Cesta sebeobjevování - elektronický šamanismus
Michal Fabián

V dnešní době a v nejbližší budoucnosti se jeví jako nejsmysluplnější cesta k sebehledání bez rizik AUDIOVIZUÁLNÍ STIMULACE. Ano, právě ty, do očí blikající a do uší bušící stroje, ke kterým má (měla) většina z nás takový ODPOR. Přiznám se, že i můj názor na tyto mašinky prodělal nebývalý vývoj. "Je to odporná technika". "Možná vhodné jako doplněk pro natvrdlé začátečníky, berličky pro ty co nejsou schopni ponořit se jinak" atp. Přístroj jsem přitom vyzkoušel jen několikrát. ODPOR (ať již k technice, k "drogám", sexu……) je nedůstojný duchovně zaměřenému člověku. A tak jsem si tu ďábelskou mašinku prostě půjčil na měsíc.

Prvotní experimenty mi připadaly jako něco mezi návštěvou matějské pouti a přiblblým audiovizuálním cirkusem. Při šestém či sedmém sezení s přístrojem jsem byl zaskočen mnohovrstvým účinkem: vytržení mysli z vnějšího prostředí, úplné "rozpuštění" myšlenek, proplouvání mozkovými centry až k srdci, k blažené radosti z toho, že JSEM. Velmi podobné jako když praktikujete hyperventilaci (holotropní dýchání), hypoventilaci (náročná jógová cvičení), nebo si dáte pár "prásků" konopného kouře.

Zkusil jsem aplikovat přístroj i několika klientům, kteří mne vyhledali. Ve všech případech se jednalo o různé formy neurotických obtíží. Pravdou je, že u dotyčných nebylo působení přístroje hned tak razantní. Při prvních experimentech byl charakteristický neklid až úzkost z toho, jak přístroj působí. U některých klientů se objevil až lehký třes končetin. Po cca třetím, čtvrtém sezení s přístrojem tyto úzkostné symptomy odpadly, objevily se však negativní vzpomínky z minulosti. Nazval bych to spontálním projevem regrese. Tato fáze léčení je sice pro klienta nepříjemná, avšak zároveň úlevná. Teprve až při desáté až dvanácté aplikaci bylo možné říci, že se klient (obyčejní lidé, kteří nikdy nepraktikovali jógu, meditaci ani transovní techniky) dostávali ke své prapodstatě - k DUŠI. Postupně začali nacházet svou identitu - zbavovat se neurózy.

Porovnám-li terapii neuróz pomocí AUDIOVIZUÁLNÍCH PŔÍSTROJŮ s metodami, které jsem doposud používal v běžné praxi, nezbývá než konstatovat, že audiovizuální stimulace poskytuje minimálně stejný léčebný potenciál jako hypnóza. Oproti ní má však jednu nezanedbatelnou výhodu: uvolňuje terapeutovi ruce, neboť se nemusí vysilovat navozováním a udržováním hypnotického stavu, o to víc se může věnovat např. biotronickému působení apod.

Další výhodou těchto mašinek je jejich využití v autoterapii či v oblasti individuálního sebeobjevování duchovní cesty. Možná vám sebeobjevování pomocí audiovizuální stimulace může připadat stejně směšné jako virtuální sex místo sexu opravdového. Podívejme se však na tuto problematiku reálněji. Chcete-li na sobě pracovat a bydlíte v paneláku, máte rodinu, či prostě nedostatek klidu a soukromí, pak právě pro vás je audiovizuální stimulace tou nejlepší cestou k sobě sama. Netvrdím, že k použití přístroje nepotřebujete klidu, jsem však přesvědčen, že schopnost odpoutat se od vnějších rušivých vlivů s přístrojem (hlavně pro začínající hledače) je mnohem snazší.

"Vzhůru do elektronické reality!" chtělo by se zavolat. Obávám se však, že ODPOR je duchovní nemocí nás všech, nemocí, která se léčí těžce a dlouho. Úměrně tomu jak dlouho bude přetrvávat váš ODPOR, tak dlouho budete stagnovat na své cestě k sebenalezení.

Experimenty

Přiznám se otevřeně, že jsem do velké míry propadl kouzlu audiovizuální stimulace. Neb jsem člověk nadprůměrně zvídavý, rozhodl jsem se začít s touto oblastí experimentovat jak se dalo.

Prvotní myšlenkou pro mne byla kombinace audiovizuální stimulace s jinými známými technikami transu. Audiovizuální mašinky mají nepřeberné množství různých programů, které působí na relaxaci, zvýšení energetického potenciálu, zlepšení učení (zapamatování a rozpomínání), transformaci osobnosti atd. Víceméně všechny programy mají jedno společné: RYTMUS. Do očí a do uší proudí specifické rytmické vibrace, které žádoucím způsobem mění bioelektrickou aktivitu mozku. Velmi často jsem se při aplikaci přístroje dostal do zvláštního halucinogenního prožitku: jako bych zíral do ohně a poslouchal šamanský buben. Při jedné aplikaci mne navíc "popadla" jakási potřeba v RYTMU DÝCHAT. Plynule jsem prohluboval dýchání, začal dýchat ústy, zrychloval. Trans, kterého jsem následně dosáhl byl, myslím, plně srovnatelný s těmi nejrazantnějšími technikami, které jsem doposud poznal - s tou výhodou, že jeho trvání bylo pod přímým "dohledem" audiovizuálního programu.

Pravda, tyto a podobné experimenty, nejsou asi vhodné pro úplné začátečníky, avšak pro náročné hledače je mohu jen doporučit.

Budoucnost

Audiovizuální stimulace bude hrát jistě významnou úlohu jako cesta k znovuobjevení psychické a psychosomatické rovnováhy k duchovnímu hledání i sebeobjevování.

Je však třeba zmínit i vliv oblasti, které je (a bohužel asi bude) snadno přehlížená a podceňovaná z pohledu dosavadních duchovních cest: zbavování se ODPORU.

ODPOR k novému, který je cítit nejen u ortodoxních jogínů, budhistů, sůfistů, ale u všech příznivců tradicionalismu.

Michal Fabián provozuje 9 rokem hypnoterapeutickou praxi, intenzivně studuje šamanismus a v součanosti dopisuje svoji první knihu.