Šťávy z rostlin
Hana Křenková

Důležitou součástí výživy je zelenina a ovoce jako zdroj vitaminů a minerálních látek. Pravěký člověk se živil většinou syrovou potravou. Dnes přijímáme potraviny z části upravované varem, peče nim nebo konzervací.

Protože se však při tom cenné účinné látky mění, znehodnocují, nebo dokonce ničí, mají značný význam tzv. ovocné kúry a pití čerstvých bylinných šťáv, někdy velmi působivých při onemocněních trávicího traktu, poruchách krevního oběhu, cévních nemocech, poruchách výměny látkové aj. K přípravě šťávy se příslušné rostlinné části v nekovové nádobě rozmělní a hmota se vylisuje přes čisté plátno. Vylisovaná šťáva má tu nevýhodu, že je velmi nestálá, a proto se sterilizuje a vaří s cukrem. Šťávy z rostlin lze počítat k biologickým léčivům stejně jako minerální vody, které se často s rostlinnými šťávami podávají.

Čerstvě vylisovaná šťáva se může podávat bez přísad, nebo se smíchá s medem, popřípadě s nesvařeným mlékem. Při žaludečních onemocněních se může použít jako přísada ovesný nebo rýžový odvar.Rostlinné šťávy z čerstvého materiálu můžeme získat jen v určitém ročním období. Průmysl dnes upravuje málo stabilní šťávy do trvalejších forem, a tím usnadňuje jejich dlouhodobé používání.Skutečnou zásobárnou vitaminů, minerálních látek, plodních kyselin, cukrů a vonných látek je syrové ovoce. Požívání ovocných a bylinných šťáv má velký význam například pro kojence. Chrání částečně dítě před infekčními nemocemi, zmenšuje náklonnost k nachlazení a povzbuzuje chuť k jídlu. U dospělých ovlivňuje kúra z ovocných šťáv výměnu látek a může mít vliv na odtučnění.

Uvádíme stručný přehled šťáv našich nejdůležitějších zelenin:

Fazol obecný (Phaseolus vulgaris)
Používají se zelené lusky bez semen a semena. Čerstvé části obsahují faseolin (s účinkem podobným insulinu), cholin, betain, steriny, kyselinu křemičitou a řadu minerálních sloučenin. Šťáva se používá jako podpůrný prostředek při cukrovce. Ovlivňuje vylučování tekutin z těla a podporuje látkovou výměnu.

Česnek setý (Allium sativum)
Je významný tím, že šťáva obsahuje silice s obsahem síry, dále obsahuje hormony, vitamíny, stopy jódu, minerální látky, látky insulinových vlastností a fytoncidy. Je vhodným prostředkem při oběhových a srdečních příznacích stáří (zvýšení krevního tlaku a arterioskleróze). Příznivě ovlivňuje střevní flóru a normalizuje poruchy trávení. Potlačuje kvasné pochody a povzbuzuje žlázy s vnitřní sekrecí. Působí antitoxicky. Kombinuje se se šťávou z hložinek.

Cibule kuchyňská (Allium cepa)
Ve šťávě jsou vitaminy, inulin, pektin, bílkoviny, organické kyseliny a fytoncidy kromě minerálních sloučenin (např. fluoridů). Působí proti nechutenství. Šťáva se užívá při kašli, chrapotu a kataru průdušek s cukrem nebo mlékem.

Rajče (Solanum lycopersicum)
Ve šťávě zralých plodů jsou vitaminy A, B, C, E a snad i P, kromě minerálních sloučenin. Šťáva je posilujícím prostředkem pro obsah vitaminu C. Působí mírně diureticky.

Hlávkové zelí (Brassica oleracea var. capitata)
Šťáva kysaného zelí obsahuje hořčinné glykosidy, vitaminy A, B1, B2, C, K, kyselinu mléčnou aj. Reguluje trávení a normalizuje střevní flóru. Tlumí růst nežádoucích baktérií. Dobře se uplatňuje při léčení žaludečních a střevních poruch.

Miřík celer (Apium graveolens)
Obsahuje vitaminy C, A, rostlinné hormony, silice, glykosidy a soli draselné. Šťáva má příznivý účinek diuretický, užívá se při dně, revmatismu a při onemocněních dolních cest močových a ledvin. Povzbuzuje chuť k jídlu a podporuje trávení. Kombinuje se často se šťávou pampelišky.

Smetánka lékařská -pampeliška (Taraxacum officinale)
Kromě hořčiny taraxacinu obsahuje soli sodíku, draslíku, manganu, kyseliny křemičité, síry, fosforu. Užívá se hlavně při jaterních kúrách, příznivě působí při poruchách jater, žlučníku, žloutence a tvorbě kaménků. Podporuje trávení. Doporučuje se kombinovat ji se šťávou z kopřivy.

Mrkev obecná (Daucus carota)
Šťáva obsahuje karotin, vitamin B, bílkoviny, cukr, soli draselné, sodné, vápenaté, železité, sirné a fosforečné a také kyselinu křemičitou. Je to posilující prostředek při stavech slabosti a nechutenství. Je důležitá ve výživě kojenců. Lze ji kombinovat se šťávou ze špenátu.


Petržel zahradní (Petroselinum hortense)
Ve šťávě je silice s apiolem, glykosid apiin, inosit, organické sloučeniny síry, vitamin B a některé minerální látky. Povzbuzuje chuť k jídlu. Užívá se při poruchách dolních cest močových. Zlepšuje funkci žláz s vnitřní sekrecí. Vhodná je kombinace se šťávou celerovou.

K zeleninám by se měla počítat pro svůj cenný obsah i kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) a kopřiva žahavka (Urtica urens). Jejich šťáva obsahuje kyselinu mravenčí, vitamin K, provitamín A, chlorofyl a sloučeniny vápníku, draslíku, sodíku, železa, látky sirné aj. Upravuje látkovou výměnu, podporuje trávení, povzbuzuje diuresu, a proto se užívá při kožních onemocněních, podmíněných špatným metabolismem a při revmatismu. Příznivě svým obsahem chlorofylu piIsobí při chudokrevnosti. Má krvetvorné vlastnosti. Při jarních kúrách se doporučuje v kombinaci s pampeliškou a celerovou šťávou.

Zdroj: Naše rostliny v lékařství, Korbelář Endris, nakladatelství Avicenum

Uvedeno ve spolupráci se serverem www.victorie.cz