Tajemství Etrusků - mumie ze záhrobí
Dr. Miloš Jesenský

Jazyk mrtvého národa
Etruskové se sami nazývali Rásna, Rasenna a Řekové je nazývali Tyrsenoi. Pokud jde o jejich písmo, platí to samé, co bylo napsáno o jejich původě, neboť i přesto, že bylo rozluštěno všech 27 písmen etruské abecedy, jejich jazyku s výjimkou několika slov vůbec nerozumíme. Víme, že se vyvinulo z řecké abecedy, že má některé elementy písma maloasijských národů a že se někdy musí číst zprava doleva. I když se nedá říci, že etruský jazyk neznáme - zachovalo se v něm deset tisíc dokumentů - zůstává pro naše století mrtvým a jen minimálně použitelným. Převážná většina dokumentů jsou jen velmi krátké nápisy: spojení několika slov, kletba, oznámení na náhrobní desce a podobně. Padesát slov je na bronzovém modelu jater z Piacenzy, sloužící k věšteckým účelům, sedmdesát na olověném kotouči z Magliana, sto dvacet na kamenné tabulce z Perusie a třista na hliněné desce z Kápuy. Rekord v délce slov - více než 1500 - však drží etruský text, který byl objevený za mimořádně zvláštních okolností.

Mumie ze záhrobí
V devatenáctém století žil v Bratislavě jistý Michal Barič, úředník administrativy, holdoval vášnivému zájmu o starožitnosti. Se svým koníčkem to myslel natolik vážně, že se v nepokojném roce 1848 vypravil do Egypta, ze kterého přivezl mnoho pozoruhodných předmětů, mezi jinými i mumii ženy, která byla zavinutá do nekonečně dlouhých pásů látky. Barič měl o jejím původu velmi svéráznou představu, když se domníval, že jde o sestru uherského krále Štefana. Po jeho smrti odkázal Baričův bratr mumii do sbírek dnešního Národního muzea v Záhřebu, kde je doteď. Roku 1892 vídeňský egyptolog J. Krall při výzkumu pásů z lněného plátna, které tvořily obal mumie, zpozoroval, že se na nich z vnitřní strany nacházejí znaky písma, které však nebylo egyptské, ale etruské.

Tak se do ruk vědců dostal nejdelší text v etruském jazyce, který je současně i nejmladší, protože pochází z 1. století př. Kr. Po čtyřiceti letech od objevení byla látka systematicky dokumentovaná prostřednictvím infračervené fotografie, čímž byl úplně odkrytý text "plátěné knihy".

Tato starověká "kniha", zhotovená na lněné látce, je opravdu unikátní, svým charakterem se liší od epigrafických pramenů, jaké byly nalezené na troskách budov, náhrobcích, urnách, vázách, hraničních kamenech, předmětech z bronzu, slonoviny, terakotu a mincích. V případě této látky šlo o plátno s etruským textem, které se z neznámých důvodů ocitlo v Egyptě, možná přivezené do země pyramid nějakým Etruskem. Později byla tkanina rozřezaná na pásy, které posloužily k bandážování ženské mumie z 1. století po Kr. Po přiložení pásů vedle sebe lze rekonstruovat text, ze kterého část chybí. Text představuje více než 230 řádků a 1200 slov psaných černou a červenou barvou, které se dají přečíst pouze částečně. Význam okolo stovky slov si lze domyslet z kontextu.

Když vezmeme v úvahu dobu úpadku etruského písma a ortografické chyby (změny v charakteru písma, opakující se fráze), je možné pro vědecké cíle využít sotva pět set slov. Pokud jde o obsah, jde zřejmě o náboženský text, něco na způsob kalendáře, který vypočítává, ve kterých dnech a na jakém místě je třeba přinášet jednotlivým bohům jejich oběti.