Jedle (Abies)
Jiří Janočko

Mytologie
Jsme stálezelené stromy především jedle a smrk a ve vašich dějinách jsme měli vždy. Na zimu neopadáváme a proto ve vašich očích představujeme věčně trvající síly života a zaručujeme příchod jara a světla. Vlastně znovuzrození všech sil. Téměř ve všech kulturách nás nerozlišujete na jedli nebo smrk, a to jak z praktických tak i duchovních hledisek. Vždy jste nás uctívali jako jeden strom. V některých kulturách nás najdete jako o smrk (např. sibiřský šamanismus) v jiných zase jako jedli.

Od dávných dob jste z nás extrahovali čtyři nejdůležitější substance: smůlu, tér, pryskyřici a terpentýn. Všechny tyto naše substance jste používali a používáte k prodloužení životnosti dřeva a odolnosti vůči nepřízni počasí. Používáte je jako nátěry nebo k utěsnění lodí a v neposlední řadě jako náplně do stolních lamp. Tradičně naše dřevo (převážně z jedle), které roste v pomalu rostoucích lesích, používáte k výrobě hudebních nástrojů. Z těchto lesů získáváte tzv. Rezonanční dřevo (tělo těchto nástrojů bylo ze dřeva javoru).

Původní obyvatelé severní ameriky kromě našeho dřeva využívali i naše větve. Pamatujeme si, že Pajutové pokrývaly podlahu sauny těmito větvemi. Při nahřívání docházelo k uvolňování esenciálních olejů, které blahodárně působí na horní cesty dýchací. Algonkinové vykopávali naše kořínky, z kterých vyrábějí provázky a lana. Mnoho dalších kmenů využívá naše dřevo pro nosné konstrukce, hračky, pádla apod. Malecitové a Odžibvejové vyrábějí z pryskyřice dehet, který je využíván při utěsňování kanoii.

Mnoho těchto původních národů nás používá ve svých rituálech. Například Hanaksiové, Heskvijatové, Nitinahtuové, Kwakiutluové používají smrk sitka při rituálech dospívání a iniciačních rituálech. Šamani, lovci a rybáři Cimšajnů používají smrk při rituálech spojených s očistou. Dá se říci, že původní severoamerické kmeny věří, že je dokážeme ochránit před zlými vlivy. U kmenů jižní Kanady jsme symbolem Stromu míru - spolupráce a vzájemná výměna s jinými formami života, pevně spojen se Zemí a nebesy, pokora a radost.

Původní obyvatelé sibiře nás uctívají (smrk) jako Strom světa. Věří, že obří smrk roste od středu země až do nebes a tím spojuje tři hlavní úrovně bytí: duchovní svět, pozemský svět a podsvětí. Tatarské národy věří, že Strom světa má devět kořenů.

Staří Řekové nás zasvětili Poseidonovi - vládci moří, protože stěžně lodí byly vyráběny z našeho jedlového dřeva a tím měli zajistit ochranu lodí při plavbách. Také nás zasvětili bohyni Artemidě - bohyně luny a patronka porodú. Diónýská procesí mávala na její počest našimi ratolestmi. Byla také stromem porodu Adónise - boha fénického města Byblos a předchůdce egyptského Osirida (před dynastiemi).

Slované uvádějí místem sídla bohyně lesů Dzivica a Boruta jedli, zatímco král lesa obývá nejstarší smrk v kraji. V Polsku si lidé uchovali vzpomínku na ženského ducha Dziwitze - lovkyni, která se stejně jako římská Diana procházela v našem jedlovém lese. Náš Duch lesa se neustále vyobrazuje s vyvrácenou jedlí a kromě toho žije v nejstarší jedli daného lesa.

Většina posvátných hájů byla tvořena listnatými stromy. Ale i stromy a lesy mají své nezastupitelné místo - svůj díl uctívání. Je dochována zmínka o Biskupu Martinu z Tours, který byl prvním s křesťanů, který začal ničit posvátné háje. Ve 4. století nechal v Galii ztrhnout chrám bez jakéhokoliv odporu. Když chtěl nechat porazit jednoho z našeho rodu (jedli) stojící v blízkosti chrámu narazil na tvrdý odpor. Křesťanství jako takové bylo zneužito lidmi a bohužel došlo k potlačování uctívání nás stromů. Přesto jsme si našli své místo v lidové tradici. Největší poctou pro nás je strojení vánočního stromu jako symbolu nebeských vlivů - ozdoby z různých barevných kuliček a světly, symbolu plodnosti nadcházejícího nového roku - ozdoby z ořechů a jablek, symbolu sladkosti - ozdoby ze sladkostí. Takto nazdobení poskytujeme nadpřirozenou a posvátnou podívanou a dodáváme atmosféru vánoc. Svou vůni vám připomínáme les a zároveň propojujeme všechny prostory bytí. V křesťanské evropě naši symboliku vánoc výrazně potlačili, ale v 18. století byla díky obyvatelů Německa opět oživena a rozšířena do celého křesťanského světa.

Jsme zcela pod silami Saturnu. Tyto síly potlačují naše růstové procesy což je patrné na našich korunách. Větve máme těsně v kruhu kolem kmene a naše listy dělají to samé kolem větve. Nevidíte u nás široký růst a rozložité koruny jako u listnatých stromů. Držíme pravidelný tvar a vrchol vždy směruje směrem k nebesům. I náš vlastně pyramidální tvar připomíná strukturu krystalu. Patříme do hor a málokterý další strom se může odvážit tak vysoko jako mi. Zde v horách jsme blíže k nebeským silám než k Zemi. V naších lesích najdete skupinového ducha celého lesa. Jednotlivé stromové dryády nejsou téměř vyvinuty. Duch našeho lesa je často vyobrazen s vyvrácenou jedlí (včetně kořenů). Tato symbolika ho však nezobrazuje jako ducha ničitele. Znamená to spíš, že mocní velikáni skal, mocní tvorové bouře a větru a mocní duchové jehličnatého lesa splynuly v jednoho a toho samého, než si dokážeme představit. Můžete nalézt i osamocené jedince, kteří dorůstají ohromných rozměrů a vysokého stáří a ti se potom stávaly slavnými. Lidé v nich cítili vstřebání výše vyvinutého ducha a těmto stromům dávali jména. Dokonce existuje zmínka z 19. století, kdy v Taroku, Rusko rostl mohutný strom, který byl místními obyvateli uctíván a opěvován, Když začal odumírat nedovolili si lidé z něho těžit jakýkoliv prospěch a jeho dřevo věnovali místnímu kostelu.

Naše Aura je tak hustá a úzká, že stěží si lidé sednou pod nás jako třeba pod dub. Je obtížnější s námi navázat kontakt - jsme neustále ovlivňovány silami Saturnu. Ale přesto nám dělá velice dobře, když se procházíte našimi lesy. Uvolňujeme mnoho balzámových olejů, které blahodárně působí na vaše dýchací cesty. Lidé u nás cítí mír, hluboké ticho a elementární procesy, které probíhají v horách.