Moje zkušenosti s neznámem XII.
Alena Veselá

16./17.7.1999 23,45 hod. - 0,45 hod.

Klid, koncentrace: pokus o spojení s " duch. Učiteli", (jestli nějaké vlastně mám). Nějaký hlas (vnitřní ?) - souhlas s tím, na co jsem myslela:
-2x jsem viděla hvězdy
-při druhém vstupu - od některých hvězd směřoval směrem ke mně světelný "trychtýř", jako by ty hvězdy zdůrazňoval
-chtěla jsem poznat život na planetách hvězd, kdo na nich žije, jaká je tam příroda atd. - abych se konečně přestala bát
Nějaké vysvětlení se dostavilo asi ve snu, který potom následoval.

26.8.1999 někdy během dne

Ležela jsem v naprostém uvolnění a na víčkách se mi vynořovaly různé obrazy:
-rozžhavené meteority, snášející se k nějakému povrchu (asi 2-3 kusy)
-velmi zvětšená struktura buňky / asi masa/, pak se to zvětšení zmenšovalo, až bylo vidět jakousi kaši červené barvy...
-cosi žlutého bylo rozmícháno v nějaké krabici, vypadalo to jako jantarově zbarvený pudink či želé ...
-pak tam bylo ještě spousta dalších barevných vjemů, ale nadají se kloudně zařadit...
-měla jsem pocit že se "dívám očima" nějaké sondy, volně létající v prostoru .... , ale asi to byl nějaký nesmysl...
V pátek 27.8.1999 jsem v televizi viděla, jak si představují likvidaci stanice MIR - rozdělit na několik kusů, a ty by jako bolidy spadly do moře...

15.12.1999 - večer

Meditace - viděla jsem velké předměty v kosmickém prostoru, uměle vyrobené ... Byly hranaté, různě spojené kvádry a kostky, plno výstupků a okýnek - na tmavém pozadí byly trochu světlejší, šedivější ... Prostorem se také pohybovaly přírodní předměty - nějaké skály (asteroidy?)

30./31.1.2000 kolem 23 hod.

Hlídala jsem přes noc vnoučata. Nějak jsem nemohla usnout. Meditovat jsem nechtěla, abych je nerušila. Zavřela jsem oči a snažila se usnout. Při tom mne vnučka ze spaní držela za ruku. Najednou, pořád v bdělém stavu, jsem na zavřených víčkách viděla toto:
-okrový podklad a na něm nepravidelně rozmístěné černé čárečky, při delším pozorování vykazovaly tyto obrazce celkem zajímavou kompozici, něco jak o moderní umění ...
-později jsem uviděla bílý prostor a vněm se vznášely barevné tvary - plastová stavebnice pro batolata ...
-tehdy jsem si uvědomila, že je to kus snu mé vnučky a hned jsem přerušila fyzický kontakt - spojení do snu okamžitě zmizelo také ...

4.3.2000 kolem 11 hod. dopoledne

Meditace:
-postava "šedivého" mimozemšťana
-rastr z bílých bodů a za ním bílý zářící předmět ve tvaru disku

7./8.3.2000 po 1 hod. v noci

Meditace - vzpomněla jsem si na p. K.G. (je již několik let mrtev) - jak se asi má, co je s jeho vědomím ... a v tom okamžiku jsem ucítila nádhernou vůni a vnímala jsem neskutečný klid a uvolnění ...

9.6.2000 22,30 - 23,30 hod.

Meditace: občasné telepatické záblesky
-obrazovka počítače - modrý podklad, bílý text a čísla - jako když někdo programuje..
-skupina lidí u počítačů v nějakém sále..
-hořící les v noci, cítila jsem i kouř z ohně
-spousta dalšího, ale špatně rozeznatelné

12.7.2000 22,30 - 24,00 hod.

Meditace - šlo to dost namáhavě, ale přece jsem se do ní dostala. Začátek si již moc nepamatuji, až asi od: …měla jsem před sebou rozevřený silný notes, linkovaný, psaný ručně asi do dvou třetin, rozevřený na poslední popsané stránce. Vlevo nahoře bylo popsáno asi 5 nebo 6 řádek, zbytek prázdný. Chtěla jsem si text přečíst, ale nešlo to. Rozmazal se a tak ani nevím, zda byl psaný česky či jiným jazykem. Pak to nějak zmizelo. Měla jsem pocit, že bych měla vést meditace jinak. Představila jsem si, že stojím u vody - jezera či moře. Voda je vlažná, tak akorát. Pomalu vstupuji po písku do vody. Průzračná voda mi zalévá chodidla a pak pomalu postupuji vpřed, cítím na kůži, jak voda stoupá vzhůru.Cítím ostrou hranu hladiny, tělem proudí vibrace, Celá jsem ve vodě, vznáším se na hladině, plavu, pak se pokouším o potápění. Jelikož se nerada koupu ve vodě s různou havětí a řasami, Představovala jsem si vodu čistou, prázdnou, písčité dno, teplotu příjemnou, ani horkou, ani studenou. Jak jsem tak pobývala ve vodě, uvědomovala jsem si, že oceán je stejně tajemný jako Bůh - řečeno alegoricky. Je z vody stejně jako lidské tělo, je široký, hluboký, pro malého člověka těžko přístupný. Bez přístrojů člověk vydrží pod vodou jen pár minut a hloubka, do které se ti nejlepší dokáží ponořit, je velice malá - pár desítek metrů. Oceán je plný života, plný rozličného vědomí.

