Jak si nejen dámy hrají?
Iva Hédlová

Odvěké téma - tchýně a snacha. Odvěký problém v některých rodinách. Komunikace mezi dvěma dámami ohledně jednoho muže. Někdy žárlivost jedné na druhou, jindy bitva o jeho lásku a jindy pohoda. Všude je to jiné. A jak se v tom vyznat?

1. Kdyby nebylo tebe

Snacha, paní S., je ve svém manželství nespokojená. Muž je ňouma, nedokáže se uplatnit v podnikání, rodina se tak tak drží nad vodou. Se svým postojem se nijak netají. Ono to ani moc nejde, muž se na chodu rodiny nepodílí. Je podnikatel, píše spíš na papíře a slovy než ve skutečnosti. Schází se s kamarády v různých hospodách, a tak v podstatě sní o tom, jak zbohatne. Ke snění si dá dvě tři piva, občas tlačenku a utopence, k tomu krabičku cigaret. Co vydělá, to na tyhlety výdaje stačí. Víc toho ale není…. Tchýně pomáhá, jak může. Přinese dětem ovoce, hračky, koupí jim občas něco na sebe, snaše půjčí peníze na věčnou oplátku. Snacha si přibrala ke svému zaměstnání ještě večerní úklid. Pořád to ale nestačí.
Obě ženy by si mohly padnout do náruče a zahrát si pozitivní variantu hry „ kdyby nebylo tebe „ tak rodina nepřežije, děti budou hlady a skončíte v holobytu. Tak docela pravda to zřejmě nebude, kdož ví, jak by se zachoval syn a manžel, kdyby šlo opravdu do tuhého, ale jako hra by to bylo krásné a pro obě svým způsobem povzbuzující. Mohou všem zahrát také negativní variantu, tj. „ maminko, kdybys ho bývala lépe vychovala…“ kontra „ „ kdybys to s ním lépe uměla, dokázala doma vytvořit lepší prostředí, aby neutíkal za kamarády, kdybys pořádně praštila do stolu, že to tak dál nejde….“ Nutno připustit že i negativní varianta má pro obě hráčky určitou přitažlivost. Dovoluje odreagovat napětí mezi sebou, situaci „ řešit „ a zároveň neřešit, vyhnout se pocitu neúspěchu prohry s tvrdým protihráčem, kterým by zde byl muž. Agresivní varianty hry přitahují i sociálně. Postěžovat si kamarádkám na tchýni je snažší cesta k získání pohlazení než pokus ji chválit. Ostatně i „ nešikovná snacha „ v podání tchýně je přijatelnější než sociálně tupý a o rodinu se nestarající syn.

2. Nekopejte do mne, prosím!

Tchýně přichází na neohlášenou návštěvu k mladým a hned mezi dveřmi halasí: „ Nenechejte se rušit, dělejte si, co potřebujete, já jdu jenom na chviličku „. S kávou a sušenkami si odmítne sednout do pokoje, aby nenadělala, nebude sedět ani u kuchyňského stolu. To aby nepřekážela. Vybere si jedno z nejužších průchozích míst v bytě mezi obývacím pokojem a kuchyní, tam si sedne na stoličku. Díky tomuto strategickému místu se o ní zakopne během její návštěvy nejméně dvakrát.
Snacha nemá příliš ráda rodinné oslavy a už vůbec ne ty, které probíhají u tchýně. Říkává o nich, že jsou snobské a nudné. Rozhodla se, že na oslavu šedesátin tchýně prostě nepřijde. Jak se rozhodla, tak i učinila. To ovšem neznáte její tchýni. Prohlásila: „ Omluvou pro nepřítomnost na oslavě mých narozenin je pouze smrt….“. Proběhlo pár vzrušených telefonátů, pro mladou paní nakonec zajel taxikář. Přijela tedy později než ostatní, tudíž nápadně, všichni si toho všimli a řečí kolem bylo víc než dost.
A jak řešíte tyto situace ve Vaší rodině? Napište nám k tomu komentář.

Iva Hédlová podle Tomáše Nováka
Kniha: Jak se domluvit s tchýní (nakladatelství GRADA)

Ve spolupráci s www.zdravi4u.cz