O povaze homeopatie
Steven Cartwright

Minulý rok mi Společnost Winstona Churchilla poskytla prostředky na studijní pobyt v amazonském dešťovém pralese, a tak jsem strávil nějakou dobu s indiánským kmenem Shipibo blízko řeky Ucayali ve východní části Peru. Mým cílem bylo seznámit se s jejich způsoby léčení, které jsou v zásadě šamanské. Když se můj pobyt v této oblasti chýlil ke konci a přesouval jsem se na sever do Ekvádoru, kde jsem chtěl podobným způsobem studovat indiánský kmen Shurahů, měl jsem dopravní nehodu, při níž jsem si vážně zlomil nohu. Vinou tohoto zranění jsem se musel vrátit do Anglie, kde jsem podstoupil operaci a pak dva týdny ležel v nemocnici v Oxfordu. Během této doby jsem měl spoustu času a mohl jsem přemýšlet o tom, co se vlastně přihodilo a co jsem prožil v Peru. 

Setkal jsem se s tradičními léčiteli, kteří nemocným zpívají, rozmlouvají s duchy a velmi dobře znají lesní rostliny a živočichy. Jsou to hluboce duchovně založení lidé, kteří věří, že vše, co se kolem nás děje, má svůj význam, a že je všechno posvátné, země, nebe, řeky. Poté jsem se během osmačtyřiceti hodin ocitl v nemocnici vybavené nejmodernější technikou, kde chodí lékaři v bílých pláštích, všude je plno různých přístrojů a v celkové atmosféře není po duchovnu ani stopy. Radost, barevnost a vitalitu lidí z kmene Shipibo jako mávnutím proutku vystřídalo chladné a sterilní prostředí britského lékařského zařízení. Byl to tak nápadný a nepochopitelný kontrast, že jsem během pooperačního pobytu v nemocnici musel neustále přemýšlet o rozdílech mezi šamanským léčením, homeopatií a školskou medicínou. Tehdy jsem dospěl k následujícím otázkám:. V čem spočívá základní rozdíl mezi homeopatií a školskou medicínou? Co je vlastně homeopatie? Léčím homeopaticky osm let, ale co vlastně při tomto léčení ve skutečnosti dělám? 

Vybavil jsem si, co mi řekl ředitel Společnosti Winstona Churchilla na recepci po schválení mého pobytu v Peru. Řekl mi, že jim žádný z homeopatů, kterých se ptali, nedokázal náležitě vysvětlit, v čem spočívá podstata homeopatie. Jako homeopat jsem asi měl být překvapen, ale ve skutečnosti mě to příliš neudivilo, protože ani mně nikdo podstatu homeopatie uspokojivě nevysvětlil. Taková situace mě neuspokojovala. Vědomí, že homeopatie funguje, nestačí, protože člověka v některých okamžicích přepadají pochybosti, zda se víra rodí z pochopení. Čím hlubšího pochopení člověk dosáhne, tím oddaněji homeopatii věří a pružněji a s větším porozuměním vybírá léky. Podstata homeopatie je skutečně velice hluboká a závažná otázka, kterou si nepochybně musíme soustavně klást, pokud nemáme vyděsit ty, kdo se v homeopatii nevyznají. 
Za nějakou dobu mi začaly hlavou probleskovat zlomky odpovědí na tuto otázku, až jsem jednoho dne základní rozdíl mezi homeopatií a školskou medicínou pochopil úplně. 

Již před výpravou do Peru jsem asi čtyři roky sledoval léčebné postupy šamanů a také jsem se jich sám účastnil. Do Peru jsem se pak vydal proto, že jsem intuitivně věděl, že šamanské léčení a homeopatie spolu do velké míry souvisejí. Pak jsem náhle pochopil, že šaman a homeopat mají v podstatě mnoho společného: jejich oblečení a techniky se sice liší, ale oba dva hledají smysl, význam nemoci, kdežto klasický lékař se zabývá jejím mechanismem. 
Význam a mechanismus, duch a hmota. V tom spočívá celý rozdíl. Od té doby mi začalo všechno do sebe zapadat. 

