Jste zde

Esoterika

Historie kultu Wicca - část I.
Vlk Samotář

Wicca je novopohanský kult sdružující lidi hlásící se k přírodě a jejím pradávným bohům rituálním uctíváním života a přírody. Wiccané - vyznavači tohoto novodobého náboženství s prastarými kořeny - procházejí třemi stupni zasvěcování. Existuje mnoho cest, ale všechny vedou do stejného středu, jehož počátky lze vystopovat přibližně před 25 000 lety v době kamenné.

Z bázně a úcty k bouřlivému větru, silnému blesku, prudkému vodnímu toku člověk každému přírodnímu jevu přiřazoval ducha, z každého vytvářel božstvo.... Boha. Říkáme tomu animismus. Bůh řídil vítr. Bůh ovládal nebesa. Bůh poroučel vodám. Ale především měl Bůh moc nad nejdůležitější činností lidí - lovem... Bůh lovu. První forma magie byla pravděpodobně sympatetickou variantou.

Většina lovených zvířat měla rohy, proto člověk zobrazoval Boha lovu také s rohy. Dochovala se spousta vyřezávaných nebo vymodelovaných sošek Bohyně plodnosti. Všeobecně známé jsou figurky "Venuše". Důvodem pravděpodobně je skutečnost, že člověka zajímal výlučně aspekt plodnosti. Žena byla rodičkou a ochránkyní dětí. Bohyně, která ji představovala, byla Velkou dárkyní a Utěšitelkou, Matkou Přírodou nebo Matkou Zemí. Jednotlivé oblasti se vyvíjely různým způsobem a bůh a bohyně získávali různá jména, ale v podstatě to byla tatáž božstva. Např. v jižní Anglii se vyskytuje Cernunnos (doslova "Rohatý"), na severu je tentýž bůh znám pod jménem Cerne.

Se vznikem různých obřadů - kvůli plodnosti, pro úspěch lovu, z důvodů souvisejících s ročními obdobími se vytvořilo kněžstvo. Tito rituální vůdci, čili kněžky a kněží, začali být známí jako Wicca - "Moudří". V Anglii v anglosaské době král nikdy nejednal o něčem důležitém bez porady s Witanem, Radou moudrých. A Wicca nejenže vedl náboženské obřady, ale také se musel vyznat v bylinkářství, magii a věštbě. Musel být léčitelem, soudcem, kouzelníkem i knězem. Pro ostatní byl prostředníkem mezi nimi a bohy.

Křesťanství bylo náboženství umělé. O hromadný přestup k víře se pokusil papež Řehoř Velký. Na jeho pokyny rozbíjeli biskupové "modly" a kropili chrámy posvátnou vodou. Brzy křesťanství pasovalo Boha starého náboženství "rohatého boha - na křesťanského ďábla. Ale ďábel je křesťanský vynález. Nekřesťané v té době začali být známí jako pohané a barbaři. Slovo "pohané" pochází z latinského pagani a znamená "venkované". Jak staletí míjela, kampaň proti nekřesťanům pokračovala..... Starý rituální obřad na zvýšení plodnosti vypadal tak, že lidé chodili za světla úplňku do polí a tancovali kolem polí obkročmo posazení na vidlích, tyčích a košťatech, jezdili na nich jako na dětské hračce - koňské hlavě na tyči. Při tanci skákali vysoko do vzduchu, aby ukázali, jak má obilí vysoko vyrůst. Byla to zcela neškodná forma sympatetické magie.

V roce 1484 papež Inocenc VIII. vydal svatou bulu proti čarodějnicím. O dva roky později dva slavní němečtí mniši, Heinrich Institoris Kramer a Jakob Sprenger, vydali neuvěřitelný výmysl proti čarodějnictví - Malleus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice). Tato kniha obsahovala závazné pokyny k pronásledování čarodějnic. Kramer a Sprenger padělali souhlas Teologické fakulty Kolínské. Tento podvrh byl odhalen až v roce 1898. Ohně pronásledování zuřily skoro tři století.

Vzhledem k tomu, že plodnost byla velmi důležitá - plodnost polí a zvířat - příslušníci kultu Wicca, jako následovníci přírodního náboženství, provozovali určité sexuální rituály. Tyto rituály přitahovaly zbytečně velkou pozornost křesťanských soudců. Odhaduje se, že celkem bylo upáleno, oběšeno a umučeno devět miliónů osob obviněných z čarodějnictví. Dobrým příkladem vzniku hysterie je příklad tzv. čarodějnic ze Salemu ve státě Massachusetts. Snad jen Bridget Bishopová a Sarah Soodová, byly vyznavačkami starého náboženství.

Co satanismus? Čarodějnice byly nazývány vyznavačkami ďábla.

Sami křesťané, když se osud po jejich modlitbách k jejich Bohu nezlepšil, rozhodli se modlit k jeho opaku. Když jim nepomohl Bůh, možná pomůže ďábel. Tak spatřil světlo světa satanismus.

