Jsem dobrá a nebudu dodávat žádná "ale"!
Michaela Spejchalová

Nedávno jsem četla v bulletinu Karen Bishop (www.whatsuponplanetearth - co je nového na planetě Zemi), že měla v březnu tohoto roku takovou spontánní zkušenost, kdy "přeskočila" do daleko vyšší dimenze a měla šanci obhlédnout věci z této pozice.

Píše, že to bylo fascinující, jelikož každý z nás žil ve své vlastní energetické bublině a realitě vytvořené z vlastních přesvědčení…mohli jsme vytvořit cokoliv jsme chtěli, ale ne každý to dělal vědomě. Nikdo to nedělal špatně nebo správně, neboť jsme všichni jen prožívali své zkušenosti a to bylo to co jsme sem přišli dělat. Na ještě vyšších úrovních, vše vytváříme a prožíváme, včetně "přesunu do Nového věku", protože to dává abych tak řekla Zdroji něco na práci a my jsme Zdroj. Ve skutečnosti je to jenom hra, kterou všichni bereme moc vážně. Doplňuje že se to snadno řekne, pokud se nenacházíte na Zemi ve fyzickém těle, s čímž souhlasím.

Z mé osobní zkušenosti, v práci jsem nedávno dostala takovou tvořivou múzu a to po delší době. Byla jsem opravdu nadšená, vím že to co chci vytvořit ve mně je a že by to mohlo být užitečné. Měla jsem pocit, že tohle je trošku něco jako můj potenciál a že je to opravdu důležité. A asi tím stresem, že nesmím zklamat a překvapením, jak to najednou dobře jde přišel blok a ne ne se hnout z místa.

Říkala jsem si, když se mi to nepovede teď, tak už snad nikdy. Pak jsem se cítila v přítomnosti krásné bytosti, které budu říkat Laila a vnímala jsem svou situaci z vyšší perspektivy. Cítila jsem obrovský zájem o mě, úplné pochopení a ochranu, jako že se o mě vždy ví, ví se že procházím různými zkušenostmi, že jsem důležitá. Silný dojem byl, že jediné co kohokoliv zajímalo bylo moje bytost a moje blaho a takto je přistupováno ke všem. Na tom zda se mi podaří dodělat mojí práci, nebo i zda a jak projdu životními testy a zkušenostmi nebo cokoliv jiného co koho napadne, že je opravdu důležité, na tom vůbec nezáleželo. Záleží jenom na každém z nás a to do nepředstavitelné míry. Co chci zdůraznit je, že to ostatní nemělo ani nějaký druhotný význam, nemělo to vůbec žádný význam (nebo jenom ten, který tomu přisoudíme).

Jako bychom si všichni pouze zkoušeli různé věci, učili se a vyvíjeli, něčím se zaměstnávali, ale po celou dobu je na každého nesmírně dohlíženo bez ohledu na jeho "úspěchy" či "neúspěchy".

Odnesla jsem si také takovou radu, a to abych si v nepříjemných chvílích řekla a dodala to co opravdu z duše toužím slyšet a to co mi opravdu uleví. Nebo to co bych ráda aby mi někdo řekl, ale sama si to neřeknu, protože mám pocit, že je to moc dobré než aby to byla pravda. A bez žádných "ale".

Takže nakonec, když na ničem až tak hrozně nezáleží, mohu svou práci dotvořit, jen tak pro radost a pro zábavu a doufejme někomu dalšímu pro radost, k užitku…