Procházel jsem si deníky, které jsem si psal v Peru (zaznamenával jsem si vyléčené případy, jichž jsem byl svědkem, rozhovory se šamany, podivné události) a při tom mě zaujal rozhovor s Donem Mateo, šamanen kmene Shipibo, který žije v malé vesničce na břehu jezera Yarinacocha, kde jsem tehdy bydlel i já. S pomocí tlumočníka mi sdělil, co se odehrává, když za ním přijde nemocný člověk. Během první návštěvy pozoruje, naslouchá a snaží se dané osobě alespoň zčásti porozumět, někdy se mu hned napoprvé podaří případ pochopit úplně. Po první návštěvě někdy pacient odejde vyléčený, někdy se mu alespoň uleví. K šamanovi se pak vrátí podruhé, potřetí, někdy dokonce i počtvrté. A při jedné z těchto návštěv, může se to stát i během té první, šaman najednou zjistí, že pochopil, že ví, co je s danou osobou v nepořádku. Šaman sám to nazývá tak, že mu duchové ukázali pravdu. A právě ve chvíli, kdy šaman všemu porozumí, probíhá léčení. Zpěv a rostlinné odvary, které jsou součástí léčebného postupu, nemocnému pomáhají, ale dokud šaman "nepochopí", nikdy nedojde k uzdravení. 
Podobnost tohoto přístupu s homeopatií není možné přehlédnout. Pacient může k homeopatovi přijít několikrát, ale vyléčit se může jen pokud homeopat pochopí povahu nemoci, pokud pacientovi porozumí. 
Absolutně rozhodující je moment poznání a pochopení. Pokud homeopat danou situaci nepochopí, pokud nepronikne k podstatě problému, je velice nepravděpodobné, že by pacienta vyléčil. O co se však vlastně jedná, co člověk v takové chvíli pozná, čemu porozumí? Jde o význam nemoci. Pro šamana i homeopata je stěžejní význam. Oba se ptají: "Proč?" 
Šamanovi pomáhají "poznat" duchové. Homeopat má k dispozici pouze symptomy. A intuici. 

