Moje zkušenosti s neznámem II.
Alena Veselá

12.2.1991 o půlnoci / z 12. na 13. 2./

Zavřené oči atd. - dále budu uvádět jen termín meditace, což je asi nejlepší pojem pro tyto mé pokusy. Před sebou jsem viděla noční oblohu přes slabý mlžný opar a mírně zvlněnou pustou krajinu. Najednou z místa za horizontem vylétlo kulaté světlo, sršící oranžovým ohněm /vojenská světlice/ a směřovalo ke mně. Lekla jsem se a otevřela oči. Vzápětí jsem si uvědomila, že se to netýká mne a oči jsem znovu zavřela. Obraz pokračoval dál, viděla jsem druhou světlici, letící stejným směrem. Pak to skončilo.

Teď už jsem tušila, že se to týká krajiny, kde se bojuje, a já to vidím očima některého účastníka této války. Druhý den jsem se z televize /CNN s českým překladem/ dozvěděla, že tuto noc o půlnoci Američané v Kuvajtu zasáhli bombami kryt, ve kterém prý měli být vojáci, ale ve skutečnosti tam byly ukryty ženy a děti. Ve filmovém zpravodajství jsem viděla, jak z tohoto krytu byly vynášeny ohořelé mrtvoly ven ...

Zajímavost - podle sdělovacích médií, astronomové tento den zaregistrovali výbuch v Halleyově kometě, která byla zrovna kdesi mezi Jupiterem a Saturnem.

7.3.1991 v době mezi 2 a 3 hodinou ráno

Místo spánku jsem se věnovala trénování meditace. Tentokrát se přede mnou objevily vzdálené hvězdy. Byly podivně uskupeny. V pravém dolním rohu mé "obrazovky" byly hustě nakupeny, v levém horním slabě. Připadalo mi , že se dívám na část kulové hvězdokupy.

Informace z astronomie - ... téměř všechny kulové hvězdokupy, které astronomie zná, jsou rozloženy kolem středu naší Galaxie v kulovitém oblaku o poloměru 65 000 světelných roků..

11.4.1991 ve 12 hodin

Meditace - na zavřených víčkách jsem nejdříve uviděla podivný znak - tříramenný, konce zalomené. Tento znak zářil jasně žlutým neonovým světlem, až mne oslňoval. Po chvíli jsem vlevo viděla další dva znaky, také žlutě zářící, ale bohužel mi jejich tvar po chvíli vypadl z paměti a dodnes si na ně nemohu vzpomenout. Všechny tyto tři znaky ležely na jakémsi stolu či pultu se šikmou horní deskou. Stůl stál v místnosti, jenž byla obložena velkými šedivými deskami. V levé stěně byl volný otvor pro dveře, samotné dveře vidět nebylo. Otvorem jsem viděla silnou zář, jako by venku hořel velký oheň. Tento obraz trval asi 3 až 4 minuty a nijak se neměnil. Měla jsem pocit, že někdo havaroval a není mu pomoci. Otevřela jsem oči a přemýšlela o tom, co jsem viděla. Bylo mi smutno, že nemohu dotyčnému pomoci, přestože mu možná hrozí smrt. Najednou mne silně rozbolely oči a já je musela zavřít. Obraz pokračoval další 3 až 4 minuty, byl stejný a neměnný.

V tento den odpoledne, kolem 16. či 17. hodiny, jsem v televizi viděla zprávu o tom, že v Itálii v Janově byly dvě lodní havárie. Nejdřív se ráno srazily dvě lodi, z nichž jedna byla kyperská - ale byly včas odtaženy k molu. V poledne došlo na další kyperské lodi - tankeru k havárii a následnému požáru.

Článek ze sobotních novin /13.4.1991/: Obavy ekologů. Janov: Kyperská loď HAVEN, která ve čtvrtek /11.4.1991/ v poledne z dosud neznámých příčin vybuchla poblíž italského přístavu Janova, hoří a pomalu se potápí. Představitelé přístavních úřadů informovali, že plameny se stále ještě - 24 hodin po explozi - snaží uhasit požárníci, klesnutí tankeru ke dnu údajně nelze zabránit. Italský rozhlas uvedl, že z lodi se dosud vylilo do moře kolem 20 000 tun ropy, tedy více než sedmina z celkového obsahu jejich nádrží a sdělil, že v důsledku tohoto úniku by mohlo dojít k dosud největší ekologické havárii ve Středozemním moři . Tolik článek v našich novinách. Je docela zajímavé, že jsem už nikdy víc nečetla další informace o osudu této lodi.

