Setkal
jsem se mnohokrát, hlavně u praktikujících křesťanů, s názorem
na ukřižování Ježíše Krista: Ukřižování bylo světově důležitou
událostí " smíření Božství s lidstvem", tedy děj chtěný a
tím pádem oslavovaný, ke kterému se vztahuje všechno hlubší
náboženské myšlení, kterým Kristus na sebe údajně vzal tíhu
všech hříchů světa (potažmo lidí).
Každý skutečně vážně hledající člověk,
který je schopen o tom jen trochu nezávisle přemýšlet, musí
v tom vidět rozpor. Je velmi těžké uvěřit, že by právě zločin,
vražda na poslu od Otce měla přivodit jeho smíření s lidstvem!
Bůh nechal odejít svého Syna z nádhery
a vznešenosti na tuto pochmurnou zemi mezi lidi, kteří se
odklonili od správné cesty, aby jim ukázal směr vzhůru, do
své světlé říše, svého světa, kde jsou očekáváni. Ukazoval
cestu svými objasněními v jeho Slově, chcete-li poselství
nebo učení. To, že lidstvo vyslance zavrhlo, pronásledovalo
jej až k mučení a zavraždění, byl následek jejich hříchu,
pádu a bezpráví, že povznesli svůj rozum nade všechno jako
svého vládce.
Místo pozdějšího uvědomění si viny však
povýšili tento krvavý čin nakonec na nejzářivější slavnost
smíření zločinného lidstva s Božstvím, potupeným vraždou lidmi
spáchanou!
"Beránek Boží, jež nese hříchy světa" neznamená
odnětí všech hříchů a vin lidstva, ale ukazuje na jizvy, ve
kterých nese Kristus znamení hříchu světa a na zločin, jež
byl vůči němu spáchán. Znamení jako trvalá obžaloba, naprosto
však ne jako znamení smíření!
I v Janově Zjevení se mnohokráte opakuje
"Beránek, jenž byl zabit"! Toto mnohonásobné volání Nejstarších
před trůnem Božím nezní jako jásání nad smířením, ale jako
obžaloba, ukazující na zločin. Toto je přece pochopitelnější
a jasnější, než podivuhodný výklad, zatěžující beze všeho
Božství lidskými hříchy. Nesmíme pochybovat o dokonalosti
Božích zákonů, tedy musíme uznat a tím brát v úvahu dokonalost
Boha samotného, dokonalost, nepřipouštějící odchylku ve spravedlnosti
ani vůči jinému, ani na sobě samé!
Zjevení (7.14:"..vyprali svá roucha a vybílili
je krví Beránkovou") přece jasně mluví o tom, že každý z nich
sám svým přijmutím Slova, kvůli kterému byl nakonec Ježíš
zabit (byla prolita jeho krev), nastoupili správnou cestu,
na které jako jediné mohou dojít očištění svých těl od následků
svých hříchů, cestu poznamenanou krví toho, jenž ji přinášel.
Oni sami to učinili! Nic zde nemluví pro smíření Boha s lidstvem
nebo pro obtížení vinou nebo převzetí viny lidí.
Ten, kdo nechce chápat správně toto vše
tak jasně řečené a každému logickému uvažování blízké, tomu
přirozeně není pomoci. Takoví lidé jsou příliš pohodlní, než
aby se vzchopili. Musí si tím přivodit konec, protože nemohou
postupovat v poznání vzhůru, ke Světlu. Je mnoho badatelů
v Bibli, ale velmi málo jejích znalců.
Nechá-li člověk toto v sobě, ve svém nitru
ožít, spatří konečně všechno jasněji, bez mezer (překlenovaných
vírou v nevyzpytatelnost atd.). Potom se mu objasní i pravděpodobné
důsledky do budoucnosti, bez jakékoliv mystiky, tajnůstkářství
a různých namáhavých výpočtů.