O životě a smrti z pohledu parapsychologie XXXXI.
Stanislav Brázda

SMRT Z MÉHO POHLEDU

Pokusím se popsat své vize ohledně mrti ze všech možných pohledů, to znamená zjištění příčiny. Vše má svojí příčinu a důsledek. Každá akce vyvolá reakci a má důsledek, v případě smrti je důsledek známý - smrt, ale z pohledu energie zemřelého jde o něco jiného, závažnějšího-má dopad na pozůstalé. Jiný dopad na pozůstalé má samozřejmě smrt přirozená, ve stáří, jiný dopad smrt sebevraždou, jiný dopad smrt při autonehodě, jiný smrt násilná, atd.

Myslím, že strach ze smrti má souvislost s psychikou a vypozoroval jsem, že čím lépe jsme na tom psychicky, tím na delší dobu plánujeme budoucnost. Ověřil jsem si v praxi, že kdo neplánuje budoucnost vůbec, je na pokraji smrti. K dlouhodobému plánování budoucnosti smrt nepatří a nepřipouštíme si ji. Když se člověk maximálně seberealizuje a má dobrý psychický stav, nemá čas přemýšlet nad smrtí. Myslím, že i když existence bývalých a budoucích životů je zatím neprokazatelná a tím diskutabilní, jsem přesvědčen, že energie živého organismu jen tak nezanikne. Důkazem jsou příběhy lidí, kteří poznávají oblasti, v nichž jsou poprvé v životě atd. Napsal jsem knihu Tak to nebylo, kde jsem popsal například i smrt Jana Masaryka (nyní se po sedmi letech od napsání mé teorie o jeho vraždě moje verze potvrdila ) a další podrobnosti z jeho života (a života dalších lidí), které jsem neznal a nikde před položením otázek ani nečetl. Historik který připravoval otázky pro knihu Tak to nebylo potvrdil mnou uvedené odpovědi v oblastech, které jsou známy. Nebylo by možné, abych správně odpověděl na otázky okolo zemřelých, kdyby neexistovala jakási energie po zemřelém, na kterou se svým podvědomím "napojím". Mimo jiných teorií existuje i teorie, že buňky lidského organismu jsou tvořeny atomy, které jsou na zemi od počátku. Stále se vyměňují a recyklují. Takže energie našeho těla byla kdysi energií rostlin, zvířat. Tato teorie podporuje moji teorii o vzniku člověka, kdy tvrdím, že jsem prošli celým vývojem od nejjednodušších organismů po složité.

Vypozoroval jsem (viz kapitola o vzniku nemoci Z KNIHY JAK SE DOŽÍT 140 LET), že máme mít ráno maximum - cca 100% životní energie, večer cca 75%, k odpočinku a spánku je nutné minimum okolo 50% životní energie, současně je nutné určité množství fyzické energie a biologicky důležitých látek. Těžce nemocný organismus je podle mé teorie "zablokován" pro přijímání energií, vitamínů, minerálů a biologicky důležitých látek. Z mojí praxe se potvrdilo, že když klesne hladina životní energie pod 15%, nelze již organismus "odblokovat" a takový člověk do tří dnů až tří týdnů umírá.

Podle mé teorie je možné duši živého organismu vyjádřit schematicky - viz obr. v příloze. Protože jsem přesvědčen, že jde i o tři různé energie, má každá část svojí polaritu. Jsou to již zmíněné tři části lidské duše, což je základna- tvoří jí šesticípá hvězda a má kladnou polaritu a ukázalo se, že je zastoupena dvakrát v jenom těle. Podle mne se v této části rozhoduje, kdy a za jakých okolností se člověk narodí a zemře. Tato zóna- či energie není vidět, ani cítit, její místo je těžko definovatelné, a pokud existuje Universum, uměl bych si pod tímto názvem představit právě tuto část energie i její umístění. Většina lidí hledá místo, kde Universum je, někdo si Universum představuje jako Boha. Názorů je mnoho a žádný se dosud neprokázal. Já jsem přesvědčen, že energie Universa, nebo základní část lidské duše je vždy u "matky". Záměrně neříkám u ženy, ale jen u ženy - matky. U ženy, která nemůže mít děti tato energie chybí, resp. zmizí v okamžiku, kdy žena ztratí schopnost mít děti, což může být po přechodu, ale i po nemoci, operativním zákroku, úrazu, atd., který znemožní porod. Toto universum se objeví prvním nadechnutím, to je při porodu.

Další část je ve tvaru - šesti-květu, který má zápornou polaritu. Tato zóna zůstává na místech, kde člověk zemřel násilnou smrtí, či kde spáchal sebevraždu, je měřitelná a zjistitelná virgulí, proutkem př. jinými pomůckami.

Poslední částí lidské duše je ve tvaru šestihranu. Tato část má kladnou i zápornou polaritu, je zjistitelná a měřitelná virgulí, proutkem, atd. Tato část energie je pohyblivá a pohybuje se mezi "základnou" a místy, která měl zemřelý rád, či kde má své blízké, nebo kde žil. Citliví lidé jsou schopni tuto zónu "cítit", či ji vidí - ve formě duchů, nebo dokonce v podobě konkrétních zemřelých lidí, atd.