Jako patrně mnoho studentů homeopatie (a asi i nejeden praktikující homeopat) jsem i já hloubal nad slovem "totalita". Co je vlastně "totalita symptomů"? Ta nepostižitelná totalita, s níž se musí příslušný lék shodovat! Teď je mi vše jasné. Totalita případu je jeho význam. Holistický přístup je zaměřený na význam - a pokud odhalíte význam nemoci, dokážete ji vyléčit. Jako homeopat vím, že mám hledat co nejpodobnější lék. Ale čemu má být nejpodobnější? Symptomům? Ne. Významu? Ano. Uvědomil jsem si, že v homeopatii vůbec nejde o to najít lék, který odpovídá symptomům či obrazu léku. Musí odpovídat významu. Symptomy nás jenom na tento význam navádějí. Podstatou homeopatie je najít lék, který vyvolává nemoc, jejíž význam je shodný s významem nemoci daného pacienta. 
Kolikrát se už vyřešil případ podáním léku, který v žádné materii medice ani repertoriu ve spojitosti s příslušnými potížemi vůbec není uveden? 
Symptomy samy o sobě nejsou důležité. Mají význam jen tehdy, když se z nich dá vyčíst celkový význam. Lék je třeba vybrat podle celkového významu, a ne jen podle symptomů. Pokud je možné význam pochopit přímo (tím se budeme zabývat později), hrají symptomy při výběru léku ve skutečnosti jen podružnou roli nebo na nich nezáleží vůbec. 
Na tomto místě bych rád uvedl výstižnou definici, která vymezuje pojem homeopatie bez matoucích a zbytečných výrazů jako "symptom" nebo "obraz léku", na nichž jsou ostatní vysvětlení homeopatie postavena. 
"Jakoukoli nemoc bez ohledu na to, jakým způsobem vznikla, je možno vyléčit podáním látky, na jejímž zdroji ani způsobu přípravy nezáleží, která podle všeobecné zkušenosti vyvolává stav podobný nemoci, kterou pozorujeme u pacienta." 
Úplně každý stav má svůj význam a z tohoto významu i pramení. Najít látku, která odpovídá určitému stavu znamená najít to, co vystihuje příslušný význam. Každý jednotlivý stav se však může projevovat celou řadou různých symptomů, z nichž některé jsou zcela běžné i u jiných nemocí. Takže pokud se pokoušíme najít substanci, která odpovídá symptomům, často nevystihneme celkový stav (význam), a tudíž se nám nepodaří případ vyléčit. V zen buddhismu se praví, že "někoho učit je jako ukazovat na Měsíc. Ten, kdo se táže, se nesmí dívat na prst, ale na Měsíc." Stejně je tomu se symptomy. Dívejte se, jakým směrem ukazují, ne na ně samotné. 
Při provingu se objevuje mnoho symptomů, ale účelem ve skutečnosti není shromažďovat symptomy jako takové, protože ty mají jen obrátit naši pozornost na význam nemoci vyvolané lékem. Při provingu bychom měli postupně zjistit, jak se člověk ve stavu vyvolaném lékem cítí. Když pochopíme podstatu léku, dokážeme jej používat pružně a rozumně, ale pokud pro nás nějaký lék představuje jenom soubor symptomů, dokážeme jej přinejlepším předepsat mechanicky a tudíž často chybně. 
Když jsem pochopil, že ústřední místo v homeopatii má význam, začal jsem se zabývat tím, jak ve skutečnosti probíhá proces léčení, a o tom bych se teď rád zmínil. 
Z toho, co mi řekl šaman kmene Shipibo Don Mateo, bylo zcela zřejmé, že v jeho případě má léčebné účinky samotný akt "poznání". 
Hahnemann v Organonu uvádí, že podobné nemoci na sebe navzájem působí léčivě, a také poukazuje na skutečnost, že určité situace či procesy mohou mít léčivé účinky bez ohledu na to, zda vznikly náhodně či záměrně, pokud tyto situace či procesy vyvolávají stav nemoci podobný stavu pacienta. A léčivě působí samozřejmě také lék označovaný jako "similimum". Jak spolu mohou tyto čtyři léčebné postupy souviset? Domnívám se, že takto: 
Člověk se cítí nemocný, přestože ve skutečnosti v nemoci vlastně jen uvázne. Nedokáže to pochopit, nerozumí situaci, a tak je nemocný dál. Nemoc je vyvolána a udržována svým významem a účelem. Toto "zakletí" se dá překonat jen tak, že člověk pochopí význam nemoci. 
Šaman pochopí význam nemoci, předá toto poznání pacientovi, ten je vědomě či nevědomky vstřebá a vyléčí se. Jako homeopat mám tu zkušenost, že moment pochopení, pokud se podaří k němu dospět, má úžasné kouzlo, pacient a homeopat společně k něčemu dospějí, odhalí důležitý poznatek. To je určitým způsobem posvátné a lidským působením neovlivnitelné. 
Podáme-li pacientovi similimum, vystoupí náhle význam jeho nemoci do popředí. Člověk svou nemoc pochopí na velmi hluboké úrovni, často ani není schopen vyjádřit to slovy. Její význam vyplývá na povrch ve snech, pocitech a symbolicky také v příznacích, u kterých došlo ke zhoršení. A tím se nemoc vyléčí. 
Další možnost je, že se pacient buďto náhodou, nebo v rámci záměru lékaře střetne se situací, která má stejný význam jako jeho nemoc. Zase svou nemoc na velmi hluboké úrovni pochopí a následně se vyléčí. Nemocná osoba se také může střetnout s jinou nemocí, která má stejný význam jako jeho vlastní nemoc. Tím se význam zvýrazní, člověk "pochopí" a uzdraví se. 
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že význam slova "pochopit" je v tomto kontextu poněkud širší, jeho obsahem je i cítit, vnímat, vědět. Tento prožitek se většinou těžko vyjádřuje slovy, obvykle se dá vystihnout jedině prostřednictvím symbolů a představ. "Pochopení" není záležitostí rozumu a nedá se k němu dopracovat cestou logického myšlení, je to něco jako požehnání. Existují techniky a postupy, které pomáhají "pochopit", ale v podstatě je člověku prostě najednou všechno jasné. Šaman pochopí význam nemoci přímo z pocitů a představ, které mu v jistém změněném stavu vědomí předkládají duchové. Já šaman nejsem, a tak požívám určité systémy symbolů (o nichž se zmíním později), které mi pomáhají význam vytušit. Při tom se automaticky mění stav mého vědomí, přecházím do alfa stavu, kdy je člověk otevřený a snadno přijímá. V normálním (beta) stavu je mysl příliš aktivní a pracuje analyticky a logicky a podle mého názoru v takovém stavu člověk není schopen význam odhalit. 

