Delfíni - nádherná inteligence III.
Danica Janiaková

Prvním darem delfínů je přátelství, druhým hravost a smysl pro humor, tvrdí Bobbie Sandozová. Také oceánolog Jean Cousteau byl po desetiletích potápění přesvědčený, že delfíni mají smysl pro ironii. Lákají návštěvníky k sobě, postrkují je a když se promočení lidé vzpamatují, dívají se jim do očí tak, že je donutí se zasmát.

Třetím darem je harmonie. Kdykoliv Bobbie plavala s delfíny, viděla a cítila, že zpomalují rychlost tak, že je následovala do meditačního stavu. Nejen, že je následovala do stavu mozkových vln alfa, ale dokonce i do hlubších vln theta, čemuž mohla připsat ztrátu časové orientace. Plavala s nimi tři hodiny, ale zdálo se jí, že šlo nejvíc o 45 minut. Byly to hluboké roviny klidu a harmonie.

Čtvrtým darem je moudře využívaná inteligence. Většina vědců vychází z předpokladu, že lidé jsou vyšším druhem než všichni ostatní. Bobbie je však přesvědčená, že přátelstvím, které nám poskytují, chtějí zvýšit úroveň našeho vědomí. My se na ně díváme nanejvýš jako na zvířata v cirkuse. Ale ještě si plně neuvědomujeme, co všechno může znamenat fakt, že se učí mimořádně rychle, mají komunikační talent a představivost, že jsou v případě potřeby schopní řešit problémy přímo a nemusí pro správnou odpověď činit nesprávné pokusy. Uvědomují si sami sebe, chápou, že se vidí v zrcadle, chápou, že televizní obraz zastupuje skutečnost, jsou schopní používat telefon pro vzájemnou komunikaci. Nebaví je pokusy, které musí opakovat, rychle se začnou nudit.

Rozumějí znakům a pokynům cvičitele, například "cvičte ve dvojici". Ale ani Ústav delfínů, který vyvinul znakový a zvukový jazyk, který jsou delfíni schopní se rychle naučit, nevymyslel dosud účinný způsob, pomocí kterého bychom my byli schopni rozluštit jejich řeč.

Pátým darem je telepatie. Bobbie toto tvrzení opírá o poznatek, že po kontaktu s delfíny byla zavalená vlnami energie, cítila se skvěle a vydrželo jí to několik týdnů. Jejich roviny komunikace umožňují vysílat a přijímat srozumitelné zprávy a tato schopnost vylučuje klamné a skryté konání, ale také ubližování a nečestnou zradu, které jsou tak časté v lidské společnosti. Cvičitel delfínů Richard O'Barry zjistil, že čtou jeho myšlenky, protože často udělají nějaký kousek dřív, než jim k tomu dá příkaz. Cvičitelka Christine Bowkerová z prvního britského Mořského světa začala také věřit v jejich telepatii, když chtěla vycvičit dva delfíny, aby vyskakovali postupně. Nevěděla, jak jim něco takového složitého vysvětlit, ale jen na to pomyslela, delfíni začali dělat přesně to, co chtěla a potom rychle plavali okolo bazénu a vydávali kvokavé zvuky, jaké dělají vždycky, když se jim něco podaří.

Šestý dar: virtuozita a půvab ve všech aspektech života. Delfíni po delším plavání ve skupině harmonizují své dýchání, přesně koordinují vzájemné pohyby. Spolu si hrají, skáčou, potápějí se, komunikují, zpívají, starají se o druhé delfíny, hladí, milují, rodí, opatrují mladé, jsou smutní, loví ryby nebo se brání. Největší změna, kterou můžeme pozorovat u delfínů, žijících v zajetí v delfináriích, spočívá v tom, že začínají soutěžit o potravu, co často vede až k bojům a často dokonce ke zranění. Nic takového nelze spatřit mezi volně žijícími delfíny. Delfíni sice jakoby měli radost z potlesku a nadšených výkřiků diváků, jakmile ale vstoupí do jejich života komercializace a davy lidí, mění se i oni k horšímu.

