DNA a emoce
Miloslav Bauer

Experiment kvantového biologa Dr. V. Poponina je další cenná informace o DNA a chromozomech. V tomto pokusu hermenicky vyprázdnil uzavřenou nádobu. Jediná věc, která v nádobě zůstala, byly fotony. Změřil rozložení fotonů a zjistil, že byly po nádobě rozmístěny naprosto náhodně. To byl očekávaný výsledek. Poté do nádoby přidali DNA a opět změřili rozložení fotonů. Tentokrát byly fotony vyrovnané uspořádaným způsobem, kompletně seřazené podle DNA. Fyzická DNA měla vliv na nefyzické fotony.

Pak byla DNA z kontejneru odstraněna a rozložení fotonů změřeno. Fotony zůstaly vyrovnané tam, kde byla předtím DNA. Vyvstala otázka:,, Na co jsou částice světla napojeny?"G. Braden řekl, že se musí přistoupit na možnost, že existuje nové pole energie-síť energie- a DNA komunikuje s fotony prostřednictvím tohoto energetického pole.

Druhý experiment mnohokrát opakovaný provedla armáda. Od dárců byly odebrány leukocyty nesoucí DNA a umístěny do komory, ve které se měřily změny. V tomto experimentu byl dárce v jedné místnosti a komora s DNA v jiné místnosti v té samé budově. DNA i dárce byli sledováni. Dárce podrobován,,emoční stimulaci" sestavující se s videoklipů, které navazovaly různé emoce. Jak se u klienta dostavovaly emoční vrcholy a útlumy, DNA dávala tytéž odezvy ve zcela stejné chvíli. Nebylo tam žádné časové zpoždění. Vrcholy a útlumy DNA se přesně shodovaly s vrcholy a útlumy klienta.

V armádě chtěli vědět, jak daleko by mohli oddělit dárce od jeho DNA a stále ještě dostávat stejné výsledky. S testováním přestali, když vzdálenost dosáhla 80 kilometrů. Opět docházelo ke stejnému výsledku a nebylo zde žádné časové zpoždění.

Co to znamená? Živé buňky komunikují skrze dříve nepoznanou formu energie, která není ovlivněna časem ani vzdáleností. Je to nelokální forma energie, takové, která existuje všude a po všechen čas.

Třetí experiment provedl Institute of Heart Math. V tomto experimentu byla vložena DNA z lidské placenty do nádoby, v níž mohli měřit změny DNA. Dvacet osm vyškolených výzkumníků dostalo ampulku s DNA . Všichni ti výzkumníci byli předtím trénováni, jak v sobě vzbudit silné emoce. Bylo zjištěno, že DNA měnila svůj tvar podle emocí výzkumníka. Když výzkumníci cítili vděčnost, lásku a ocenění, DNA reagovala uvolněním a vlákna se povolila. Délka DNA se zvětšila. Když výzkumníci pociťovaly zlost, strach, stres, DNA odpověděla stažením. Zkrátila se a vypojila mnohé z DNA kódů. Přerušení DNA a kódů bylo zrušeno a kódy zapojeny zpět, když výzkumníci podněcovali a usilovali o city lásky, radosti, vděčnosti…

Na tento experiment se později navázalo testováním HIV pozitivních pacientů. Zjistili, že city lásky, vděčnost a ocenění vytvořily 300 000-krát větší odolnost vůči HIV, než jaká byla bez těchto citů. Tyto emoční změny převýšily efekty elektromagnetismu. Jednotlivci naučení hluboké lásce, pozitivním myšlenkám a emocím byli schopni měnit tvar své DNA.

Co mají výsledky těchto experimentů společného s námi? Je to pro nás vědění, jaký si máme volit směr k podpoře zdraví, bez ohledu na ostatní dění. Tedy je odpověď na to, co vám může pomoci zůstat v pořádku, ať je to virus, bakterie, nemoc nebo výzva jakkoli hrozivá- setrvat v citech lásky, radosti, vděčnosti a ocenění. Každý den si najděte něco, kvůli čemu budete šťastní. Toto je vaše ochrana, ať už přijde v životě cokoli.