Jsou konstelace něco pro opravdové chlapy?
Jan Bílý

Asi tak před patnácti lety, v době, kdy jsem provozoval reklamní kancelář ve Freiburgu, jsem každý druhý měsíc pracoval jako grafik na programmu tamější školy přírodního léčitelství. Ta škola se jmenovala ELCRYS a několikrát v roce pořádala "rodinné konstelace". I když jsem v té době navštěvoval jeden "esoterický" seminář za druhým, vím ještě přesně, že když jsem ten program graficky upravoval na mém počítači, bylo mi jasné, že toto pro mě není. To slůvko "rodinné" pro mě znamenalo terrain, který jsem obcházel velikou oklikou. Rodina? Vždyť já jsem z mé malé rodiny utekl do velikého, pestrého, svobodného světa, vždyť jsem se považoval za "světového občana", a každé zakořenění, každé rodinné zázemí mě tehdy připadalo krajně podezřelé.

Později mě přemluvila má tehdejší přítelkyně a veliká láska, abych se konstelace zůčastnil. S krajní skepsí jsem se dostavil k semináři, který se konal v jednom meditačním centru v středním Německu. Konstelace vedl Robert Ramateertha Doetsch, který se posléze stal mým učitelem, kterého jsem tehdy ale znal pouze povrchně. Vzpomínám si, jak jsem v už druhé konstelaci, kde jsem představoval otce, který padl za války, roztál. Takovou intensitu pocitů, takovou možnost pochopit mé problémy (a i problémy jiných), to vše jsem si roky nechával ujít! V tomto semináři jsem prožil nebe i peklo, prošel jsem řadou rolí, z nichž každá jakoby mi byla ušitá na tělo. Protože jsem byl jeden z mála mužů v semináři, dělal jsem často zástupce pro všechny možné mužské rodinné příslušníky, mrtvé i živé, oběti, zapomenuté i vroucně milované. Po těch třech dnech, které seminář trval, jsem se cítil, jako kdyby jsem za sebou měl výlet do Himaláje. Jako kdyby jsem se vracel od zářivých osmitisícovek se zbytky sněhu na mých pohorkách, za mnou laviny, lední medvědi, dobrodružství a veliká vítěztví.

Pochopil jsem, že se nelze od svých (mužských) kořenů odříznout, aniž by člověk neztratil tu sílu, kterou nám naše minulost dává. Zažil jsem poprvé v mém životě, co to znamená, spojit se s tou sílou mých předků, speciálně mých mužských předků. Zažil jsem ten ohromný pocit, který člověk má, když stojí v řadě mužů, když k nim patří, když se cítí přijat. Vysvitlo mi, proč každý přírodní kmen, každá původní lidská společnost vlastnila iniciační rituály, které fungovaly jako dveře do světa dospělých mužů (a žen). Mužem se stane jedině ten, který přijme své "mužství", říká Hellinger, a to lze přijmout pouze z ruky muže. Většinou to je otec, ale někdy se stává, že otec tu není anebo že ta propast a nedůvěra mezi otcem a synem je příliš veliká. V tomto případě lze přijmout tu "energii" i z rukou jiných předků. Ale tuto ohromnou sílu nedostaneme my muži nikdy od ženy. A u žen je to přesně stejné, žena se stane skutečnou ženou pouze když přijme své ženské předky, v prvé řadě svojí matku.

Když muž přijme své mužství a žena své ženství, úplně a se vším všudy (to je ona stereotypní formulace, kterou v konstelacích někdy používám) tak se stane zajímavá věc. Oba dva se začnou podstatně víc přitahovat. My přestaneme být pro ženu projekcí jejích představ o idealní nahrážce otce nebo dítěte (obě role sice dobře známe, ale dlouhodobě po nich moc nejedeme...) a ženy začnou být pro nás něčím vzrušujícně neznámým a přestanou být nahrážkou nepřítomné maminky, se kterou se chceme dělit o každou bolístku (role, na kterou zase ženy nejsou vůbec žhavé). Takhle viděno jsou konstelace, aniž by se v nich mnoho "therapovalo", jednou z nejůčinějších partnerských therapií, které jsem kdy poznal. Takže: kluci, konstelace jsou pro partnerství lepší než viagra!

A co dál? Na jaře pořádám v Praze seminář rodinných konstelací POUZE PRO MUŽE. Jak to jde? V konstelacích není žádný problém například při nedostatku mužských účastníku si za představitele otce, dědečka atd, zvolit ženu. Obyčejně označíme tuto ženu například kšiltovkou (anebo kravatou) jako muže a konstelace se vyvíjí zdárně. Ženy, které stojí v těchto mužských rolích vždy popisují takové role jako obohacení jejich zkušeností - zažijí, jak se vede mužům. Z tohoto se zrodila myšlenka, udělat konstelace pouze pro muže. Přirozeně fungují při tom muži i jako představitelé ženských rolí a mohou zažít, co to je, být ženou. Jejich schopnost vžít se do jejich partnerek, manželek, matek, sester a jiných žen v rodinném systému vzrůstá. Toto nové porozumění, "co vlastně ty ženský chtěj", otvírá dveře novým kvalitám v partnerském vztahu. Kromě toho je takový seminář, pořadaný v kruhu mužů, báječná možnost zažít ono mužství, ono společenství. Je to jako parta a kopaná a čundr a - již zmíněná - expedice do Himaláje najednou. Takže: kluci, tešte se!

S pozdravem... Jan.