Kniha proměn
LoKwon

V tomto článku bychom se chtěli věnovat kosmologicko-filosofickému divinačnímu systému staré Číny, který patří spolu s tarotem a astrologickými grimoiry mezi nejpopulárnější "věštebné" pomůcky okultistů, mágů a esoteriků konce 20. století, Yijingu čili Knize proměn.

Podle posledních výzkumů sinologů pochází nejstarší části Knihy proměn z doby počátků dynastie Xia (18. st. př. Kr.), soubor základního textu (vlastní orákulum) a komentářů (Shiyi, "Deset křídel"), Zhouyi ("Zhouská kniha proměn"), pochází z konce dynastie Yin a počátku dynastie Zhou (12.-11. století př. Kr.). Tradičně se vynález trigramů jakož i věštění pomocí stonků žebříčku připisuje legendárnímu císaři a kulturnímu héróovi Fuximu (podle tradiční chronologie 2852-2737 př. Kr.), sepsání Knihy pak "dávným mudrcům". Už na úsvitu čínských dějin byla považována za prastaré dědictví dávných předků.

Znak "yi" znamená "proměna, změna". Neustálá změna a proměnlivost všeho bytí, koncepce světa jako dynamického a bipolárního kontinua je jedna z myšlenek, na které stojí tradiční čínská kultura. Západní svět se svou metafysickou orientací na zkamenělý svět "pravých jsoucen" po dlouhý čas opomíjel či nechápala své (z tohoto důvodu příznačně "temné") Hérakleity.

Znak "jing" znamená "klasická kniha", "kanonická kniha" (dosl. "osnovná") - jedná se tedy o knihu vyjímečnou, posvátnou; patří mezi tzv. Wujing čili "Pět klasických knih" staré Číny. Vzdělaný Číňan by se asi ohradil proti tvrzení Egona Bondyho, podle kterého "filosofickou hodnotu... mají jen některé dodatky". Ne náhodou byla při velkém pálení knih r. 213 př. Kr.za vlády Qinshi Huangdiho ušetřena právě tato Kniha. V čínské kultuře má podobné postavení jako v rozličných kulturách jiné "knihy knih" - v Evropě např. Homérovy eposy či Bible, v islámském světě Korán, v Indii Bhagavadgíta etc. V okultních kruzích je Kniha proměn (např. spolu s "knihou" tarotu) jedním z kandidátů na post "Knihy" (lidstva, světa či všehomíra).

Kniha proměn je v zásadě kniha věštebná - je zde řada souvislostí kosmogonických, kosmologických a astrologických (např. odkazy k měsící narození tazatele v řádu čínského lunárního roku). "Věštebná", jak ukážeme dále, neznamená nutně pejorativum, tedy nevědecká, obskurní, tmářská a šarlatánská; je třeba se ptát, v jakém smyslu "věštebná".

Výchozím předpokladem Knihy proměn je obeznámenost s tzv. yin-yang xueshuo, "učením o yin-yangu", teorií komplementárních protikladů. Už na úsvitu nám známých dějin starověké Číny je tato koncepce považována za něco samozřejmého; prostě "je". Universální učení o yin-yangu a jejich proměnách tvoří spolu s učením o "pěti živlech" wuxing a koncepcí osmi trigramů bagua jeden z pilířů (těžko škatulkovatelné) tradiční čínské kultury, od "filosofie"/"náboženství" přes medicínu a praktiky pěstování života až po bojová umění.

Uveďme pro orientaci krátký přehled yin-yangových korespondencí a symboliky:

Yin: samičí princip, pasivita, intuice, žena, zem, Měsíc, smrt, nehybnost, forma, hmota, voda, podzim, zima, noc, chlad, vlhko, tma, těžké, kalné, měkké, klesání, dole, vpravo, nitro, zahušťování, dostředivost; sever, olovo, sudá čísla; v symbolice Knihy proměn čáry přerušované

Yang: samčí princip, aktivita, racionalita, muž, nebesa, Slunce, život, pohyb, beztvárnost, energie, oheň, jaro, léto, den, teplo, sucho, světlo, lehké, čisté, tvrdé, vzestup, nahoře, vlevo, povrch, rozptylování, odstředivost; jih, rtuť, lichá čísla; v symbolice Knihy proměn čáry plné.

Komplementarita a proměna protikladů je dokonale vyjádřena v symbolu prvopočáteční primordiální nerozlišenosti, "Velkého nejzazšího", symbolu coniuctio oppositorum - taiji.

