Jste zde

Co je to nevěra II.
Iva Hédlová

MIMOMANŽELSKÝ VZTAH
Zpravidla dlouhodobý eroticko-sexuální vztah se silnou emoční vazbou. Dříve či později si alespoň jeden z partnerů začne připouštět možnost budoucího společného soužití. Často nejen připouštět, ale i konat. Vysoké riziko vyzrazení!

VIRTUÁLNÍ NEVĚRA
Nejčastěji spojená s využíváním internetu a jeho seznamovacích služeb, popřípadě „ chatování „. Co na tom, že tím druhým může být ve skutečnosti někdo, koho bychom se při setkání nedotkli ani prutem na ryby? Co na tom, že hledáme něžnou blondýnku s mohutně se dmoucí hrudí a ve skutečnosti komunikujeme s vyzáblým staříkem? Když ty emaily jsou tak plné citu!...Leckterá Roxana by se nakonec spokojila s nosatým Cyranem, nikde však nemá záruku, že její virtuální Cyrano nenosí sukně a drdol. Virtuální nevěra může mít stejně destruktivní důsledky jako nevěra reálná. Absence osobního kontaktu navíc zmenšuje prostor pro případné zklamání a naopak velice rozšiřuje prostor pro lákavé fantazie.
Kasuistika:
Do jisté míry tragikomickým příkladem virtuální nevěry může být příběh pětatřicetileté Eriky, jinak celkem ctnostné vdané matky dvou pomalu odrůstajících dětí. Vystudovala herectví na konzervatoři, než se jí podařilo získat první angažmá, tak otěhotněla. Před třemi lety ji potkalo životní štěstí – začala paralelně dabovat hlavní hrdinky dvou téměř nekonečných romantických telenovel. Stanislavský by z ní měl nepochybně radost, méně tak už manžel. Herec přece musí svoji roli žít! Erika žila oběma zároveň. Měly jednoho společného jmenovatele – velkou lásku a uhrančivě přitažlivé partnery. Kam že se na ně ten její chudák manžel hrabal.! Chování Eriky nabylo záhy všech znaků chování ženy prožívající reálný mimomanželský vztah. Vztah, který se navíc ani nesnažila konspirovat. Od odmítání tak prozaických přízemností, jakými jsou domácí práce, přes denní snění až po důsledné negování jakýchkoliv manželových pokusů o fyzickou blízkost.

SWINGOVÁNÍ
Méně zasvěcený čtenář teď možná očekává pikanterie ze života muzikantů swingových kapel. Zasvěcenější tuší, že jde spíše o módní výstřelek, možná relikt prvobytně pospolné společnosti. Dvě či více partnerských dvojic se rozhodne „ oživit „ ( dle jejich představ příliš stereotypní ) sexuální soužití jakousi naturální směnou partnerů. Zpravidla však pouze krátkodobou, byť někdy opakovanou. S rostoucím počtem účastníků roste i počet možných kombinací. Výhodou nepochybně bývá –dle možností – sudý počet aktérů a zachování alespoň přibližně shodného počtu mužů a žen. Byť zde někteří psychoanalytici uvažují i o latentní homosexualitě účastníků, kteří by si jako prostřednictvím svých partnerů a partnerek uspokojovali své skryté sklony, pravidlem je většinou vytváření dvojic heterosexuálních.
Swingování bývá spojeno s představou her nudících se „ high society „; v našich podmínkách však někdy probíhá i v „ low societách „ sídlištních komunit. Pro úplnost by bylo asi vhodné dodat, že jde o jev ve skutečnosti spíše vzácný. Také on má však svá rizika. Tím výchozím může být již sama odlišná míra motivovanosti jednotlivých „ hráčů „. Pouhá ochota „ nekazit „ hru není úplně tím ideálním vkladem do společného banku. Hru zkazí i ten, kdo do ní – nedej bože – vnese nějaké emoce (od sympatie přes zamilování až po pocity žárlivosti ). Kanasta, bridž nebo hra na mrkanou či na filmy mohou také nadělat jistou vztahovou paseku, přesto se však přece jen jeví jako poněkud bezpečnější.
Příště si řekneme o tom, zda prostituce je a nebo naopak není nevěra.

Iva Hédlová podle Petra Šmolky z knihy: Nevěra pro podváděné i podvádějící