Konstelací jsem si ověřil svojí teorii o tom, co je po smrti. Při smrti se oddělují postupně všechny tři části duše a postupně odchází do oblasti ( Universa ), kde je někdo třídí podle toho, na jak byly vysoké duchovní úrovni, jakou smrtí člověk zemřel, atd. Bylo vidět, že se rozlišuje mnoho faktorů a v této konečné fázi bylo i vidět, že se duše čistí a připravují na další život ve čtyřech sekcích. Tři byly obvyklé, každá část duše šla do svého oddělení, čtvrtá byla něčím zvláštní a tam byly duše déle než o ostatních sekcích a nezáleželo na typu (tvaru) duše. Bylo to jakési oddělení pro duše poškozené (křesťané by možná nazvali hříšnými). Problém je v tom, že všechny tři části duše nepřichází najednou, ale samostatně a v pořadí, v jakém opouští tělo. Pokud jde o smrt násilnou, potrat, některé autonehody, sebevraždy, a jiné, jedna z oněch složek - šesti-květ zůstává na zemi, nebo u těch, co smrt zavinili a ničí je psychicky. Proto se tato část do jakéhosi "očistce" nedostane. Další anomálie vznikla, když ona část duše - šesti-květ se chce vrátit do "svého" nově narozeného těla, což je nazýváno reinkarnace. Podle konstelace vyšlo najevo, že je to "proti zákonu" Universa a jedná se o jeden případ ze sta.

Ostatní části duše stráví v tzv. "očistci" různě dlouhou dobu než se rozhodnou se dostat opět do nějakého budoucího člověka, ale už ne v té sestavě, v jaké byly dříve. To by mohlo vysvětlit, proč si nepamatujeme co jsme byli dříve. Bylo zvláštní, jak zavraždění čekají na onen odchod až když se jejich smrt vysvětlí a celou dobu tomu napomáhají. Někdy to trvá dlouho, než se dočkají. Píše dále o dívce, která si přišla řešit za sebe ale i za rodiče smrt bratra, který zemřel při autonehodě sám opilý a řidič také. Při konstelaci se ukázalo, že bratr byl zavražděn a po konstelaci jeho představitel řekl, že je rád, že konečně může odejít, jen si to ještě vyřídí se svým vrahem. Z toho vyplývá, že po smrti toho moc pro nás příznivého nevyplývá, ale naše energie nezmizí, jen se mění v něco a někoho jiného. Zůstává náš rodinný systém a naše geny a buňky, pokud máme potomky, což zase není tak málo. Kdo potomky nemá, dočká se také, ale ne v rodinném systému svém, ale někoho jiného, takže to jen nejde tak rychle, než se jeho energie dostane do jiných těl. Zkoušel jsem i schopnosti tří typů duše člověka, jak a na co reaguje.
Šestihranná část duše (vyjadřuje emoce) zapadá mezi tělo a šesticípou hvězdu, cítí se harmonicky.
Šesticípá hvězda č.2 (vyjadřuje horší stránku člověka) se cítí stresově, utlačovaná.
Šesticípá hvězda č 1 .(vyjadřuje lepší stránku člověka, ego je to vůdčí složka osobnosti) cítí se jako vůdčí složka osobnosti.
Šesti-květá část duše má pocit jako když k ostatním složkám nenáleží. Pokud ovládá tělo, mohlo by mít souvislost s dušení poruchou.

Jak určité části duše ovládají organismus z pohledu rod. konstelací

Šesticípá hvězda č. 1 a č.2 je v hlavě
Šestihranná část duše ovládá hlavu, páteř a míchu.
Šesti-květ je mimo tělo a ví o ostatních složkách a pokud odejdou šesticípé hvězdy vejde do těla šesti-květ.

Osud (12 aspektů ) při násilné smrti přemění šesticípé hvězdy na šesti-květou psychosomatickou zónu.
Osud vnímá pouze tři složky duše okolo těla. Šesti-květou část duše nevnímá, nevidí, necítí.

Smrt
Cítí se jistě, nemá žádné pocity, jde na jisto a nevadí jí čekat na to co jí patří.Cítí se silná.Nejdříve se přiblíží a čeká. Je zajímavé, že ji většina členů rodinného systému vidí či cítí.
Stejně tak smrt vnímá tři složky kromě šesti-květé části duše.
Smrt vnímá že části duše - šesticípé hvězdy se překrývají - (všichni vidí jen jednu, protože z jejich zákrytu není vidět, že jsou dvě), ale ví, že jsou dvě, na rozdíl od všech ostatních.

Co se děje těsně před smrtí

Šesti-květá část duše přechází z nemocného člověka spíše k nemoci, která byla už delší či kratší dobu vedle nemocného člověka.
Část duše - šesticípá hvězda č.1 pociťuje slabost, mdloby a pomalu se vzdaluje od těla. Šesticípá hvězda .č2 pocítila vztek, chce vyburcovat tělo k životu, ale nejde jí to.
Šesti-květá část duše se cítí velice silně, ale jako by nevěděla, co se děje a že bude muset ve finále také odejít. Další část duše - šestihranná pocítila strach, nemůže nic dělat.

Dochází ke smrti:

Šesti-květá část duše se cítí hrozně, až po odchodu všech složek cítí úlevu.
Šesticípá hvězda č.1 má pocit že odchází k universu a odchází jako první když odejde, tak s ní odchází pocit fyzické bolesti. Pokud je přítomna životní energie nemá hvězda pocit že by se ji chtělo odcházet k universu, je poutána k tělu. Až po odchodu energie odchází k universu.
Šesticípá hvězda č. 2 následuje část duše šesticípou hvězdu č.1 a má pocit že se rozplynula odchází cca šest hodin po smrti.
Šestihranná část duše cítí samotu a odchází čtyři hodiny po smrti.
Životní energie slábne postupně a odchází cca 4 hod po smrti. Dokud je přítomna první hvězda nemoc má snahu působit má pocit že člověk stále žije.