V Evropě došla koncepce dynamických proměn komplementárních protiv od dob téměř zapomenutých či "vedlejších" kořenů naší civilizace (presókratici - zvláště Hérakleitos, Corpus hippocraticum, gnose, astrologie, středověká alchymie etc.) svého uznání až v dílech obdivovatelů nejstarší řecké moudrosti (Hegelova dialektika, Nietzscheho Dionýsos a Apollón) či východního myšlení jako takového (Leibniz, Schopenhauer), novodobém okultismu, psychoanalýze a hlubinné psychologii (Freud, Jung - dynamické pojetí psychických procesů, "objev" nevědomí) či moderní fyzice (Tao fyziky). Nastává prohlédnutí iluze čiré racionality a konec metafysiky. Odhlédneme-li od zvulgarizovaných bestsellerových podob setkání Západu a Východu, souvisejících jednou s pozérským zavrhováním všeho západního, podruhé s povrchním eklekticismem či nerespektováním plurality a paralelních řešení různých kultur, je zřejmé, že se náš obraz skutečnosti na konci 20. století díky plodnému dialogu těchto dvou světů oproti "klasikům" v naší postmoderní variantě pozdního helénismu radikálně mění.

V dialogu Západ - Východ má své privilegované místo i Kniha proměn - opomineme-li velkého obdivovatele Yijingu a Číny vůbec, Leibnize a opomineme-li řadu ctitelů z řad okultistů a esoteriků 19. a zač. 20. století , můžeme za jistý mezník považovat překlad Richarda Wilhema do němčiny a následné anglické vydání s předmluvou slavného C.G. Junga. U nás jsme se po řadě ukázek dočkali úplného překladu z čínštiny z pera našeho předního sinologa, Oldřicha Krále.

Samotným základem Knihy proměn je tzv. osm trigramů (bagua; gua znamená věštebný symbolický znak), které se skládají z kombinací yinových (přerušovaných) a yangových (plných) čar - první čára (základní, spodní) patří Zemi, středová Člověku, horní Nebesům. Kombinací vždy dvou trigramů se docílí počtu 64 hexagramů (taktéž gua), skládajících se tedy z čar šesti. V doprovodném textu Knihy najdeme základní obraz týkající se hexagramu (trigramů tvořících hexagram), výrok hexagramu a doplňující výroky čar (celkem 64 formulí - yao).

Po pečlivě zváženém položení otázky následuje divinační operace, která zahrnuje poměrně složitou manipulaci s 50 stébly rostliny shi (žebříčku); existuje i zjednodušená (dle některých upadlá) procedura za pomoci tří mincí - v případě používání této metody alespoň používáme "kosmologicky korektní" mince čínské, tj. s čtvercovým otvorem uprostřed.

Výsledkem operace je hexagram - následuje interpetace: čar v rámci trigramů i v kontextu hexagramu (důležité jsou především středové čáry obou trigramů), výklad trigramů každého zvlášť + výklad trigramů v rámci hexagramu, posouzení hexagramu jako celku. Zvláštní pozornost se věnuje tzv. silným (starším) yinovým a yangovým čarám, které svými výpověďmi rozšiřují zásadní a výchozí výrok hexagramu - tyto čáry jsou navíc pohyblivé, dynamické, zvratné a tudíž schopny paradoxního převratu ve svůj opak (yinová čára se mění v yangovu a naopak) - tazatel tedy obdrží i tzv. doplňující, rozšiřující hexagram, který svou výpovědí koriguje a modifikuje výpověď původního hexagramu.

Jak je to tedy s vlastní divinační funkcí Knihy proměn? "Orákl nenahrazuje rozhodovací schopnost a pravomoc tazatele, nepřenáší odpovědnost za budoucnost na orákl a jeho věštbu, ale burcuje vůli k vědomě rozmyslnému aktu rozhodnutí, vůli vydolovat z podvědomí do vědomí dosud skryté potenciality jednání ve smyslu šancí, možností, limitů a bariér." Fatalismus a víra v predestinaci je Knize cizí.

V pozadí praxe Yijingu stojí koncepce shody makrokosmického řádu s mikrokosmickým řádem v okamžiku dotazování, yin-yangové proměny vlastní jak universu, tak Knize a člověku, akauzální propojení souvislostí (Jungův unus mundus a koncepce synchronicity). Yijing, podobně jako "vládce, jehož věštírna je v Delfách, ani nemluví, ani neskrývá, ale naznačuje." Zrcadlo Knihy, heideggerovsky řečeno, pomáhá poznat situaci, v ní vždy již jsem (naladěnost [Befindlichkeit] jako vrženost [Geworfenheit]), artikulovat to, u čeho jsem a s čím se setkávám (Auslegung, Rede), porozumět možnostem (Verstehen) a rozvrhovat (Entwurf), volit do budoucna.

Ne náhodou stál nad branami Mekky evropské mantiky posvátný nápis gnóthi seautón, maxima všech orákul, milovníků moudrosti i zkoumatelů psýché. Divinatio = především contemplatio. Oldřich Král píše : "Toto je Kniha proměn a změn. A tak se někdy mění i role v rozhovoru s ní. Možná, že se někdy Kniha zeptá vás."