Přirozené zakotvení člověka a příbytku v krajině
Ing. Mojmír Mišun

Propojení člověka s okolím – přírodním vědomím – je nezbytné, aby se vyváženě a zdravě vyvíjel. Energie, která z tohoto propojení přichází, pomáhá harmonickému rozvoji naší tělesnosti, emocí a rozumu. Pak je jednoduché vnímat živý vztah a zakořenění v místě svého příbytku. Jakmile se to podaří, zcela přirozeně se objeví i pokora, vděčnost, respekt, láska a ochrana, kterou obdržíme. Pokud by se lidstvo od těchto života-důležitých kvalit vzdálilo, započne jeho zkušenost ztráty sebe sama.

Krajina má své přirozené vyzařování. Co je známá historie osídlení krajiny člověkem, je zřejmý záměrný výběr míst k osídlení. Pravěké období dokládá, že v okamžiku schopnosti vybudovat si bezpečný přístřešek se střechou a obvodovými zdmi, byl nejčastěji v oblibě vyvýšený prostor.

Přestože se přihlíželo k blízkosti vody, jsou velmi častá hradiště na kopcích či plošině vyvýšených míst. Zmiňuje se výhoda strategická – možnost se lépe bránit a mít bezpečný výhled do krajiny. Součástí hradiště o vícero obydlí byl jak obranný val, tak i vyvýšená akropole, často nejlépe opevněná,

Při putování na tyto místa citlivější lidé cítí zpravidla intenzivní emoce a někdy i vidí obrazy minulých událostí. Je potřeba říci, že po zkušenostech se člověku popř. skupině otevírá přístup k té historické vrstvě (paměti) místa, kterou mají vědomě vnímat, procítit, poznat, přijmout k vědomé integraci i té části své bytosti, která byla doposud ukryta na podvědomé úrovni. To, že je umožněn vnímat jen určitý výsek historie k citovému, tělesnému nebo obraznému poznávání, má to především význam pro nás samotné.

Lépe poznat část sebe a též i místo, které v tento okamžik rezonuje souhlasně se svými návštěvníky. Pokud se na takovém místě umíme pohybovat – přivítání s místními strážci a ochránci místa – pak se opravdu vše děje pro co největší prospěch jak návštěvníků, tak i místa. Může se více aktivovat ve své původní funkci, harmonizovat se či dokonce se i očistit.

Vrátíme-li se k původní lince - výběru míst k pravěkému osídlení, pak kromě vyvýšeného aspektu v krajině měla tato místa i své původní a silné pozitivní vyzařování. Jedná se o místo, kde je zřetelná určitá kvalita vyzařování energie vědomí matky Země, a nebo jde o místo napojení Země na vesmírnou energii.

Silným energetickým místem byly vždy akropole, určená pro náboženské obřady. Můžeme odhadovat, a zkušenosti středověké geomantii by to podpořily, že i v této vzdálené době šlo k vědomé úpravě silového místa ve prospěch zakládaného hradiště. Šlo nejen o propojení akropole samotné na místní silový energetický zdroj, jak také o ochranné energetické vymezení obvodů dalších budov a celého hradiště, kde se měla energie místa koncentrovat, posilovat, harmonizovat a komunikovat navzájem mezi všemi propojenými místy.

Schopnost napojení na vědomí krajiny je základem pro lidskou schopnost lépe porozumět sobě – tedy postavení člověka v přírodě a jeho vztahu k okolí. Přirozené vnímání a cítění jednotlivých přírodních sil umožňuje přirozenější soulad s křehkým ekosystémem Země.

Kvalita vyzařování krajiny souvisí s úrovní vědomí lidí v ní žijících a jejich schopností s krajinou komunikovat.

Člověk si může vybrat cestu rozumu a studeného technické pokroku, nebo vědomého vnímání a cítění krajiny. A pak podle toho, jaké schopnosti si rozvinul, pokračuje jeho vývoj. V současné době dochází k zavádění takových technologií a způsobů bydlení, které mají jednostranné hrubé vibrace rozumu a jemnější vibrace pozitivních emocí zcela chybí.

Schopnost rozumět krajině, a i své přítomnosti na zvoleném místě, souvisí s možností vnímat celý rozsah lidských emocí.

Ptáme-li se, které postupy při stavbě lidského příbytku jsou plně v souladu v místem, jeho přírodním vědomím, pak pouze ty, které umožňují procítit kvalitu přírodního místa, způsob výběru pozemku, postupu projektování, způsob stavby a její zabydlení.

Intenzita pozitivních energií v domově je z podstatné části určována naším vztahem (zejména prožívanými emocemi) ke krajině, přírodě, silovým místům a jejich strážcům.

Na jedné straně může vzniknout dům, skrze jeho stavbu se energie přírodního místa přinejmenším zachová a nebo ještě lépe – posílí a prohloubí. Pak jeho obyvatelé ví o tom, že místo cítí celým tělem, tj. pozitivní, harmonizující a podporující energii.

Případně celý projekt bydlení může dopadnout i jinak, kdy se zahájením stavebních prací přeruší všechny přírodní harmonizující procesy, přírodní bytosti opustí pozemek. A sníží se vibrace pozemku tak hluboce, že místo se stane zcela bez přítomnosti vědomí přírody. Tím i jeho obyvatelé ztratí kontakt s léčivou a harmonizující energií matky Země.

Náprava je možná vždy, jen to už je další a úplně nové téma na další povídání.