Jsou v něm tvorové, kteří zvědavě pozorují člověka, nebo se po něm i oženou, když je obtěžuje. Je to podobné, jako v duchovní sféře. Astrální i duchovní bytosti různých stupňů. I chování je podobné. Při tomto srovnání - oceán a bůh - jsem si uvědomila, že stejně jako nemohu vstupovat do moře se strachem a odporem k některým tvorům, tak stejně musím vstupovat do světa duchovního, tj. - učit se milovat všechny bytosti v něm obsažené, nevyvolávat v jiných bytostech vůči své osobě averzi svým případným sobeckým chováním…. Najednou už nejsem ve vodě, ale zase medituji… Vidím červený oválný drahý kámen, hladký výbrus, barvy jako má rubín. Tento kámen je zasazen v prstenu z bílého kovu, kolem kamene je vytvarován do ‚nakadařeného' kříže.

Kámen se velice leskl, až mne ta červená barva oslnila. Pak lesk trochu pohasl a já jsem si uvědomila ten prsten. Nevím ale, zda ten prsten byl samotný, či snad byl navléknut na prstu ruky. Přibližoval se ke mně, jako by na té ruce byl a já jsem si ho měla dobře prohlédnout. Červený kámen a bílý kov - stříbro či bílé zlato - to jsou barvy rozekruciánů! Najednou však meditace končí. Otvírám oči, zapnu lampičku a dívám se na hodiny. Meditovala jsem asi 1,5 hodiny a je právě půlnoc. Pak jsem tři hodiny ležela v knihćh a hledala, co znamenají různé symboly.

14./15.7.2000 hod.

V posledních dnech vpadávám do "alfy" velice snadno. Jednou snad ještě dřív, než jsem se rozhodla, že bych chtěla meditovat. V pravé dlani mám pocit, že mne kdosi drží za ruku (v místnosti jsem ale sama). Tuto noc mne "to" drželo po celou dobu meditace.

…Ponořila jsem se docela snadno. Šero, či skoro tma, dosud přetrvává. Přemýšlím o sobě, snažím se zkoumat své nitro. Vynořují se mi před očima různé životní situace. Příčiny znám a vím, že se už nebudou opakovat. Tak se rozplynou a je klid. Stále mne někdo drží za ruku. Vize - nějaká místnost, otevřené dveře do další místnosti a v nich stojí nějaká žena, štíhlá, hezká. Věk - snad kolem 30, Na sobě má květované šaty. Vlasy hnědé, delší. Vjem zase mizí. Ptám se kdo to je - kdo mne drží za ruku. Po chvilce se mi v myšlenkách vynořuje jméno EMA. Chvíli jsem přemýšlela, zda nějakou žernu tohoto jména neznám, ale na nikoho jsem si nevzpomněla. Otázky žádné nemám, jen prosbu, zda se "prostor" může trochu prosvětlit.

Trochu se to povedlo, ale ne moc. Něco se tam pohybovalo. Nic s pevnými obrysy - asi jako mlha, nebo stíny na vodě. Setrvávala jsem chvíli v tomto stavu, ale nespokojená. Vzpomínala jsem na bílé světlo ze snu mé vnučky Klárky a toužila jsem v něm být. Marně. -najednou, přestože jsem už nikoho neviděla, měla jsem pocit, že se ta žena EMA dost nehezky zašklebila.

-Vzpomínka na vizi šklebící se ženy, co se zhroutila jak dým a zmizela..Myšlenka - kdo to byl? Nějaký astrál? Proč se šklebí? S něčím nesouhlasí, nebo mi chce udělat nějakou lumpárnu? Nijak se k tomu nechci znát. Nevím, kdo to vlastně je, kromě jména - nejsem si vlastně ani jista, zda to jméno k patří…
-Raději meditaci končím, jsem poněkud rozladěna, ale ne unavena Mám pocit, že jsem se trochu zotavila.

14.7.2000 neděle

Doplněk k předešlému:
Již delší dobu si uvědomuji, že dostávám spoustu informací. Mnohdy jejich význam nechápu, nebo je pochopím až po nějaké době, kdy se náhodou seznámím v životě s novými údaji o světě kolem. Např. - meditace "abych byla s Andulkou u Jardy" a pak vize dvou ženských tváří, které jsem nikdy neviděla. Proč zrovna toto? Proč jsem neuviděla tvář Andulky, Jardy či jiných, s kterými jsem se již předtím setkala? Dostala jsem vcelku správnou informaci, ale netušila jsem, že je správná, dokud jsem nepotkala osobně jednu z těch dvou žen. Dalo by se to takto okomentovat: "někdo" mi posílá telepaticky informace, ale tak rozkouskované, abych si je nemohla poskládat do logického obrazu při mém současném stavu vědomostí. Ten "někdo" mi připadá dost potměšilý, jenž si ze mne dělá občas legrácky. Že by to "někdo" byla nějaká součást mé osobnosti? To bych si tedy vlastně utahovala sama ze sebe!!! Ale proč bych to měla dělat? Když chci něco vědět, jsem přece ráda, když se to dozvím pravdivě a co nejdřív. A ne zkresleně nebo po dlouhé době, či informace bez té zajímavé hodnoty - kdo to je, kde to je, co to je … Jen nějaká "fotka" nebo kus "videa", bez komentáře, bez možnosti ověření.