14.6.1991 v době mezi 23,15 - 23,45 hodin

Tentokrát jsem už byla poučena knihou "Přímá stezka" od K.Minaříka, že to co provozuji, jsou vlastně meditace. A ať už při tom uvidím cokoli, nemám se bát, neboť mi to nemůže ublížit.

Nejdříve jsem viděla veliké tmavé prázdno. Přede mnou se objevila černá mračna. Řekla jsem si v duchu: "neboj se, neublíží ti" a těmito mračny jsem "prolétla" a pokračovala dál. Najednou se, daleko přede mnou, objevil světlejší bod, který se blížil. Viděla jsem, že má tvar i barvu "brambory" i s těmi důlky pro klíčky. Pomyslela jsem si: "zastav se" a pohyb ustal. Uvědomila jsem si tu tmu kolem a přála jsem si, aby se z té "brambory" stalo sluníčko a prostor se osvětlil. "Brambora" se začala zaoblovat a vnitřně rozpalovat. Říkala jsem si, že za chvilku bude světlo, ale stalo se cosi nečekaného. "Brambora" už byla vlastně žlutavá kulička a z ní začaly najednou vyletovat ve velkém množství do všech stran a velkou rychlostí průhledné cihličky se skosenými hranami a duhově zářily jako hrany zabroušeného zrcadla. Byla to nádherná podívaná. Měla jsem zvláštní pocit, jako dítě, když dostane novou, nádhernou hračku. Pak vše zmizelo, meditace skončila. Zůstal jen pocit okouzlení, nevšední zážitek.

Informace: podle astronomické příručky byla v tento den očekávána konjunkce Jupitera a Marsu.

Další meditace se však nevedly. V době mezi 10. a 17.7.1991 jsem 3x či 4x zahlédla "oči", které se na mne dívaly a meditativní stav vždy okamžitě zmizel.

Dne 17.7.1991 v 21 hodin - ačkoliv jsem byla vždy na sebe dost opatrná - jsem na sebe strhla 11 dřevotřískových desek /alespoň 450 kg/ a "přišpendlila" se jimi k zemi. Naštěstí jsem byla včas vysvobozena.

Následovalo 2,5 měsíce v nemocnici - zlomená stydká kost, zhmožděné obě nohy, zlámaný ukazováček na levé noze a 3x embolie plic. Měla jsem tenkrát pocit, že je to jakési varování. Že když už se nám podaří dostat do svým vědomím do jiného prostoru /astrálu/, tak že si tam takto "hrát" nesmíme. Možná, že v tom bylo i cosi jiného, ale tenkrát jsem to tak vnímala. A bála jsem se pokračovat v meditacích. Naštěstí jsem začala v nemocnici poslouchat rádio a objevila pondělní večery s Patricijí Tervinovou. Tyto pořady mne uklidnily a ukázaly mi cestu, jak dál.

Po Novém roce jsem začala s meditacemi znovu, ale tentokrát s vědomím, že budu pouze "pozorovatel", že si už "hrát" nebudu, neboť dosud toho znám málo a netuším, co s čím souvisí.

6.1.1992 v době kolem 16-té hodiny

Při meditaci - ponoření se do toho zvláštního hlubokého prostoru, zastavení myšlenek, ale zároveň zachování pozorovací schopnosti - se mi na chvilku objevil zvláštní pohyblivý obrazec. Viděla jsem žlutavé sluníčko, po jehož obvodu kroužily /doleva / bílé kuličky, a zároveň v osmi pravidelných směrech proudily ven. Tvořily osmicípou hvězdu. Jev trval jen chvilku, 2 či 3 vteřiny. Od této chvíle, většina toho, co jsem při meditacích spatřila, trvalo takový krátký okamžik.

12.2.1992 někdy během dne

Meditace - přede mnou se objevila tvář, velmi porostlá srstí, nebo spíše vlasy a vousy. Vnímala jsem hlavně oči a ústa, která se usmívala.

4.3.1992 v době mezi 22 a 23 hodinou

Meditace - viděla jsem místnost, vlevo přede mnou kuchyňský stůl, vzadu u stěny další nábytek - snad starší kuchyň či něco podobného. V pozadí, opřen o skříňku, stál menší muž - snad kolem 50 či 60 let. Ruce měl založené na prsou. Na sobě šedivé šaty - kalhoty, svetr do véčka a košili. A velice přívětivě se usmíval.