Během svého nuceného pobytu v nemocnici jsem se neustále vracel k ústřednímu rozdílu mezi významem a mechanismem. Význam jsem již rozebral, ale co mechanismus? Jak je možné z pohledu homeopatie vyložit školskou medicínu, jejíž přístup je veskrze mechanistický? Může nám být nějakým způsobem prospěšná? 
Má nemoc jako taková také mechanistickou stránku? Pokud je podstatou nemoci význam, pak význam proniká a prostupuje celou bytostí, stejně jako duch. Jak homeopatie, tak praktiky šamanů léčí nemoc ducha (význam). Oba tyto přístupy patří mezi léčebné metody zaměřené na oblast ducha. Ale co pak školská medicína se svým mechanistickým přístupem? Ta nahlíží na tělo výhradně z jednoho pohledu - jako na stroj, kde probíhají biochemické a fyziologické procesy a rozvíjí se patologie. Školská medicína klade otázku "jak?" a ne "proč?". Otázky, které se ptají "proč?", totiž spadají do oblasti významu a ducha. Školská medicína existenci ducha nepřipouští, a tím pádem neuznává kategorii významu ani důležitost individuality. 
Měli bychom tedy mechanistický přístup zcela zavrhnout? Domnívám se, že ne. Mechanismus je důležitý. Funkce těla se řídí určitými pravidly a zákonitostmi. Duch sice prostupuje celým tělem a působí na ně (nejdříve onemocní duch a pak teprve tělo), ale tělo má i své vlastní mechanismy. Pokud působíme na nějaký orgán či tkáň, tento orgán reaguje předpokládanými patologickými projevy. To je podstata lidského těla jako biologického druhu v protikladu k jednotlivci. Takže při jakékoli nemoci má každý svou individuální stránku, tedy nemoc ducha spjatou s významem nemoci, a na druhé straně také tělo, které jako biologický druh reaguje do velké míry předpokládaným mechanistickým způsobem podle toho, o jaký vliv se jedná, např. zranění, infekce, toxiny atd. 

Jinými slovy při jakékoli nemoci vystupují na povrch jednak symptomy nemoci ducha (zvláštní, charakteristické, specifické symptomy, které sdělují jistý význam) a za druhé symtomy vzniklé v důsledku působení nemoci ducha na tělo (běžné, obecné, obvyklé symptomy, které mají velkou cenu pro školskou diagnostiku, ale pro homeopata jsou naprosto bezcenné). Závažnost těchto běžných symptomů závisí na tom, jak hluboké je onemocnění ducha a jak dlouho trvá, zda se jedná o akutní či chronickou nemoc. 

Běžné symptomy souvisejí s funkčními problémy nebo s degenerativními změnami tkání a v důsledku těchto změn i vznikají. 
Pokud se podaří ducha vyléčit ve stadiu, kdy se objevily jenom funkční poruchy, problémy a s nimi spojené symtomy zmizí spontánně přirozenou cestou podle principu homeostázy (tj. pokud je člověk zdravý, všechny procesy v těle jsou v rovnováze, po odstranění rušivého vlivu se opět do rovnovážného stavu vrátí). Pokud však rušivé vlivy působily na tělo takovým způsobem, že došlo k degenerativním změnám tkání, tak tělo po vyléčení ducha nedokáže spontánně a přirozeně vyřešit své problémy. Předpokládám, že tomu tak je proto, že určité tělesné rovnováhy se dostaly za bod spontánní reverzibility. V situacích, kdy je nutno působit přímo na změněné tkáně a orgány, potřebují pacienti specifické léky, orgánové léky, matečné tinktury a sarkody. 

Homeopatie a školská medicína jsou paradoxním způsobem komplementární. Duch a tělo, význam a mechanismus. Problém spočívá v tom, že je třeba rozlišovat symptomy týkající se významu (ducha) a symptomy, které souvisejí s mechanismem (tělo). Školští lékaři tyto typy symptomů nerozlišují a ani je rozlišovat nemohou, neboť léčí veškeré symptomy tak, jako by byly vznikly v souvislosti s mechanismem. Homeopat však tyto rozdíly rozpoznat dokáže, a proto má daleko lepší předpoklady k tomu, aby nemoc léčil rozumně, pružně a účinně. Tedy ještě jednou: v důsledku nemoci ducha se v oblasti mysli i těla objevují charakteristické a zvláštní symptomy, které mají určitý význam. Nemoc těla, přestože pramení z nemoci ducha, se projevuje na mysli i na těle běžnými symptomy, které žádný význam nemají. Je-li nemocný duch, je také potřeba duch léčit, a to je možné například v homeopatii. Nemoc těla, pokud se nevyřeší spontánně a přirozeně po vyléčení ducha, vyžaduje tělesné léky - matečné tinktury, orgánové léky atd. 
Jako homeopat jsem se vždycky snažil najít lék, který působí na nemoc ducha - lék, který je spjatý s příslušným významem a tudíž vystihuje totalitu symptomů, jenom jsem to donedávna nedokázal takto formulovat. Díky tomu, že jsem tuto oblast pochopil, nyní cítím, že jsem schopen s jistotou rozlišit, kdy je potřeba, aby lék působil jen na určitý problém, který je nepochybně produktem mechanismu, a ne ducha. 

