Výzva žen
Vlastimil Marek

Vystupujeme na obranu všech současných dětí a vnuků celého světa a všech následujících pokolení. Chceme, aby všechny děti světa mohly pít čistou vodu, dýchat čistý vzduch a měly dostatek jídla. Chceme, aby všechny měly přístup k základnímu vzdělání, které by rozvíjelo jejich intelekt a k lékařské péči nutné pro zdravý fyzický vývoj. Naším cílem je svět, v němž by všechny děti měly hezký, bezpečný a láskyplný domov. Svět, v němž se nemusí bát násilí ve svém domově, na ulici, ve škole i všude jinde. O takovém světě my sníme a za takový svět bojujeme.

Ženy státu Ohio vyzývají ženy všech věků z celého světa aby se spolu s nimi spojily k obraně světa.

K této výzvě nás inspirovala krásná povídka s názvem "Velké tiché shromáždění babiček," kterou Sharon Mehdi napsala pro svoji pětiletou vnučku. V povídce si pikolík pracující v kavárně naproti parku si všiml, že v tom parku celý den stály v tichosti a bez hnutí dvě ženy věku babičkovského. Byly oblečené ve svých nejlepších nedělních šatech a upřeně se dívali na městskou radnici. Vyptával se návštěvníků kavárny co si myslí, že tam ty dvě ženy asi dělají. Nikdo o tom neměl ponětí. Nakonec se ozvala jedna pětiletá holčička: "Jedna z nich je moje babička a já vím co tam dělají.

Stojí tam, aby zachránily svět." Na to se všichni muži v kavárně rozchechtali a dlouho z toho měli velkou legraci. Cestou domů se pikolík zastavil v parku, aby se žen sám zeptal co tam dělají. Skutečně mu odpověděly "Zachraňujeme svět." Při večeři o tom ten chlapec vyprávěl svým rodičům a on i jeho otec z toho také měli velkou legraci. Jeho matka ale zůstala úplně potichu. A po večeři o tom po telefonu vyprávěla všem svým přítelkyním. Když se druhý den ráno podíval náš pikolík z okna kavárny, uviděl, že obě ženy tam opět stojí a spolu s nimi i jeho matka, její přítelkyně a všechny ženy, které včera navštívily kavárnu. Všechny stály v tichosti a upřeně se dívaly na radnici.

A muži se tomu opět vysmívali a měli poznámky typu "Není možné zachránit svět stáním v parku. Na to přece máme armády." nebo "Každý ví, že k záchraně světa je potřeba mít plakáty a hesla, nestačí jen tak stát v parku." Další den se k těm ženám v parku opět připojily ženy, které navštívily kavárnu předchozí den a řada jejich přítelkyň. To přilákalo reportéra místních novin, který o tom napsal posměšný článek. Den poté, co ho v novinách uveřejnili, stály v parku v tichosti už stovky žen. Starosta nařídil náčelníku policie, aby ty ženy přinutil odejít, protože jinak se celé město stane terčem posměchu. Když náčelník policie vyzval ženy, aby se rozešly, protože nemají povolení, jedna z nich odpověděla, že "my jsme jen jednotlivci stojící ve veřejném parku, nepřednášíme žádné projevy, nedemonstrujeme a tak k čemu bychom měly mít povolení? " Náčelník o tom přemýšlel a uznal, že mají pravdu a odešel.

V té době tam už stálo 2223 žen včetně ženy starosty a ženy policejního náčelníka a jedné pětileté holčičky. Zpráva o tom se rychle šířila a brzo nato stály ženy po celé zemi. Povídka končí tím, že nakonec spolu stály ženy v parcích v každé zemi celého světa, aby ho zachránily. Kniha má svůj vlastní web zde: www.grandmotherbook.com.

Obracíme se k vám s prosbou, abyste spolu s námi stály v tichosti po dobu pěti minut od 13 hodin vašeho místního času 13. května 2007 (což je v mnoha zemích Svátek matek) ve vašem místním parku, u školy, na nějakém shromaždišti nebo jiném místě, které považujete za důstojné k vyjádření vašeho souhlasu s níže uvedeným prohlášením. Prosíme vás, abyste pozvaly i muže, na nichž vám záleží, aby se k vám připojili.

Navrhujeme, abyste si s sebou přinesly zvonky, kterými ve 13 hodin oznámíte zahájení pěti minut ticha a pak opět jejich ukončení. Během těch pěti minut ticha myslete prosím na to, co vy osobně a co my všichni kolektivně můžeme udělat pro to, abychom takový svět vytvořili. Když je pro vás pohodlnější sedět než stát, prosím seďte. Po skončení této akce doufáme, ze spolu s vám blízkými lidmi začnete dialog o tom jak můžeme uskutečnit náš sen.

Snad se i u nás nějaké ženy připojí....

Převzato se souhlasem autora z jeho blogu http://marek.blog.respekt.cz/

POZNÁMKA REDAKCE: Přijde nám to jako skvělý nápad. Trocha víry není nikdy na škodu. Už jen pro ten pocit, že nevzdáme-li se, stále máme naději... jp