O životě a smrti z pohledu parapsychologie XXXI.
Stanislav Brázda

Jistý mladík měl silné nutkání spáchat sebevraždu, aniž věděl proč. V ostatních ohledech mu život připadal dobrý. Když o svých pocitech hovořil, řekl, že se jako malý chlapec zeptal otce své matky: "Kdy umřeš?" Dědeček se zasmál, ale ta otázka chlapce nepřestávala trápit. Řekl jsem mu: "Tahle otázka patří někomu jinému ve vašem rodinném systému, ale vyšla z úst neslabšího člena a navíc se minula cílem. Musíme najít skutečného tazatele a také člověka, jemuž je otázka určena" Později bylo zjištěno, že chlapcův druhý děda měl dlouhý milostný poměr se svou sekretářkou a že v téže době jeho žena dostala tuberkulózu.

Otázka tedy patřila dědovi z otcovi strany. Bylo snadné si představit, jak se musel cítit vůči své ženě: "Proč neumřeš a neuvolníš místo někomu jinému?" Dědečkovo přání se splnilo a jeho žena umřela. Další generace si ve své nevinnosti dala za úkol, že dědečkovu vinu odčiní. Nejdřív mu jeden ze jeho synů zabránil využít příležitosti, jež mu poskytla smrt jeho ženy - utekl s jeho sekretářkou. Pak jeho vnuk (ten, co chtěl spáchat sebevraždu) převzal onu zlověstnou otázku, ale položil ji svému druhému dědovi a nakonec ji obrátil proti sobě. To byla příčina jeho sebevražedných myšlenek.

Na otázku, zda existují nějaké indikátory, které by ukázaly,zda byla určitá emoce převzata od někoho jiného, nebo zda patří tomu, kdo ji vyjadřuje Bert Hellinger odpověděl, že to většinou pozná během rodinné konstelace.

Jsem přesvědčen, že jsem přišel na jednu zajímavou okolnost, která ovlivňuje náš OSUD. Když jsem u svých klientů chtěl najít příčiny problémů, nebo úspěchů, zjistil jsem, že nejvíce nás ovlivňuje hodina narození. Na toto jsem přišel náhodou, když jsem jednou sledoval televizní zprávy a ukázali člověka, který přežil pád dopravního letadla. Tehdy mne napadlo vzít kyvadlo a zjišťoval jsem, co je na tom člověku tak zvláštní. Tato situace se nedáno opakovala, když spadlo opět dopravní letadlo a přežil jeden dvouletý chlapec. Ve více podobných případů mi vyšlo, že tyto lidi ovlivnila HODINA NAROZENÍ, že přežili

Ve všech těchto zvláštních případech mi vyšla jako hodina narození 12.00 (ne letní čas). Proto jsem se tímto problémem začal více zabývat a přišel jsem na to, že nezáleží, v kolik se kdo narodil, ale kdy se měl narodit. Protože to málokdo ví, zda se narodil ve správném čase či ne, nelze s jistotou říci, co nás čeká. Proto podle mého názoru tuto nejistotu nazýváme OSUDEM. Zjišťoval jsem dále, jak nás hodina narození ovlivňuje a např. slavní herci by mohli být narozeni mezi 10.00 až 12.00, slavní zpěváci by měli být zrozeni mezi 9.00 až 10.30, atd. Proto např. ti, kteří se narodí mezi 10.00 až 10.40 jsou slavní zpívající herci.

Samozřejmě nás ovlivňuje i den, rok, místo narození, ale v poměru k času to není tak důležité. Problém je v tom, že důležitý je čas, kdy jsme se měli narodit, ne kdy jsme se narodili.Jako příklad uvedu okolnosti narození jedné ženy. Narodila se 6. října a její matka tvrdila, že byla stejně jako její bratr počata v polovině února.Protože matka měla názor, že znamení štíra, ve kterém se obě děti měly narodit, je špatné znamení a že nemůže dopustit, aby se její děti v tomto znamení narodily. Je zvláštní, že dokázala docílit silou vůle, aby obě děti porodila dříve. Když jsem nechal posoudit astrologa data jejich narození, zjistil, že obě děti mají ve svých horoskopech více "štírovských" aspektů,než leckteří štíři.

. Tím chci říci, že asi jenom polovina lidí se narodí ve správný čas. Ostatní se narodí buď dříve, nebo později. Rozdíl může být v hodinách, ale i dnech a týdnech, dokonce v měsících. Nejenom proto nevěřím na souvislosti našeho osudu se znameními zvěrokruhu a samotné horoskopy. Proto také málokterý astrolog dopředu z horoskopu (pokud to nebyl současně astrolog a současně věštec) vyčetl někomu jeho slávu a pád, ale vždy (alespoň podle mé zkušenosti) až po té, co se to stalo. Dále jsem při odpovědích svým klientům ověřil, že každý má nějaké aspekty vlastností či chování z více zvířat zvířetníku, někdy až z pěti., proto tak úplně nevěřím, že nás ovlivňuje jen jedno- případně dvě znamení.

ZÁVĚR

U většiny příběhů jsem vypozoroval podobný fenomén: "napojení se patrně podvědomím na cosi". Proto podle mého názoru je obtížné rozlišit, na co jsme se "napojili", na jaké informace, protože informací je okolo nás tisíce. Proto (týká se i snů) je možné se "napojit" na předmět, který jsme zahlédli ve filmu, za výlohou obchodu,z známých, či na fotografii, kterou jsme někde zahlédli, na hrdinu filmu, kamaráda, příbuzného kamaráda, atd., možností a kombinací jsou miliony. Proto ani pokus profesora L. Angela nemohl být důkazem popření bývalých životů, protože studenti mohli (a většina citlivých lidí jsou dobrým médiem) být dobrá média a dokázali se "napojit na informace v jeho podvědomí (protože kartičky připravoval), či informace v kartičkách s fiktivními informacemi".

Jsem přesvědčen, že ve všech oblastech musí existovat rovnováha, jinak může dojít v přírodě ke katastrofě, záplavám,atd., u člověka k selhání organismu a smrti, u vztahů k rozchodu. Proto jsem se zmiňoval o tzv. rodinných konstelacích, protože si myslím, že je to jedna z mála skupinových terapiích, při kterých je možné najít příčinu a odstranit důsledek.

Aby fungovala rodina, musí být zachováno pořadí systémů priorit, jinak je porušena rovnováha v rodinném systému a ten přestane za čas fungovat. Podle Berta Hellingera např. pokud se vezmou mladí lidé a milují více své rodiče než sami sebe, narušuje to pořadí priorit. Každé další manželství musí mít prioritu před bývalým manželstvím, ale když si např. jeden rodič přivede do nového vztahu své dítě z prvního manželství, láska k němu musí mít prioritu před novým partnerem. Má-li např. žena dítě se svým milencem, založí tím nový systém a buď musí začít žít se svým milencem, nebo dát dítě milenci do výchovy, jinak hrozí zhroucení rodinného systému.