Moje zkušenosti s neznámem IV.
Alena Veselá

4.8.1992 16,35 hod.

Meditace - soustředné pulsace jako 16.7.92, opět v červené a černé barvě. Jen "vlnění" nebylo tolik rozeznatelné, bylo poněkud zamlžené.
Zajímavost: tohoto dne v 16,15 hodin zemřel kardinál Tomášek.

19.8.1992 kolem poledne

Meditace - prostor kolem mne se otáčel jedním směrem a cosi pode mnou opačným. Vše bylo v červenočerné barvě.

25.8.1992

Meditace - kaleidoskop, barvy modrá, fialová.

26.8.1992 4,50-5,14 hod. v metru

Při ranní cestě do práce jsem v metru, zavěšená rukou za tyč, na chvíli zavřela oči a pokusila o koncentraci, docela zvědavá, zda "to" funguje i v podzemí. Mohu klidně potvrdit - funguje. Tentokrát to byl další "střihový" film, ve kterém se vystřídaly snad všechny postavičky z Disneyových filmů. Bylo to rychlé, jasné, barevné a malované...

23.9.1992 16,00 - 16,30 hod. v autobusu

Krátká koncentrace v autobusu, při cestě z práce. Kaleidoskop - barvy zelená, modrá, fialová, zlatá.

5.10.1992

Meditace - červenočerný pohled na planetu .

8.10.1992 7,05-7,15 hod.

Meditace - prostor mne obklopil celou a byl tmavě šedivý. Přede mnou se objevily tmavé skvrny ve tvaru "Marťanské sfingy". Útvar se začal rychle vzdalovat přede mne do dálky, zmenšoval se. Pak následoval celý komplex různých pocitů v těle. Slabounké vibrace - tělem probíhalo několik druhů vlnění najednou a z různých stran. Při začátku meditace jsem si představovala ty barvy, jenž jsem znala z kaleidoskopů , a toto byla asi reakce.

16.10.1992 v době 9 - 10 hod.

Těsně po probuzení, byla jsem už bdělá, ale nechtělo se mi vstávat. Víčky prosvítalo denní světlo a barvilo je do béžová. A najednou se na tomto podkladě objevily červené vodorovné tenké linky, jak ze školního sešitu. Jak se ve mně vynořovaly myšlenky, linky se vlnily jako zápis EKG. Snažila jsem se o "myšlenkový" klid, aby linky byli pěkně rovné, aby se nevlnily. Po chvíli vše zmizelo, a já jsem otevřela oči.

10.11.1992 kolem 23 hod.

Meditace - viděla jsem dlouhou chodbu s klenutým stropem, jak ve starém klášteře. Snažila jsem se dostat na konec a přímo jsem letěla. Chodba se tou rychlostí změnila v tunel se svítícími čárkami na stěnách. Jinak během meditace jsem viděla jen ten velký prázdný prostor, bylo mi dobře a nic mne netrápilo. Pak jsem kolem 1,30 hod. usnula, ale jen jaksi napůl., a až do rána jsem v tomto polosnu řešila podivný problém. Byla jsem jakýmsi kosmickým údržbářem a opravovala cosi velikého. Ta věc byla zadrhnuta na jednom místě, kývala se sem a tam, místo aby se řádně pohybovala dopředu. Ráno po probuzení jsem měla pocit, že jsem si upravovala své "kolo osudu", aby se už jednou prožité situace stále neopakovaly a já mohla pokračovat dál.

19.11.1992 v době od půlnoci do půl jedné

Meditace - tělem mi probíhala energie, takové zvláštní šimrání ve svalech. Prostor se poněkud zesvětlil a na konci tunelu, kterým jsem letěla, se objevila krásná osmicípá hvězda. Její ramena byla z průsvitných krystalů mléčného křemene. Tok energie do mého těla sílil, včetně do hlavy. Energie nejvíc působila v krku, od mandlí nahoru i dolů. Po chvíli vše ustalo, jako by to někdo vypnul. Těsně před koncem mi hlavou prolétla myšlenka "krystaly promluvily". Při meditacích v posledních 3 - 4 týdnech jsem cítila v uších slabé bolesti, jako by v nich někdo něco opatrně dělal.