Rodina je pro delfíny to nejdůležitější. Jejich pouta jsou tak silné, že jakmile jeden nebo dva delfíni najdou cestu k rybářské síti, neuniknou, pokud se nepodaří osvobodit také ostatním. Kromě toho, že jsou delfíni sexuálně aktivní, rádi se i při plavání něžně dotýkají, hladí se a škrábou navzájem zádama, ploutvemi i ústy a plavou společně s břichy u sebe a dotýkají se ploutvemi, jako by se drželi za ruce.

Když delfínům a velrybám nedávají mláďata pokoj, podrží je rodiče pod vodou déle, než je mláďatům příjemné, aby znovu nastolili rodičovskou autoritu. Když hrozí nebezpečí, reaguje celá skupina jako harmonická jednotka a semkne se samci na vnější straně, matkami ve střední vrstvě a mláďaty uprostřed.

Když jejich "porodní asistentky" cítí, že se narodí mládě, shromáždí se okolo nastávající matky, aby ji chránili a pomáhali při porodu. Pomáhají jí také s péčí o mládě, vytvářejí mu prostor ke hře, ve kterém ho vlastními těly chrání, aby se mohlo volně pohybovat. Mláďata zůstávají s matkami nejméně tři roky, často také šest, a i potom, když si založí vlastní rodinu, se vracejí ke své rodné skupině.

V experimentech Igora Taskovského v šedesátých letech v Černém moři v Rusku a v Izraeli pomáhali delfíni svou uklidňující přítomností také při porodech dětí ve vodě, plavali s novorozenci, pokud nebyla odstraněna pupeční šňůra a dítě nezačalo dýchat. Ruské výzkumy ukázali, že děti, kteří se narodili za přítomnosti delfínů, byli klidnější, silnější a komunikativnější.

Hodně se také mluví o schopnosti delfínů léčit lidské deprese, autismus, mentální retardaci, hyperaktivitu, pomáhat při závěrečných stádiích smrtelných chorob a při mnohých fyzických a emocionálních problémech. Jako by vysílali léčivou energii. Delfíni se velmi zajímají o břicha těhotných žen, a to často ještě dřív, než samotná žena ví, že čeká dítě. Delfíni se k ní obvykle přiblíží a namíří sonar na její břicho, pravděpodobně ve snaze komunikovat s plodem. Bobbie to viděla i na těhotné nevěstě, se kterou delfíni rádi trávili hodně času.

Bobbie konstatuje: "Tak často je chytáme, oddělujeme od jejich milovaných členů rodiny a na zbytek života umisťujeme v malých vodních nádržích jen kvůli naší zábavě a zisku! Nezajímá nás přitom jejich úmrtnost a sebevraždy delfínů v zajetí, ani to, jak velmi stoupá jejich nemocnost. Umírají pod našimi harpunami a kvůli znečištěnému moři, nebezpečí pro ně představuje také nízkofrekvenční sonar, který pod vodou zkouší válečné námořnictvo USA. Jejich podmořský domov využíváme jako terč našich jaderných zkoušek a sklad nukleárního odpadu, chemikálií, splašků, vylité ropy, jako by šlo o obrovský splachovací záchod.Delfíni s jejich citlivým sluchem jsou vystaveni hluku lodí a vrtných souprav.

Chytáme je spolu s rybami do kilometry dlouhých sítí, které slouží jako stěny hromadné a zbytečné smrti a uhynulou "biomasu" naházíme zpět, aby v moři shnila. Potom se divíme, že se mořská populace neustále snižuje a celosvětové zásoby ryb alarmujícím způsobem klesají. Ale také zlost na takovéto lidské konání je negativní energií. Víc než obviňování a odsuzování těchto praktik je nutné delfínům a velrybám pomoci. Minimálně se soustřeďovat na to, aby se lidstvo vyvinulo v druh, který se bude s větší úctou a láskou starat o jiné a o svět okolo sebe. Protože delfíni jednoznačně patří k nejlepším bytostem, které na Zemi žijí.