Jidáš - jiný pohled
Ing. Vladimír Cvrk

Blíží se doba velikonoc, a jako vždy touto dobou začnou se ve všech možných médiích opakovat (v různých stupních a úrovních myšlení) úvahy o významu těchto nejvýznamnějších křesťanských svátků.

Jednou z význačných postav těchto událostí byl jeden z Kristových učedníků – Jidáš Iškariotský.

Všichni v křesťanském světě ho považují za nejstrašnější a nejvíce zavrženíhodnou osobu, která si zasloužila, aby byla odsouzena navěky hořet v pekelném ohni. Takto Jidáše vykreslují všichni nábožensky smýšlející lidé. A i většina nevěřících pozná synonym „Jidáš“ nebo „30 stříbrných“jako synonym podlé zrady. Je to proto, že se většina lidí soustřeďuje jen na tu část příběhu v Envangelích,která se týká jeho zrady, zaprodání a sebevraždy. Nikdo nevzal v úvahu, že se kál, cítil výčitky svědomí a vrátil 30 stříbrňáků nejvyššímu knězi a starším, kteří mu zaplatili, hodil je doprostřed chrámu a potom se oběsil.
A přece mají všechny tyto události hlubší význam a souvztažnosti.

Tak především Ježíš Kristus, jako inkarnace Nejvyššího musel dávno předtím, než se vůbec s fyzickým Jidášem setkal vědět a mít předem naplánované, jak jeho mise na naší planetě bude ukončena. A k tomu potřeboval i protihráče – někdo musel souhlasit s tím, že bude hrát roli toho, kdo Pána Ježíše Krista zradí. A Jidáš nejen souhlasil nejen s tím, že zradí, ale že i ponese všechny důsledky, výsledky a následky takové zrady. Posloužilo to jistému velmi závažnému duchovnímu úkolu a důvodu. Pokud by byl takový, jak ho vykreslují všechny církve a náboženské sekty, nebyl by nikdy schopen pocítit výčitky svědomí za to, co udělal. V našem lidském životě se takový stav a taková tendence -  neschopnost pocítit výčitky svědomí – projevuje v životě antisociálních nebo psychopatických osobností:páchají své ohavné a hnusné skutky bez jakéhokoliv pocitu výčitek svědomí či pocitu viny.

Nedávno jsem četl zprávu, že v Anglii musela být zablokovaná část stránek Facebooku, protože vězni odsouzení za vraždy se prostřednictvím této sítě vysmívali pozůstalým po svých obětech!

Podívejme se na některé z duchovních souvztažností toho, co Jidáš zobrazoval a jak se choval.

Jak víme, nosíval zvláštní krabici, do které ochotní jedinci házeli peníze. Takže Jidáš měl na starosti takříkajíc materiálně-technické zabezpečení celé skupiny Ježíše a jeho učedníků, nákup jídla, oblečení a všech ostatních nutných věcí.
Peníze symbolizují princip negativního/záporného stavu a jeho falešnou duchovnost. Jestliže vložíme všechny své naděje a snahy do peněz a učiníme je cílem svého života, ztratíme jakýkoliv smysl toho, v čem spočívá pravý život. V tom případě se stáváme negativními bytostmi a náš život bude ovládán zlem a nepravdami.

Takže Jidáš měl na starosti peníze, tím reprezentoval a ilustroval svým příkladem a i životem faktor důsledku zaobírání se takovými neduchovními věcmi.

Jen co máte peníze, a ty peníze se stanou vládnoucím faktorem vašeho života, nastolíte stav závislosti a propadnutí penězům a to vás uvádí do stavu neodolatelné touhy mít více a více peněz.

V okamžiku, kdy se stanete otrokem svých vlastních žádostí, uděláte cokoliv, abyste je uspokojili, dokonce do té míry, že zradíte nebo zaprodáte tak říkajíc svou vlastní matku a otce. Tento faktor je pěkně znázorněn těmi, kdo propadli alkoholu, drogám, gamblerství, atd., jsou schopni spáchat jakýkoliv zločin, jen aby uspokojili svůj návyk.

V tomto ohledu je Jidáš první příklad jedince, který na svém vlastním životě souhlasil se zobrazením a demonstrováním těchto duchovních faktorů a vytvořením živého příkladu všech těch důsledků, výsledků a následků takového chování.