2.5 Zaměření duchovní cesty: osvícení nebo aktivita?
Mezi karmickými a hříchovými systémy jsme zatím nalezli jen četné analogie. Skutečně hluboký rozdíl jde těmito systémy napříč a týká se otázky nejpodstatnější: zaměření duchovního snažení.
Buddhista či jogín usiluje o "osvícení". Je to jiná forma bytí. Zvláštní stav bytosti oproštěné od všeho světského, tedy vlastně od karmy. Z našich předchozích úvah také vyplývá, že je to bytí bez duše. Čím pak člověk vlastně je? Odpověď přesně odpovídá našemu rozboru: Cíl je nazýván "prázdno" nebo "nic". Nejde však o nebytí. Cíl duchovní cesty je mimo běžné atributy existence, takže v našich pojmech nemá adekvátní vyjádření. "Prázdno" či "nic" říká: Nic z toho, co známe. Bytí jinde a jinak.
Teorie podobná buddhismu zaznívá i u křesťanských mystiků, často dokonce ve stejných slovech: na vrcholu hory Karmel sv. Jana z Kříže je šokující "nic, nic, nic". Ale toto "nic" sahá hluboko do Starého zákona: Nejdokonalejším splněním židovského druhého přikázání, které zakazuje dělat si podoby Boha, je "žádná podoba Boha", tedy vlastně nemyšlení na Boha. A opět nejde o negaci, o ateismus, ale o novou formu bytí. Jde-li o bytí v Bohu, stává se myšlení na Boha nesmyslným.
Nejvlastnější křesťanské řešení je však jinde. Člověk zůstává ve světě a neusiluje o mimořádné duchovní prožitky. Seč může, plní přikázání lásky: Miluj Boha a miluj bližního. Svůj život chápe jako postupné přibližování k cílovému stavu "bytí s Bohem". Vezměme jako vzor Matku Terezu. Její život nepochybně byl nejúčinnější představitelnou likvidací karmy. Kdyby se v průběhu života úplně osvobodila, konala by totéž dál ne z karmické povinnosti, ale z čisté lásky. Takový člověk nežádá osvícení v tomto životě. Věří, že vstup do duchovního života ho čeká a nemine po smrti.
A vlastně podobné důrazy najdeme v některých školách buddhismu a jógy, např. u současného Dalajlámy. Požadují hluboké soucítění se vším živým a někdy i činy obětavosti a lásky.
Zaměření duchovního úsilí zůstává religionisticky neřešitelným rozdílem mezi duchovními cestami. Na jedné straně hledání vlastního osvícení, na straně druhé služba a víra. Teprve určitý nadhled zprostředkovaný metainformatikou nám umožní i tuto překážku překonat k celkové syntéze. Dovolí nám totiž hypotetický pohled od cíle zpět do naší situace.
3. Karmický proces z hlediska metainformatiky
Podívejme se na otázku posmrtného života z hlediska metainformatiky. Půjde o určitý model, který má usnadnit porozumění, nikterak si však nečiní nárok být celou pravdou. Z časových důvodů budeme používat už jen terminologie karmického systému, totéž se však dá říci i po křesťansku. Také zcela pomineme negativní duchovní jevy.
3.1 Základní tvrzení metainformatiky
O informaci obecně, a tedy také o informaci nesené člověkem, z metainformatiky bezprostředně vyplývají tři poznatky:
1. Informace je nezničitelná, nemůže se ztratit. Jestliže se někde zdánlivě ztrácí, znamená to, že se někam uložila nebo transformovala. Člověk není výjimkou, posmrtné trvání jeho informačního obsahu je principielním faktem.
2. Informace je obecnými vývojovými trendy tlačena k rostoucí koncentraci. (Koncentrací rozumíme poměr informace ku hmotě, na niž je informace vázána. Čím méně hmoty informace potřebuje ke svému bytí, tím je koncentrovanější).
Koncentrování informace se nevyhne ani posmrtnému člověku, ať zatím vězí kdekoliv. Nebude ponechán v nehybnosti, bude se v koloběhu hmoty a informace dál koncentrovat.
3. Mezi informačními objekty působí přitažlivá síla, které říkáme láska. Vzájemná přitažlivost roste s koncentrací informace. Člověka, jakožto vysoce koncentrované informace, se to týká ve zvýšené míře. Je intenzivně přitahován především vesmírným centrem informace vůbec nejkoncentrovanější, bodem Omega, totiž Bohem. Účinkem této přitažlivosti se proces koncentrování zrychluje.
Nezničitelnost - další koncentrování - přitahování k bodu Omega. Tato tři základní fakta jsou v různých náboženských systémech různě akcentována a specificky vyjádřena.
Pokračování příště |