Ta-mo neboli Bodhidharma přinesl mahajánový buddhismus z Indie do Číny a proto je velice váženou historickou postavou. Vedle buddhismu ale v Indii musel vidět i bojová umění, neboť jeho jméno se váže i k počátkům wu-shu v Číně. A aby toho nebylo málo, svou sestavou I-ťin-ťing je pravděpodobně i zakladatelem učení čchi-kungu.
Chrám Shao-lin byl postaven v r.377 n.l. na vrcholu Shao-sh v pohoří Sung v provincii Che-nan na příkaz císaře Wej pro buddhistu jménem Pa-tchou, aby tam kázal a konal zbožnosti. Když však Bodhidharma přišel do chrámu, viděl, že mniši jsou ve velice špatné fyzické kondici, prootže mají málo pohybu. Touto situací byl tak zarmoucen, že se odebral na 9 let do ústraní, aby o problému meditoval. Během této doby napsal dvě knihy, ale pouze jedna z nich se zachovala kompletní. Je to kniha I-ťin-ťing (Kniha o rozvoji svalstva).
Když se Bodhidharma vrátil z ústraní, zavedl v klášteře přísný tréninkový režim. Dle legend se praví, že dal základ nejen shaolinskému wu-shu (kung-fu), ale rozvíjel i schopnosti práce s vnitřní energií právě na základě této sestavy. Do jisté míry je logické, že mohl některé principy tohoto umění vstřebat právě v Indii u jogínů, neboť cvičení jógy a čchi-kungu si jsou v mnoha směrech značně podobná.
Dost však legend. Následuje tradiční otázka : Jak tedy cvičit tuto sestavu, aby měla požadovaný efekt ?
Pro cvičení bychom si především měli zvolit místo s čistým vzduchem. Postavíme se uvolněně čelem k východu. Soustředění mysli na oblast, kterou cvičíme a na dýchání je klíčem k úspěchu. Bez soustředění se totiž ztratí původní cíl cirkulace a cvičení nebude mít požadovaný efekt. Jednotlivé formy cvičíme volně, nepřetržitě jednu za druhou. Každý cvik opakujme 20-50krát. Opakování spočívá ve vdechnutí při uvolnění svalu a končetiny a vydechnutí s představou, že sval stahujeme a čchi proudí do této oblasti. Svaly jsou v této fázi mírně napjaté.