Pokud chcete, aby lidé dělali to, co po nich žádáte, musíte je o tom umět přesvědčit. Návod,jak na to, přinesl už kdysi dávno starověký řečník Aftoius. Aftoius, autor této metody, která se nazývá Chrie, žil ve třetím století našeho letopočtu, přesto je jeho odkaz používán i dnes. Lidská psychika totiž funguje na stále stejných principech.
1) Téma a jeho rozvedení
Ten, kdo už na začátku přichází s atraktivním tématem, vzbudí pozornost. Pokud posluchače hned zpočátku zaujme to, o čem hovoříme, ztotožní se s námi, později nám ledaccos projde a daleko více věří než pochybuje. Jestliže nezaujmeme hned na počátku, později nám nepomůže ani geniální formulace myšlenek. Posluchač bude hledat na naší řeči kazy a ty najde vždy, pokud chce.
2) Rozvedení a vysvětlení tématu
Když začneme podrobněji vysvětlovat, o co nám jde, musíme se vyhnout poučování. Posluchač nesmí mít dojem, že je ten hloupější a je třeba mu nenápadně podsunout, že na dané myšlenky přišel vlastně on sám. Také není dobré příliš plýtvat odbornými termíny a cizími výrazy. Posluchače nezaujme, když místo vysvětlování musí poslouchat to, jak je řečník erudovaný a jak předvádí, co všechno zná. Ovšem na druhou stranu to nepřehánějme i s příliš jednoduchými příklady, abychom v posluchačích nevzbudili dojem, že je máme za hlupáky.
3) Argumenty a protiargumenty
Nejde o to, abychom posluchačům předkládali argumenty, ale spíš o to, abychom se snažili vystihnout argumenty posluchačů, abychom se na věc podívali z jejich hlediska. Pokud zvolíme dobrý protiargument, vezmeme hádavým posluchačům vítr z plachet. Volte věty například "Jistě se mohu mýlit" nebo " Můžete si myslet, že věci se mají jinak, ale já si myslím.."
4) Přirovnání
Díky příkladům a přirovnáním dokážeme to, že neznámý vztah převedeme na známý. Konkrétní přiklady podepřou to, o čem právě mluvíme a zacelí trhliny v něčem neznámém. Přirovnáním najdeme jakési spojence a nebudeme s našimi názory sami. Můžeme použít také citace někoho moudrého nebo skutečné příhody.
5) Závěr
V závěru bychom měli pouze zopakovat pár nejsilnějších argumentů a také výzvu k určitému jednání. Nejlepší je, když závěrečnou výzvu podáme formou řečnické otázky.