V roce 1604 král Jakub I. schválil zákon o čarodějnictví, ale v roce 1736 byl zrušen a nahrazen zákonem, podle něhož nic takového jako čarodějnictví neexistuje. Do konce 17. století zbylí příslušníci kultu čarodějnic žili utajeně, skrývali se. V příštích třech stoletích se zdálo, že je čarodějnictví mrtvé. Ale náboženství, které existovalo dvacet tisíc let, nemohlo zemřít tak snadno. V malých skupinách přežívalo, udržovalo se často jen mezi členy jednotlivých rodin, ale žilo dál.

V roce 1951 byly v Anglii konečně zrušeny poslední zákony proti čarodějnictví. V době, kdy se vyznavači čarodějnictví museli scházet potajmu, byly konečně jejich rituály zapsány, a to v knize známé pod názvem The Book of Shadows (Kniha stínů). Dnes má čarodějnictví velké množství směrů. Např. gardnerovské, keltské, saské, alexandrovské, druidské, algardské, norské, irské, skotské, sicilské, hunské atd.....

Filozofie a vůbec

Nemusí být jediný druh náboženství, aby uspokojoval všechny vyznavače. V čarodějnictví vyznávají jedni hodně obřadů, zatímco jiní dávají přednost jednoduchosti. Jedněm se líbí matriarchát, jiným patriarchát a další vyhledávají rovnováhu. Někdo je pro uctívání ve skupině (sabat), zatímco jiní dávají přednost samotě. Každý si najde vyhovující cestu.

Čarodějnictví je náboženství lásky a radosti. Důvody do značné míry tkví v jejich schopnosti sžít se s přírodou. Zvíře bylo bratrem nebo sestrou, podobně jako strom. Muž a žena byli součástí přirozeného řádu věcí, nebyli od přírody odděleni. Nebyli "nad ní". Wicca udržuje pouta s matkou přírodou. Choďte bosí přes zorané pole. Máte-li někdy pocit vyčerpání, jste-li rozzlobení nebo napjatí, jděte ven a posaďte se proti stromu. Vyberte si dobrý, pevný strom a posaďte se na zem se vzpřímenými zády, opřeni o kmen. Zavřete oči a uvolněte se. Než odejdete, obejměte na chvíli strom a poděkujte mu. Přivoňte k zemi, stromům, listům. Vstřebávejte jejich energii a posílejte jim svoji. Projevujte úctu a lásku k přírodě a žijte s ní.

Bude-li to ve vašich silách, vždy buďte ochotní pomoci druhému. Zároveň si ale neberte na starost život druhého. Všichni musíme prožívat svůj vlastní život.

Hlavní princip čarodějnictví "Wiccan Rede" zní

"Dělej, co chceš, pokud to nikomu neuškodí"
Wicca v dubnu 1974 přijala Zásady kultu Wicca:

Nalaďte se na přírodní rytmus životních sil určovaný fázemi luny, ročními obdobími a světovými stranami.
Snažte se žít v souladu s přírodou, ekologické rovnováze a uznávejme evoluční koncepci.
Uznáváme sílu s mnohem větší hloubkou, než jakou je obdařen průměrný člověk. Pro sovou hloubku se někdy nazývá "nadpřirozená", ale díváme se na ni jako na něco potenciálně dostupného všem.
Chápeme, že se tvořivá síla ve vesmíru projevuje prostřednictvím polarity - jako mužská a ženská. Nepovažujeme žádné pohlaví nadřazené druhému, víme, že se vzájemně podporují.
Uznáváme vnější svět i vnitřní, někdy nazývaný duhový svět, kolektivní nevědomí, vnitřní roviny atd. a v těchto dvou dimenzích vidíme základ paranormálních jevů a magických cvičení.
Neuznáváme žádnou autoritářskou hierarchii, ale vážíme si těch, kdo učí, kdo se dělí o své velké znalosti a moudrost a podporujeme ty, kdo se s odvahou ujali vůdcovství.
Na náboženství, magii a moudrost v životě pohlížíme jako na jeden celek.
Vyznavači čarodějnictví usilují o kontrolu nad svými vnitřními silami, které umožňují, aby žili moudře a správně bez ubližování druhým a v souladu s přírodou.
Věříme v potvrzení a naplnění života, v pokračování vývoje a rozvoje vědomí dávající smysl vesmíru, který známe, a naší osobní roli v něm.
Nejsme zaujati proti křesťanství nebo jiným náboženstvím či filozofiím života, až na tvrzení jejich institucí, které se prohlašují za "jedinou cestu" a snaží se popírat svobodu druhých a potlačovat jiné náboženské víry a praxe.
Zajímá nás naše přítomnost, budoucnost a minulost.
Nepřijímáme koncepci absolutního zla, ani neuctíváme žádnou entitu známou jako "satan" nebo "ďábel".Neusilujeme o moc cestou utrpení druhých.
Věříme, že bychom v přírodě měli hledat to, co prospívá zdraví a blahu člověka.