Delfíni - nádherná inteligence I.
Danica Janiaková

Pokud by se mně někdo zeptal, jakým zvířetem bych chtěla být, vím, co bych odpověděla. Chtěla bych být delfínem. Někdy si dokonce myslím, že zde, na lidi těžko zkoušené Zemi, představují nejvyšší formu inteligence. Přemýšlíme o tom, jak bude vypadat naše setkání s mimozemskou civilizací, a zatím jednu neznámou civilizaci máme přímo před nosem - a ani s tou se nedokážeme domluvit. Obývá mnohem větší území než my, vody oceánů a velkých řek, které poznáme snad jen z jedné tisíciny, je přátelská a komunikativní, dokonce se domluví telepaticky, je inteligentní, má hluboké ekologické cítění a - možná ve větší míře než většina lidí - se dokáže radovat ze života.

Známí, kteří jsou zastánci myšlenky reinkarnace, mne přesvědčují, že člověk se nemůže inkarnovat jako delfín, protože jde o nižší vývojovou formu. Svými argumenty přispěli i vědci, kteří zavedli tzv. encefalizačný kvocient EQ, což znamená poměr velikosti mozku k velikosti těla. Vycházejí z předpokladu, že pokud má živočich větší EQ než potřebuje jeho tělo, může nadbytek využít pro rozvoj inteligence. A kdo obsadil čtyři nejvyšší příčky žebříčku EQ? Na té čtvrté zezadu sedí orangutan s EQ 1,8, třetí je šimpanz s 2,5. Nejvyšší EQ na Zemi má přece jen člověk, je to 7,2. S EQ 5 se na druhém místě po člověku umístil delfín. No dobrá, ale jakou škodu kdy způsobil delfín svému prostředí, vlastnímu nebo jinému živočišnému druhu?

O mírumilovnosti delfínů a jejich ochotě pomáhat, vydávají jasné svědectví také mýty. V mytologii Kréty jim patří přední místo, neboť to byli právě delfíni, kteří přivedli na tento středomořský ostrov první obyvatele, zakladatele úžasné minojské civilizace. Jiná řecká pověst praví, že delfíni dovedli lidi do středu Země, a tak na jejich počest pojmenovali jednu svatyni Delfy. Bůh moře Poseidon požádal delfíny o pomoc, když hledal svoji ztracenou nevěstu Amfitrité. Delfíni odváželi duše mrtvých Etrusků na Ostrov blaženosti. Dodnes jsou symbolem také v křesťanství.

Dokonalý svět Encante
Poměrně nová je pro mne informace, že delfíni žijí také v sladkých vodách vnitrozemských řek. Na světě existuje pět druhů říčních delfínů, avšak ví se o nich jen velmi málo. Záhadní růžoví delfíni, kterým indiánské kmeny povodí Amazonky říkají "boto", pocházejí z pradávného druhu zubatých sladkovodních velryb, které žily už před 15 milióny let. Nikdo neví, co způsobuje jejich charakteristické zbarvení, které se mění podle teploty vody, věkem či vlivem námahy a přechází od šedavé a bílé až po neuvěřitelnou růžovou.

Se svými ohybnými těly předvádějí na ploutvích nápadně podobným rukám s pěti prsty okouzlující balet na vodní hladině. Jsou vybavení pozoruhodnými schopnostmi: pomocí jemných pohybů svalstva na hlavě vysílají svazky ultrazvukových signálů, a tak mohou vysílat a přijímat trojrozměrný zvukový signál, sonogram, který "ohmatá" všechno, co se nachází před nimi. Delfíni mají ohybný krk, když plavou zaplaveným pralesem, neustále otáčejí hlavu na všechny strany a svým zvukovým radarem vyhledávají cestu ve spleti potopených větví a kmenů, zvuk pulzuje frekvencí 170 000 Hz, kterou už lidské ucho nedokáže zachytit.

Indiáni tvrdí, že "boto" se umí proměnit v člověka a svést muže i ženy, ukradnout jim duši a navždy ji vzít do encante, čarovného podvodního světa. Ti, kteří encante jednou navštívili, se už nechtějí vrátit, protože je tam vše několikanásobně hezčí než zde. Ze začarovaného vodního města mají lidé strach a zároveň je přitahuje. Šamani vyhledávají delfíny ve snu nebo v halucinogenní extázi, kontaktují se s nimi a žádají je, aby jim ukázali tajemství encante. Lidé dobře vědí, že řeka je nebezpečná. Ale dole pod vodou, říkají, jsou skryté nevídané poklady a slasti překonávající všechny představy. Delfíni tu vládnou nad světem, ve kterém neexistuje bída, utrpení, všude se jen tancuje, zní tam hudba a zpěv.

Na Amazonku, dlouhou 7025 kilometrů, připadá polovina množství vody, protékající světovými řekami a zeleň, která ji obklopuje, vyprodukuje desetinu světového kyslíku. Amazonka zůstává, tak jako delfíni, záhadou. Každých šest sekund tu dítě umírá na úplavici, každou půlhodinu někdo onemocní tuberkulózou nebo leprou. Každý rok se tu vyskytne deset miliónů případů malárie. Přesto je všude cítit živelná chuť do života, esenci vnitřní radosti z jídla, sexu a umění.

Blízko Manausu existuje Amazónský výzkumný ústav, který zkoumá růžové delfíny. Amazonka je plná odpadků, které v ní plavou v igelitových taškách, láhvích od kokakoly, plechovek od oleje... Na první pohled vypadá takřka nemyslitelně, že by tu měli žít delfíni. Ale jsou tu, a je jich dost. Většina rybářů se bojí je zabít, protože podle legendy by je stihla odplata. Vyskytly se však hromadné případy úmrtí delfínů v souvislosti s průzkumem a těžbou nafty. Americké společnosti použily stovky kilogramů výbušnin, při explozích létaly do vzduchu celé mračna ryb, želv a delfínů. Závěrečná zpráva výzkumného úkolu OSN označila rtuťového zamoření spojené s dobýváním zlata za jeden z nejzávažnějších ekologických problémů v oblasti Amazonky. Deset procent rtuti, kterou organismus přijme, se usazuje v mozku, rtuť zákeřně působí na lidské vnímání a reakce - jak postupuje devastace nervové sítě, zhoršuje se pohyblivost, sluch, hmat, řeč i myšlení. Rtuť se usazuje také v tělách delfínů. "Lidé plivají do talíře, ze kterého jedí. Zapomněli, že jsou na této zemi závislí," říkají domorodci.