Stále se cítím být klasickým homeopatem, ale nyní chápu, že v případě potřeby je vhodné použít i orgánové léky, sarkody, doplňky výživy, rostlinné tinktury atd. V první řadě se vždycky ptám "Proč?", "Jaký má tato nemoc význam?" a poté, co tuto oblast vyřeším, se někdy zabývám i mechanismem. 
Význam je opravdu ze všeho nejdůležitější. Pokud nepochopíme význam, nemůžeme nikoho vyléčit. Pokud nevyřešíme význam předem, nemůžeme účinně působit ani na mechanismus. 
Ale jak dokáže člověk "pochopit" podstatu? Jak se dá odhalit význam nemoci? Racionálním uvažováním se dá propracovat jenom k mechanismu, ale k významu nikoli. Význam člověk buďto "pochopí" nebo ne. Intuicí je možné vycítit význam přímo a existují i metody, které nám mohou pomoci "pochopit", ale k významu nikdy nemůžeme dospět racionální cestou. Význam se projevuje schematicky prostřednictvím představ a symbolů, a pokud jej chceme odhalit, musíme do těchto "jazyků" proniknout. Každý význam se například projevuje v rámci určité struktury a někdy se podaří význam případu pochopit, když se zaměříme na strukturu daného případu - na generálie, mentální dispozice, opakované typy potíží, vlastnosti. Jindy nás na význam případu navedou symboly a představy - sny, prvky, nálady, barvy, tvary, čísla. Nebylo by však skvělé, kdybychom dokázali význam odhalit přímo? Šamanovi se ve změněném stavu vědomí zjevují představy, které přímo vypovídají o významu nemoci. Ti z nás, jimž je přístup šamanů příliš vzdálený, mají jinou možnost. Kromě všech výše uvedených metod existuje ještě jeden výborný a všestranně použitelný systém symbolů, který nám dokonce ještě před rozhovorem umožní získat o pacientovi a podstatě jeho bytí včetně dědičných vztahů spoustu informací a tím nám neocenitelným způsobem pomůže při zjišťování významu nemoci. Tímto systémem symbolů je astrologie. Astrologie nám umožní obejít projevy a dostat se k hladině významu přímo, což je podle mého názoru velice cenné. 

Horoskop podrobně popisuje vše, co se pacienta týká, je to v podstatě mapa jeho bytosti, jeho ducha. V rámci tohoto pojednání nemám dost prostoru, abych vysvětlil, jak používám astrologii v praxi. Alespoň však tuto myšlenku nastíním. Rovnováha energií planet (archetypálních sil) popsaných v horoskopu určitého člověka nepochybně odpovídá jeho "konstitučnímu" léku. A existuje ještě jedna praktická a dobře použitelná souvislost. Z horoskopu pacienta je také možné vyčíst, jaká má miasmata. Díky tomu, že astrologie proniká k významu přímo a význam předchází projevu, se také dá zjistit, v jakém směru je člověk náchylný, jinými slovy jaké nemoci jsou u něho pravděpodobné či možné. Horoskop popisuje význam přímo, obchází symptomy a tudíž se i vyhýbá složité situaci, která vzniká při výběru symptomů pro repertorizaci. Já nyní již jen zřídkakdy případ repertorizuji. Poslouchám, co pacient říká, zaznamenávám si symptomy, to vše vztáhnu k horoskopu pacienta a vyberu lék, který odráží rovnováhu energií planet (archetypálních sil) v horoskopu popsaných. Jinak řečeno vyberu lék, který má stejný význam jako horoskop. Uvědomuji si, že při tomto způsobu práce je třeba celý případ do hloubky prozkoumat a rozebrat a doufám, že o tom pojednám v příštím článku. Zde jsem chtěl jen poukázat na to, že je možné význam vyčíst přímo a že se tím otevírají mimořádné úžasné možnosti léčení. Nepochybně existují i jiné systémy intuitivních předpovědí, které se dají v homeopatii využít. V současné době se právě touto oblastí zabývám. Jsem však přesvědčen, že k tomu, abychom někoho vyléčili, je třeba situaci pochopit a pochopení zase vyžaduje otevřenou a vnímavou mysl, a proto stačí s otevřenou myslí vnímat vše, co je dostupné. 


Steven Cartwright, Ph.D., R.S.Hom, praktikuje v Oxfordu 


Přeložila Ing. T. Chudáčková . Převzato z časopisu Classical Homeopathy.
(Ve spolupráci s www.symbinatur.com)