Regresní terapie vychází z předpokladu, že věci, které se staly v minulosti, ovlivňují přítomnost. Minulost při regresní terapii není ničím omezena. Odborníci, zabývající se regresní terapií, mají mnoho rozličných klientů, mezi nimi i takové, kteří jsou zarytí ateisté a nevěří na minulé životy, nejsou nábožensky orientovaní a nevyznávají filozofie, které se touto problematikou zabývají – mnohdy o nich ani netuší. Přesto u nich regresní terapie funguje.
Podstatou regresní terapie není dostat se do minulých životů, ale prostě jít do minulosti, která může být poměrně nedávná, ale na druhé straně může zahrnovat i prenatální období nebo rané dětství anebo minulé životy – důležité je dostat se do období, kdy se odehrála nějaká traumata. Mohou to být i minulé životy. Přísně vědecky vzato – nikdo neví, jestli minulé životy existují, ale regresní terapie s nimi může pracovat. Pravděpodobně to nejsou minulé životy tak, jak je chápe hinduismus nebo jiné východní filozofie a náboženství, ale něco takového existuje. Klient se při regresní terapii dostává do svého podvědomí, ale je-li to minulý život, prožitý reálně tak, jak život prožíváme v současnosti, to není známo. Důležité je, že to má terapeutický efekt. Vše, co si vybavíme při regresní terapii je důležité a už samo o sobě má léčebný účinek. Regresní terapie je založená na znovuprožívání traumatické situace nebo problému. Znovuprožití znamená uvolnění tohoto traumatu. Také v reálném životě častokrát prožíváme opakovaně tytéž situace, cítíme, že přitahujeme stejný typ lidí, partnerů, děláme stále dokola stejné chyby. Často přitahujeme podvědomě to, čeho se bojíme jen proto, abychom to prožili znovu. Zdá se to šílené? Je to pravda. Regresní terapie tyto procesy urychluje, prožíváme je v mnohem rychlejším tempu, než v běžném životě a tak je možné jít cíleně do problému, který potřebujeme řešit. Nepotřebujeme dvacet let prožívat stejný strach, můžeme si to „odžít“ v regresní terapii za pár minut. Jedná se o kauzální metodu, to znamená, že hledáme příčinu problémů. Často se ukáže, že i příčina má svou další příčinu. Informace o příčinách problémů jsou tím, co nám pomůže jej pochopit, rozšiřují naše povědomí a pomáhají problém uzavřít. Regresní terapie nám může dát i odpověď na otázku, se kterou se někteří z nás potýkají – jaký je smysl našeho života, proč jsme vlastně tady?
Z medicínského hlediska je paměť uložená v mozku člověka. Jak potom ale vysvětlit paměť, která vede do minulosti před naším narozením, kde sídlí skupinová paměť lidí, kteří žijí anebo žili v minulosti spolu, kde se berou zkušenosti, se kterými se narodíme, které máme, aniž bychom je získali za současného života?
Neexistuje vědecký důkaz putování do minulých životů. Podstatné ale je, že regresní terapie funguje. Jsou případy, kdy lidé neomylně poznají místo, na kterém v tomto životě nikdy nebyli, prožívají opakovaně situace, které důvěrně znají a přitom je v tomto životě neprožili. Často při regresní terapii se stává, že lidi, které běžně potkáváme, se objevovali i v minulých životech. Můžeme se na to podívat z hlediska archetypu, symboliky anebo otázky podvědomí - přitahujeme ty lidi, se kterými potřebujeme něco zažít. Většinou jsou to lidé, kteří s námi nějakým způsobem souzní, mají s námi něco společné, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu. Ten pocit známe všichni – poznáme nového člověka a máme pocit, jako bychom jej znali už velmi dávno, prožíváme déjá vu.
Dokonce existují klienti regresní terapie, kteří si vzpomněli, že jejich otec není jejich biologickým otcem, aniž by o tom měli dříve jakékoli povědomí.
Regresní terapie ukazuje, že tělo není nositelem naší podstaty, ale že existuje něco, co bývá nejčastěji pojmenováno duší. Duše potřebuje komunikovat s tělem, řídit jej a k tomu jí slouží psychika.
Připustíme-li, že existuje reinkarnace, musí si duše vždy vytvořit psychiku pro tělo, aby mohla existovat v daném prostředí a životě. Psychika se vytváří už během prenatálního období, porodu, mají na ni vliv jak rané dětství, rodiče, tak problémy, přicházející s věkem jak v tomto, tak minulých životech.
Regresní terapeut nedává odpovědi na otázky klienta, tyto odpovědi klient hledá sám v sobě, ve své paměti.