Sabat Samain - keltský nový rok
Vlk Samotář

Pro "dnešního" člověka jsou první dny listopadu symbolem začátku té ošklivější části roku, vlády tmy, nastupujícího předvánočního shonu. Druhý listopad je pak ve znamení "dušiček" neboli, jak praví kalendář, Památky zesnulých. V posledních letech se k nám s přílivem "západních zvyků" také vkrádá vydlabaná žlutá tykev - poslední říjnový večer je ve znamení strašidel, nastává halloween. Mezi hřbitovními svíčkami, tykvemi a zářícími výklady supermarketů se však poněkud vytratil původní význam dnů na začátku listopadu.

O osídlení našeho území Kelty (keltský horoskop) bylo již popsána spousta papíru (na Internetu hezký odkaz na Kelty a jejich zvyky najdete třeba na stránce Nemeton). Máme za to, že již v dobách před Kristem na našem území sídlil keltský kmen Bójů, podle kterého vznikl také název Bohemia - Čechy. Ale to teď není podstatné. Z hlediska těchto dnů může být pro nás zajímavé, že Keltové slavili čtyři hlavní svátky. Jsou to (podle našeho kalendáře):

• 1.února - imbolc, svátek zimy a slavnost Panny - příprava na nový růst a obrodu,
• 1.května - beltine, svátek příchodu období slunce a tepla
• 1.srpna - lugnasad, svátek žní
• 1.listopadu - samain, keltský nový rok.

Názvy svátků se pramen od pramene mohou mírně lišit...

Každý ze svátků začíná večerem předchozího dne. Poslední jmenovaný svátek, samain, má obzvláštní důležitost, protože pro Kelty představoval začátek nového roku.

Představiteli keltského duchovního života a zároveň symbolem vzdělanosti své doby byli druidové. Základem jimi interpretované a ústním podáním udržované keltské věrouky byla víra v nesmrtelnost, smrt je tu chápána pouze jako jedna z epizod dlouhého života. Každý člověk má na své životní pouti svého strážného ducha; ten ho vede životem a také převádí přes práh smrti. Ovšem duše zemřelých se podle Keltů mohou do našeho světa vracet, a to pozor - zvláště o samainu. V tomto období se však nemusí vracet jen duše zemřelých, ale můžete se také setkat s čarodějnicemi a vílami...

Počeštěný název svátku samain má dodnes protějšek v irštině jako Lá Samhna. Nejstarší dochovaný, tedy písemný záznam, vztahující se k slavnostem spojeným s příchodem samainu (údajně se konávaly v jabloňových sadech) je datován do prvního století po Kristu. Keltský lunární kalendář je tu vyrytý na bronzových tabulkách. Podle místa objevu ve východní Francii je nazýván Kalendář z Coligny. Možná vás bude také zajímat, že název halloween je vlastně zkratkou, či spíše zkomoleninou z anglického výrazu pro den (přesněji večer) Všech svatých - All Hallows' Evening.

Samain je tedy mezníkem v toku času; znamená "konec léta". Den samainu předcházející je posledním dnem starého roku a den následující je prvním dnem roku nového. Noc o samainu má zvláštní pozici, leží uprostřed mezi rokem starým a novým. Proto je pokládána za výjimečnou, obdařenou magickou mocí. Mrtví o ní vcházejí mezi živé. Vznikají proroctví a věštby, které mohou poodhrnout závoj ukrývající tajemství minulost i budoucnosti. Úkazy v přírodě ukládající se ke spánku mají hluboký vliv na lidskou psychiku. V den samainu začíná chladná a tmavé část roku. Životadárná moc Slunce slábne a nečisté síly temnot slaví dočasné vítězství nad silami světla. Není proto divu, že se této době se podle mytologie připisuje celá řada důležitých událostí.

Nám pro tuto chvíli nezbude, než si popřát "šťastný a veselý keltský nový rok" - nebo spíš, ať už to naše lidstvo konečně dostane rozum...

Uvedeno ve spolupráci se serverem druidova.mysteria.cz