Zatímco v jiných zemích jde při přípravě čaje hlavně o čaj samotný, pro Japonce je nejdůležitější příslušný obřad. Slavný japonský čajový obřad chanoyu je bezesporu tím nejdokonalejším způsobem pití čaje na celém světě. Základy tohoto čajového obřadu byly stanoveny buddhistickým mnichem Sen-no Rikyu (1522-1591), který upravil a zdokonalil starobylou tradici, pocházející z dob čínské dynastie Sung (960-1279). Tehdy se nejlepší čaje upravovali do podoby placek, které se vyráběly z drcených listů. Ty se nespařovaly, ale přidávaly se do horké vody a šlehaly bambusovou štětkou. Tímto způsobem mohl být připraven jen jeden šálek a nápoj obsahoval listy i čajový prach. Šlehaný čaj byl určen výhradně urozeným vrstvám dynastie Sung a jejich oblíbencům z řad buddhistických mnichů. Tato vládnoucí třída byla však zcela vyhlazena mongolskými nájezdy vojsk Kublajchána (1215-1294), která dobyla Čínu a s tím zanikla i tradice čajových obřadů. Zakořenila však v Japonsku, které Mongolové nenapadli, a tak byla metoda šlehání čaje zachována. Ten, kdo věděl, jak užívat a předvádět takové poklady a ovládal předpisy stanovující, jak správně připravovat a podávat čaj, se těšil obrovské úctě ve společnosti. Filozofie, zvaná "Cesta čaje" byla považována za duchovní cestu, spjatou se zenem, kterému dávali samurajové přednost před buddhismem. Celý obřad sestává z jídla a dvou porcí čaje a trvá téměř půl dne. Jeho dnešní podoba však na rozdíl od dob, kdy působil Rikyu, zabere jen kolem čtyřiceti pěti minut. Host vstoupí do čajovny a obdivuje hostitelovy kaligrafické svitky, květinové aranžmá, čajové nádoby, a pak poklekne a usadí se na zem. Do místnosti vstoupí hostitel, položí před hosta mísu sladkostí, poté odejde a vrátí se s čajovou mísou a dalšími pomůckami. Usadí se naproti hostu a začne připravovat hořký, zpěněný čaj Matcha, který má zelenou barvu. Host sleduje přípravu a jí sladkosti. Každé tiché gesto, od skládání hedvábného ubrousku, nalévání vody a šlehání čaje, až po hostovy obdivné pohledy při tomto postupu a oceňování pomůcek a nástrojů, to všechno musí být prosté, přirozené a krásné. Čajová mísa musí být na místě přesně určeném vzorem na podložce tatami. Host musí při vstupu do místnosti překročit práh pravou nohou, a když odchází tak zase levou nohou. Nástroje pro přípravu čaje jsou jednoduché a krásné, většinou se dědí z generace na generaci a bývá to jen nádobka na čaj, čajové misky (nebo šálky), kovová konvice na ohřátí vody, naběračka, štětka ke šlehání zeleného čaje a zvláštní čajové ubrousky, Kdo chce, aby se z něj stal chajin (čajový mistr), musí dlouhá léta neúnavně cvičit tělo i ducha. Cesta čaje vede ke klidu a vyrovnání ducha, po kterém všichni toužíme, a studenti této Cesty poznávají, že jistá formálnost a pravidla nejsou ani na překážku, ani samoúčelnou záležitostí, ale jsou jakýmsi prstem, ukazujícím na měsíc. |