26.11.1992 v podvečer

Meditace - viděla jsem mladou dívku, asijského typu (Filipíny, Malajsie). Měla na sobě velice světlé šaty, snad světle modré. Vlasy měla tmavohnědé a usmívala se. Na dlani levé ruky měla něco, co zářilo silným bílým světlem. Rovněž tak zářila čelenka ve vlasech. Až později, koncem února 1995, jsem našla na titulní straně časopisu GEMMA 1/95 obraz od malíře Jaromíra Skřivánka - "Kosmická matka". Tento jeho obraz je té mé dívce z meditace velice podobný. Mladá dívka, stejně oblečená, hnědé vlasy, ve stejném postoji. Také v levé ruce má něco zářícího a i ve vlasech. Jeho dívka má navíc v pravé ruce květinu - lilii. V létě roku 1995 jsem navštívila galerii Zdenka Hajného v Praze. Tam jsem viděla další díla malíře J. Skřivánka. A v červenci 1996 jsem v městské knihovně na Barrandově objevila jeho knihu ze studijní cesty po Indii. Moc se mi líbila, byla zajímavě napsaná a doprovázely ji autorovy kresby, které v Indii namaloval.

6.12.1992 večer

Meditace - letěla jsem rychle tmavým tunelem, až světlé body na jeho stěnách splývaly a tvořily hvězdu, z které vyletovaly bílé krátké čárky. Dvě předcházející noci jsem byla v jakémsi polospánku či polobdění. Měla jsem "sen", že při meditaci je moje tělo úplně nepohyblivé, zdřevěnělé - kromě hlavy. A jen za pomoci silné vůle se tento stav zruší a já se mohu opět hýbat.

9.12.1992 12,45 - 13,00 hod.

Meditace - objevovaly se mi matné obrazce, některé v černočervené barvě. Několikrát jsem viděla i různé krajinky a domy. Úplně jasně jsem spatřila zlatý lustr na stropě. Byl celkem obyčejný, jen uchycení na stropě mělo tvar vlnovky, sinusoidy.

3.2.1993 od půlnoci do 2 hod.

Meditace - před sebou jsem viděla světle modrou pozemskou oblohu a na ní dva bílé mraky - kupy. Mezi nimi se objevila prodlužující se bílá čára, jako kondensační stopa po letadle. Její začátek silně bíle bliknul. Druhý den ráno 4.2.93 jsem se v novinách dočetla, že ruští kosmonauti na oběžné dráze měli zahájit pokus s velikým "zrcadlem", které mělo odrážet světlo na Zemi.

Další podrobnosti jsem se dočetla až v roce 1994, když se mi v Bratislavě podařilo sehnat všechna čísla UFO magazínu. V čísle 4/93 bylo napsáno toto: Z kosmické stanice MIR vypustili první provozuschopnou solární plachetnici. Tuto tenkou fólii se zrcadlícím se povrchem o průměru 20 m zhotovili proto, aby zjistili, zda se dá s její pomocí promítnout světlo na města severní Evropy a Ruska, které jsou momentálně zahaleny do zimní tmy. Tato sluneční plachetnice se na palubu MIR dostala složená, pomocí nákladní kosmické lodi vloni 30. října. Když ji 4.února 1993 vyložili do kosmu, otevřeli ji do vějíře a nastavili tak, aby světlo Slunce promítla na rozličné části Země. Když sluneční plachetnice obíhala kolem Země, pozorovatel mohl vnímat jen krátké bliknutí. Jeho jas byl dost velký, i přes den viditelný. Podle výpočtů byl průměr osvětleného zemského povrchu asi 4 kilometry a tam promítnuté světlo odpovídalo světlu pěti úplňků Měsíce. Ruský podnik ENERGIA původně vyvinul toto zařízení za milión rublů pro jednu soutěž k Mezinárodnímu roku vesmíru, ale tato soutěž se nekonala pro nedostatek sponzorů. I nynější sluneční plachetnici sponzorovali ruské podniky. Rozprostření a nastavení na dráhu se podařilo bezchybně, třebaže na Zemi se to nepodařilo odzkoušet. Pokus trval jen několik dní, potom sluneční plachetnice zanikla v atmosféře.

Leden - únor 1993

V této době při meditacích jsem občas viděla souvislou světle fialovou "mlhu" - celý prostor byl zatónován tímto odstínem.

6.2.1993 v noci

Meditace - viděla jsem tmavý prostor. Měla jsem pocit, že stojím na povrchu nějakého tělesa a velmi nízko nade mnou pomalu prolétávalo obrovské tmavé těleso. Mělo ploché dno, tvořené z mnoha plátů kovu, z kterých čněly hlavičky nýtů.

12.2.1993 - večer

Přednáška Roberta Nového "U zoufalce" v Celetné ulici v Praze. Během přednášky se mi několikrát rozostřily oči a vše vypadalo jako pod vodou. Ke konci jsem měla pocit, jako když mi něco hebkého přejelo po obličeji. Robert říkal, že při jeho přednáškách bývají přítomni jeho "kosmičtí učitelé z páté (či které) dimenze" a že řídí jeho slova.