Toltécké dohody vedoucí ke svobodě ducha
Sofie Danae

Před stovkami let byli Toltékové známi po celé části jihoamerické pevniny, dnes zvané Mexiko, jako "ženy a muži poznání". Toltécká moudrost byla po celá staletí uchovávána prostřednictvím rodu naguálů (mistrů, šamanů). Jejich poznání vychází ze čtyř dohod, jež vedou ke způsobu života, vyznačující se snadnou dostupností štěstí a lásky. Přijmout tyto čtyři dohody je tak snadné, přesto se jim naše mysl, plná starých dohod nenávisti a pokrytectví, brání.

Lidé žijí v nekonečném snu. Ti, co žili před námi, vytvořili velký vnější sen - sen planety. Schopnost učit se snít je nám vrozená. Vnější sen má mnoho pravidel a pokaždé, když se narodí nový člověk, upoutáme dětskou pozornost a vložíme tato pravidla do jeho mysli.

Prostřednictvím pozornosti poznáváme celou realitu - celý sen. Naučili jsme se, jak se chovat ve společnosti: v co věřit a v co nevěřit, co je přijatelné a co zase ne, co je krásné a co ošklivé, co je správné a co nesprávné. Všechna pravidla, pojmy a poznání, jak se ve světě chovat, už tady byly před námi. Jako děti jsme neměli možnost vybrat si, v co věřit, ale souhlasili jsme s informacemi, které nám ze snu planety předávali jiní lidé. Jediný způsob, jak uchovávat informace, je dohoda. Vnější sen může upoutat naši pozornost, ale pokud jej neschválíme, informace o něm neuchováváme. Jakmile něco schválíme, uvěříme v to, a tomu se říká víra. Mít víru znamená bezpodmínečně věřit.

Takto se jako děti učíme. Děti věří všemu, co jim dospělí řeknou. Jako děti s nimi souhlasíme a naše víra je tak silná, že její systém kontroluje náš celý životní sen. To, v co věříme, jsme si nevybrali, ale nebyli jsme také dostatečně silní, abychom se vzbouřili. Výsledkem je, že se tomu podrobíme se souhlasem.

Během dětství se dítě učí jak žít a snít - je ochočováno. Děti jsou ochočovány stejným způsobem jako pes, kočka nebo kterékoliv jiné zvíře. Abychom psa něco naučili, trestáme ho a odměňujeme. Své děti, které tolik milujeme, cvičíme stejným způsobem jako domestikovaná zvířata: pomocí trestů a odměn. Když uděláme to, co rodiče chtějí, říká se nám "jsi hodný chlapeček" nebo "jsi hodná holčička". Když to neuděláme, jsme "zlí". Když porušujeme pravidla, jsme trestáni; když se jimi řídíme, jsme odměňováni. Brzy se naučíme bát se, že budeme potrestáni nebo že nedostaneme odměnu. Pokoušíme se potěšit mámu a tátu, učitele a kněze, a chováme se podle toho. Předstíráme, že jsme něčím, čím nejsme, protože se obáváme, že budeme odmítnuti. Strach z odmítnutí nás přemění v kopii názorů matky, otce, společnosti a náboženství.

Všechny naše sklony se v procesu ochočování ztrácejí. Ochočování je tak silné, že v jistém okamžiku života už nepotřebujeme nikoho, kdo by nás musel dále napomínat. Jsme tak dobře vycvičení, že se ochočujeme sami. Sami se trestáme, když nedodržujeme pravidla přijatého systému víry, sami se odměňujeme, když se chováme jako "hodný chlapeček" nebo "hodná holčička".

V našem snu není místo pro spravedlnost. Když uděláme chybu, nepotrestáme se za ni jen jednou. Jsme za ni trestáni nejméně tisíckrát! Kolikrát necháme platit svého partnera nebo partnerku, dítě nebo rodiče za tutéž chybu? Pokaždé, když si na ni vzpomeneme, je znovu obviníme a pošleme jim všechen emocionální jed, který v nás dříme, a pak je necháme zaplatit za stejnou chybu znovu. Celý sen je postaven na špatných zákonech. Devadesát pět procent představ uskladněných v naší mysli jsou jen lži a trpíme proto, že jim věříme.

Nevidíme pravdu, protože jsme slepí. Oslepují nás všechny falešné představy které máme uloženy v mysli. Pociťujeme potřebu mít pravdu a ostatním ji upírat. Je to jako bychom žili v mlze, která nám neumožňuje vidět dále, než na špičku vlastního nosu. Žijeme v mlze, která není skutečná. Tuto mlhu si vytváříme sami, abychom neviděli pravdu.

V našem snu života jsme obětí dohod, které jsme sami neuzavřeli, ale přijali jsme je v období domestifikace za své. Těmi se řídíme a nepřemýšlíme o nich.

Nejdůležitější dohody jsou ty, které jsme uzavřeli sami se sebou. V těchto dohodách si říkáme, kdo jsme, co cítíme, v co věříme a jak se chceme chovat. Výsledkem je to, čemu říkáme naše osobnost.

Až člověk dospěje k určité hranici poznání, vyzraje. Pak je připraven zničit stávající dohody a nastolit čtyři nové. Pokaždé, když zničíme některou dohodu, vrátí se nám síla, kterou jsme potřebovali k jejímu uzavření. Přijmeme-li tyto čtyři nové dohody, vytvoříme si dostatek osobní síly, abychom dokázali změnit celý systém svých starých dohod.

A jak zní tyto dohody? To už se brzy dozvíte v příštím článku.