "příznivě nakloněny hvězdy", někdo na nás v nevhodném okamžiku za jízdy promluví, př. nás někdo riskantně předjede, praskne nám pneumatika, př. se objeví jiná technická závada, únava materiálu, zamyslíme se při průjezdu psychosonatickou zónou, která nám způsobí chvilkový "zkrat" v myšlení, vjedeme do úseku s vadou na vozovce, atd.), ale také méně a aby došlo k havárii, je podle mé teorie nutný souběh alespoň tří aspektů najednou.

Podle mé teorie lze lidskou "duši" schematicky znázornit a sestává ze tří částí:

Jeden je jakýsi šesti-květ, druhý šestihran, třetí a základní a nejdůležitější je šesticípá hvězda. Šesti-květ je zóna, která vznikne v místě, kde byl někdo zabit či zemřel nepřirozenou smrtí, sebevraždou. Tato zóna na místě, kde se událost přihodila, zůstává již navždy. Má stejnou výšku, jako měl člověk, který zemřel, a průměr je od 2 do 3,5 metru. Pokud na jednom místě zemřelo více lidí (např. v boji), šíře zóny se násobí a zesiluje se její škodlivý účinek. Tato zóna se pohybuje do vzdálenosti maximálně 25 metrů a opět se vrací na své původní místo. Účinky těchto zón jsou škodlivější než zón šestihranných a ze své praxe mám ověřeno, že působí na psychiku lidí. Poslední, kterou jsem objevil nedávno je šesticípá hvězda. To je podle mého jakási "základna", která tvoří naší osobnost. Bližší v připravované knize O životě a smrti.

Šestihranná zóny se pohybuje bez ohledu na prostor, má průměr od 1 do 3,5 metru. Stejně jako se objeví, může i zmizet. Oba druhy zón se pohybují v různých časových úsecích, ale vždy je to mezi půlnocí a šestou hodinou ranní.

Škodlivé účinky šestihranné zóny jsou maximálně do čísla 3 uvedené stupnice, u šesti-květé zóny je to až stupeň 8. Poslední, šesticípá hvězda nemá asi kladné, ani záporné účinky. U živých tvorů jsou všechny tři části duše pohromadě a nemají záporný vliv, zde už rozhoduje náš charakter, př. duševní porucha, jak se projevujeme, zda spíše kladně, či naopak. Lidé jsou různí a i když mají nadprůměr kladných vlastností, mohou se různě projevovat v různých situacích. Někdo se projevuje kladněji v pracovním procesu, než ve vztahu a někdo opačně. Jinak se chováme ve stresu, při nemoci, jinak za volantem, na vojně, když jsme nadřízení, podřízení, jinak se chováme jako bachaři, jinak jako potrestaní, atd.

Je známo, že v noci, tj. mezi 24. a 6. hodinou, účinky psychosomatických zón zesilují. Zóna, která má ve dne sílu maximálně 6, má v noci číslo 8. Nejsilnější šestihranná zóna, která má ve dne sílu maximálně 2, má v noci číslo 3.

Je zvláštní, že ostatní záření či patogenní zóny zesilují své negativní účinky od 23 do 8 hodin (nejsilněji od 24.00 do 3.00), ještě více při úplňku (až pět dní před úplňkem - do jednoho dne po úplňku- to jsme také nejcitlivější a proto dochází v nejvíce k vraždám, sebevraždám). Nejvíce nám tedy škodí ve spánku.